Když lidé něco pokazí, tak jsou zpravidla zvyklí očekávat cokoliv, jen ne vlídné jednání. Přeci jen – proč by na nás měl být někdo hodný, pokud jsme něco pokazili? To si nezasloužíme… Koneckonců v tomhle systému jedeme neustále. Ale v Božím království platí poněkud jiná pravidla. Bůh s námi nejedná tak, jak jsme zvyklí a jak bychom si „zasloužili“. Já vím, že je to hodně divné, ale takhle to prostě je. Bůh je dost velký frajer a tak prostě nemá
Duchovní boj – to vypadá na hodně ostrý pojem z říše fantasy. Někdo si vybaví Gandalfa, jiný Harryho Pottera, jak se brání kouzly proti zlu, či na něj útočí. Ta realita je naštěstí poměrně veselejší, protože je založena na tom, že ti, kdo patří Kristu, už mají vyhráno. Kristus svou smrtí porazil veškeré démony a veškeré duchovní mocnosti. Díky tomu už jsou křesťané ve vítězném týmu a proto nemusí nic složitě vybojovávat. Ale něco jiného je si to udržet. Neboli –
Já? Opravdu? Vždyť se znám a rozhodně nejsem ten, kdo by si zasloužil být obdarován Bohem. Jsou jiní, lepší, vhodnější kandidáti… Kdo jsem já? Tohle jsou velmi časté výhrady na téma obdarování. Ale dar není o příjemci a jeho vhodnosti, či nevhodnosti ale o dárci. Dárce se rozhoduje k tomu, že někoho obdaruje, nikoliv obdarovaný. Proto je téma Božího obdarování nádherné, protože nám dokazuje, že Bůh nehledí na naši vhodnost, či nevhodnost. Prostě s námi počítá jako se svými dětmi,
Jak na výchovu dítěte s respektem a přitom důsledně Datum konání: poslední setkání je 25. 11. 2017 – od 9 do 17 hod. Místo konání: Rubensova 2237, Praha 10 (OD Skalka, 1. patro) v prostorách Církve bratrské, přímo na metru A – Skalka – MAPA. Anotace: Zážitkově vzdělávací kurz pro rodiče a prarodiče, kteří chtějí rozvinout své výchovné kompetence a posunout se k výchově dětí samostatných, zodpovědných a pohodových. A aby to šlo bez křiku a výčitek i bez shovívavého rozmazlování. Účastnický poplatek: 900Kč/osoba nebo 1400Kč/rodičovský pár.
V kultuře, kde je potrat běžný, je veliký tlak na jeho podstoupení a následky jsou pak zničující. Seminář PassionLife nám pomůže pochopit, co říká Bůh a jaká bychom měli jako křesťané reagovat. PassionLife poskytuje biblický výcvik pro službu ženám v krizovém těhotenství a praktické rady, které pomáhají církvím a organizacím vytvářet a vést službu v krizových těhotenstvích. PassionLife je partnerem pracovníkům a vedoucím po celém světě kvůli podpoře nenarozeného života, zejména tam, kde je veliká koncentrace potratů. Kombinací biblické teologie,
Letos přijela do Janských Lázních parta křesťanů z Kanady. Důvod nebyl jen tak obyčejný – šlo o skupinu dobrovolníků, kteří tam přijeli kvůli English campu. Šlo již o jeho 10.ročník , na který přijeli jak tradiční účastníci, tak i někteří nováčci. Je to jeden z mála English campů, který není orientován pouze na mládež, ale naopak na rodiny a střední a starší generaci. Camp se opět vydařil ve všech ohledech – kdo chtěl prohloubit své jazykové znalosti, měl k tomu mnoho příležitostí, kdo
Duch svatý je velikým tajemstvím. Pro některé je pouze „něčím“ – jakousi božskou energií. Pro někoho je pouhým doplňkem k Bohu – do třetice Trojice všeho dobrého. Pro někoho je zase někým, koho „dostane“ během konfirmace, či biřmováním. Těch pojetí hodně, protože Duch svatý je na rozdíl od Boha Otce a jeho Syna Ježíše Krista opravdu nejméně známý. Něco se o něm dá dočíst z dob Izraele, kdy výjimečně na někoho sestoupil, aby ho uschopnil k něčemu, co by sám po lidsku
Obecný pocit z církve je takový, že je to parta zoufalců, kteří v něco věří a snaží se zalíbit Bohu. Neboli – samé zákazy a příkazy, strach, odsouzení, nejistota… prostě nic, o co by soudný člověk vážně stál. A rozhodně to není o jakémkoliv zájmu ze strany Boha. Ale – realita je poněkud jiná. Bůh má o lidi veliký zájem.Především vůči těm, kdo už ho znají se chová velmi láskyplně a neustále překvapuje. Je tím, kdo se svých lidí zastává
Koncem května jsme prožili společný sborový víkend na jihu Čech. Měli jsme se opravdu moc dobře… „o)
Nakonec přeci jen v neděli dle původního plánu, protože nedělní počasí bylo velmi příznivé a tak se výlet nakonec uskutečnil a vydařil. Přeci jen – Šárka je Šárka, i když je prý divoká…