Cesta do odpočinutí

Milí Kristovi přátelé, hosté, posluchači na internetu, bratři a sestry,

je 2. neděle po velikonocích a příroda konečně propukla v jaro. Dnes je mým milým úkolem nás vrátit k naší sérii kázání na list Židům. Dalo by se říct, že tato série dobře navazuje na předchozí téma následování Ježíše. List Židům někdy bývá právem označován za páté evangelium. Jak to? 4 evangelia popisují a vykládají Ježíšův život, smrt a vzkříšení. List Židům doplňuje do mozaiky důležitou část křesťanské víry – smysl Ježíšovy oběti. S trochou nadsázky bychom mohli říct, že kdo nečetl a nepochopil list Židům, nemůže docenit Ježíšovu oběť na kříži a nepochopil smysl křesťanské víry. Proto právem vykladači považují tento krásný a hluboký list za 5. evangelium. Pusťme se proto do toho.

Dnes máme na řadě 3. kapitolu. Jak zapadá do kontextu celého dopisu? O čem mluví? Celý list Židům je jedno velké kázání na 12. kapitolách, proto není možné izolovat jednu část od ostatních. V první kapitole jsme mluvili o konečném zjevení Božího Syna. Bůh mluví mnoha způsoby v našem životě, ale nejúplněji promluvil v Ježíši Kristu. Posluchači kazatele tohoto kázání věřili v anděle a byli to jistě také Židé, proto považovali nejen anděle, ale také Mojžíše za klíčové postavy v dějinách Božího mluvení. Proto autor tohoto kázání Židům ukazuje a srovnává Ježíše s anděly a v dnešní 3. kapitole i s Mojžíšem. Ježíš je vyvýšený nad anděly. Ale jelikož posluchači považovali Mojžíše za ještě důležitějšího než anděly, bylo potřeba zvlášť říct, že Ježíš je také více než Mojžíš.

Dnešní 3. kapitola se skládá ze dvou menších podčástí, na ty rozdělím i dnešní kázání: První část, od verše 1 do verše 6 je srovnání Ježíše s Mojžíšem. A verše 7 až 19 jsou varováním před odpadnutím. Je ale zřejmé, že text nekončí veršem 19 a navazuje na ně bezprostředně 4. kapitola až do verše 13. To už ale bude Karlosova práce příští týden.

Jak je navázána první část na předchozí text v 2. kapitole? Mark v předchozí kapitole vykládal smysl Kristova ponížení. Kristus dokázal svou poslušností až na kříž Boží lásku k celému stvoření. Od 14. verše ukazuje kazatel Židům jak Ježíš svou smrtí porazil ďábla na kříži. Ježíš poráží smrt svou smrtí. Smrt a hřích již nad křesťany nepanuje, protože nás Kristus smířil s Bohem. I když na nás někdy přicházejí zkoušky a život se nám může zdát těžký, víme, že na to nejsme sami, protože máme velekněze, který nás neustále spojuje s Bohem. Na toto téma bezprostředně navazuje náš dnešní text. A jsme doma.

1 Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše: 2 byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i ‚Mojžíš byl věrný v celém Božím domě‘. 3 Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám. 4 Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh. 5 Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno. 6 Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.

Proto v 1. verši začíná kazatel slovem proto. Autor listu Židům zajímavě nazývá Krista apoštolem. Ježíš je totiž vyslanec od Boha, je veleknězem, který podobně jako pro Židy Mojžíš, spojuje Boží lid s Bohem. Kázání je proto dobrou zprávou pro všechny z nás, kteří se někdy cítíme sami. Milí přátelé, nevím, zda je to i vaše situace, ale někdy se nám opravdu může zdát, že jsme v našem boji osamoceni. Psychologové dnešní doby říkají, že největším současným problémem člověka je právě samota. Dobrou zprávou dnešního kázání je, že nejsme sami. Je tu někdo, kdo nás má rád a komu na nás skutečně záleží. Někdo, kdo si prochází stejnými boji a rozumí nám. To je velmi důležité.

Jak srovnává 3. kapitola Ježíše s Mojžíšem? Ježíš je výše než Mojžíš. Pro Židy je Mojžíš klíčovou postavou Bible. Není jiného lidského služebníka, který by byl víc. Vždyť čteme v Bibli, že s Mojžíšem mluvil Bůh přímo.

Vzpomeňme na darování Desatera. Komu je Bůh dal? Dal je Mojžíšovi pro Boží lid. Mojžíš proto bývá právem nazýván zákonodárcem. Nový zákon nám ale ukazuje, že Ježíš je více než Mojžíš. Jak to? Zatímco Mojžíš je služebníkem Božím, Ježíš je Synem Božím. Mojžíš je služebníkem v Božím domě, je tím, který ukazuje na Boha. Ježíš je majitelem domu, tomu dům patří. Tím domem je samozřejmě církev, Boží lid. My jsme Boží lid, Ježíš je hlavou církve, Božího lidu. První část dnešního textu ve verši 6 končí podmínkou. „pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.“ Člověk se nestává součástí Boží církve automaticky, třeba nějakým rituálem. Ale aby byl člověk součástí Božího těla, musí si až do konce života uchovávat smělou jistotu a radostnou naději.

Mnoho lidí dnes nějak spoléhá ve víře raději na rituály církve a na druhé, jako kdyby je mohly tyto věci nějak udržet u Boha. Náš text a dnešní kázání před nás staví důležitou otázku: Jak člověk vydrží s křesťanskou vírou až do konce? Mohli bychom postavit tuto otázku i méně šikovně a více provokativně: je možné ztratit spasení a odpadnout od Boha? Nechám na vás, jak bude dnešní slovo na vás působit a jak si tuto otázku sami pod vahou dnešního slova zodpovíte. Křesťanská víra totiž není v první řadě něco náboženského, ale jde o živý a osobní vztah k Bohu skrze Ježíše. Naslouchejme proto slovům kázání od 7. verše.

7 Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, 9 kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky 10 po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali. 11 Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!‘ 12 Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. 13 Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes’, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. 14 Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. 15 Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘ 16 Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením? 17 A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti? 18 A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli? 19 Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.

Mým úkolem je dát text do souvislosti s Písmem. Na začátku dnešní bohoslužby jsme četli Žalm 95. Ten připomíná Božímu lidu jeho příběh. Jaký příběh? Příběh z Numeri 13-14. Na tom vidíme, že nemůžeme pochopit křesťanskou víru bez souvislosti se Starým zákonem. Bez kontextu je dnešní text nesrozumitelný a mohli bychom dojít k mylnému závěru, že smyslem víry je neustálý strach, abychom neskončili v pekle, protože nebudeme dělat náboženské věci pro Boha. Děláš dost? To není smysl dnešního slova. Naslouchejme proto kontextu toho, v jakém je uveden dnešní text.

Možná, že každý z nás neví, co je to za příběh, který je zapsán v Numeri 13-14. Jde o vyslání špiónů do zaslíbené země před tím, než Izraelci měli vejít a nevešli do zaslíbené země. Jinými slovy jde o události po Exodu Izraele z Egypta. Bůh pro ně připravil úžasné místo, kterého se měli zmocnit. Ale co se stalo? Izraelci neposlechli Mojžíše a místo toho se ze strachu a z neposlušnosti vzbouřili proti Bohu. Jozue a Káleb byli 2 z 12 špiónů, kteří přinesli jinou zprávu o zaslíbené zemi. Je to země, která je mlékem a medem oplývající. Dokážeme nepřátele porazit. Ale 10 zvědů mělo strach a přesvědčili Boží lid, že to nejde.

Hospodin se rozzlobil a vynesl trest nad Izraelem. Celá jedna generace musela 40 let žít v poušti a zemřít, než mohli jejich synové a dcery vejít do odpočinutí, do zaslíbené země. Za každý den jeden rok. Za každý den neposlušnosti jeden rok v poušti. Proto v dnešním textu naráží autor na slovo odpočinutí. První generace Izraelců nevešla do zaslíbené země, protože neposlechla Boha. Když čelili trestu, dostali znovu strach, že zemřou v poušti a chtěli změnit svůj úděl a najednou byli připravení dobýt zemi, ale už bylo pozdě.

Mojžíš je varoval, že s nimi Bůh nebude a že sami nemají šanci. Neposlechli. Znovu. Místo aby přijali svůj trest, snažili se po lidsku dobýt zemi vlastními silami. Neuspěli. Nepřátelé je rozmetali. Nezbylo jim tedy nic jiného než se vrátit k Mojžíšovi a přijmout svůj úděl.

Znamená to, že Bůh na Izrael zanevřel a že ho neměl rád? Ne. Bůh je jako otec, který vychovává své syny. Věděl, že kdyby je nechal vejít hned do zaslíbené země, nic by se nenaučili. Místo toho dal zemi těm, kdo mu věřili. Jozue a Káleb směli vejít, museli ale dál věřit Božím zaslíbením. A dočkali se. Ale dokonce ani Mojžíš pro nevěru v poušti nesměl vejít. Ani jeho generace nevešla.

To je tedy kontext dnešního textu od verše 7. Když tedy známe souvislosti, sledujme znovu slova kazatele Židům. Začíná znovu slovem „proto“. Verš 6 končil podmínkou zůstávání v Bohu „pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.“

Verš 7 navazuje slovem „proto“ a autor se odvažuje vložit citát ze Žalmu 95 do úst Duchu Božímu, samotnému Bohu… říká: Bůh říká… tedy nám chce říct, že Bůh mluví i k nám dnes, živě: „jestliže dnes uslyšíte Boží hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru“.

To je klíčové na celém dnešním kázání: když vnímáme, že k nám Bůh mluví, nezatvrzujme svá srdce a poslechněme ho. Když neposlechneme, možná skončíme stejně jako ta první generace v poušti.

Jak je to tedy s tím odpadnutím? Je možné odpadnout od Boha?

Všimněme si, že takto autor otázku nestaví. Tato otázka je formulována strachem. Strach nám říká, na co si mám dávat pozor? Kde policajti měří rychlost? Kde musím jet pomaleji, abych nedostal pokutu? Na co si v křesťanství musím dávat pozor?

Autora tato perspektiva nezajímá. Místo toho nás vyzývá k poslušnosti. Když slyšíme Boha mluvit, nemáme být neposlušní jako Izraelci, ale máme být poslušní jako Ježíš svému Otci.

Proč? Protože nejde o náboženství, ale o živý vztah s Otcem v nebi. Důvodem poslušnosti nemá být strach, ale víra, že Bůh je s námi. Bůh nás neopustil a mluví k nám. Mluví k nám a zve nás na cestu do odpočinutí. Proto je nadpisem dnešního kázání „výzva k cestě do odpočinutí“.

Jak na tuto výzvu zareagujeme? Přijmeme ve víře pozvání? Nebo budeme zatvrzelí jako ti Izraelci a pomřeme před zaslíbenou zemí? Necháme se pozvat k Bohu a nebo si dál budeme dělat věci po svém?

Možná jsi před důležitým rozhodnutím. Co budu dělat? Jak se budu rozhodovat? Možná máš strach ze situace nebo z lidí. Izraelci měli strach z nepřátel a proto utekli před bojem. A když viděli, jaké následky má útěk, znovu se ze strachu obrátili a chtěli bojovat. Ale už bylo pozdě.

Bůh nás zve i dnes k důvěře a k následování. Jsme ale lidé, kteří mají zatvrzelé srdce a nebo jsme lidem, který slyší a poslouchá Boha?

Abych uspokojil i hnidopichy, kteří budou i nadále klást otázku: a je tedy možné odpadnout od Boha? Dogmaticky odpovím, že není. Kdo skutečně věří v Ježíše a následuje ho, ten přešel ze smrti do života, ten jen napojen na kmen živý a chodí v Kristových přikázáních. Kdo ale poslouchat odmítá, ten dokazuje, že věřící není a ten nikdy s Bohem spojený nebyl. Na tuto otázku může odpovědět verš 6 a 14. Tedy jestliže si až do konce zachováme víru v Boha, jestliže až do konce zachováme pevné přesvědčení, naději, důvěru, že Bůh je sředobodem vesmíru a ne já, pak se nemusím bát odpadnutí. Pokud ale ze strachu pošilhávám po jiných bozích a jiných cestách, dokazuji tím, že mi cesta Ježíše není dost dobrá.

Autor nás vyzývá, milí přátelé, abychom dnes nezatvrzovali svá srdce, ale slovy verše 13 abychom se navzájem „povzbuzovali den co den, aby nikdo z nás nebyl oklamán hříchem a nezatvrdil se.“ Hřích je totiž to, co může způsobit odpadnutí. Jak na svůj hřích zareaguješ? Pokud jsi s Kristem, odpověď je jasná. Chci svůj hřích přinést na kříž, chci jej doznat a odevzdat Bohu. Chci přijmout odpuštění a vrátit se na cestu za Pánem.

Pokud ale nechci, tak jako Izraelci skončím na poušti. Za chvíli budeme slavit Večeři Páně, to je právě příležitost dosvědčit své vyznání a rozhodnutí hřích opustit a Krista následovat. K tomu nás zve dnešní Boží slovo.

Amen.