Chanina modlitba (1. kniha Samuelova 2,1-10)

Zdravím všechny Kristovi přátele a hosty tady na Skalce. Dnes opět společně otevřeme 1. knihu Samuelovu a pokročíme o něco dál v příběhu o Chaně a jejím dítěti, Bohem vyvoleném proroku, Samuelovi. Vlastně zatím až tak moc v příběhu samotném nepokročíme. Spíše se podíváme na to, jakou radost Bůh způsobil v srdci utrápené a zbědované služebnice, jakou byla Chana, když vyslyšel její prosebnou modlitbu a daroval jí potomka Samuela. Věřte ale, že bude nad čím se zamýšlet. Ten dnešní text o deseti verších je Chaniným chvalozpěvem oslavujícím Boha Hospodina ve třech různých rovinách. V rovině osobní, společenské a prorocké. Kdybychom nevěděli, odkud tento text pochází, asi bychom si tipli, že je z knihy Žalmů. Svým charakterem je totiž opravdu blízký některým děkovným žalmům ze žaltáře. Pokud si vzpomínáte na minulé zamyšlení nebo znáte příběh o Chaně a Samuelovi, uznáte, že Chana měla za co děkovat. Musela den co den snášet urážky a ponižování od druhé manželky svého muže Elkána, protože nemohla mít dítě. Přestože ji její muž moc miloval a nezanedbával ji, její sokyně ji trápila a pila krev natolik, že jednoho dne se Chana modlila k Hospodinu, aby ji dal mužského potomka. Ona sama jistě hodně toužila po tom mít dítě. Avšak denní ponižování a utrpení, které musela snášet od své sokyně Peniny, bylo pravděpodobně tím konečným impulzem k tomu, aby se šla modlit k Hospodinu. Modlila se, že pokud ji Hospodin dá potomka, tak ona ho na oplátku daruje ke službě Jemu, Hospodinu. Hospodin způsobil zázrak a Samuel byl na světě. Narodil se neplodné Channě a ona mu dala jméno „Bůh vyslyšel“, to je význam jména Samuel. Channa, plná radosti a vděku, se šla opět modlit do Šílu, ke knězi Elímu. Přečtěme teď text Chaniny modlitby díkůvzdání. (čtení)

Takhle tedy začíná druhá kapitola 1S, Chaninou vlastní děkovnou modlitbou. Forma i obsah modlitby nutí k zamyšlení. Když tuhle modlitbu porovnám se stylem, jakým běžně vzdávám díky Bohu já, musím přiznat, že mám ve formě i obsahu velké rezervy. Chanina modlitba nám všem budiž příkladem, jak vroucně a opravdově se máme modlit a uctívat tak našeho Boha. Jak často a jak dlouho prostě chválíme Boha za to, že je takový jaký je ? Nebo chválíme jenom, když se nám daří a radujeme se ? Je možné, že teď zrovna žádnou radost neprožíváme a máme pocit, že nás tahle radostná modlitba Chany nemůže příliš oslovit. Ne každý se zrovna ztotožní se šťastnou ženou, které Bůh zázrakem dal porodit syna. Zvláště asi mužská část z nás jen velmi stěží může chápat ženskou touhu po vlastním dítěti. Věřím ale, že žádný text v Božím Slově, tedy v Bibli, není zapsán jen tak, aby vyplnil místo. Lidé a jejich osudy v Bibli jsou důležité, ale Bible je především o Bohu. O jeho jednání napříč dějinami a naplňování jeho záměrů skrze lidi jako je třeba Chana. V příbězích a osudech lidí je znatelná Boží přítomnost, moc, vůle a svrchovanost. Bible prezentuje celkový, nadčasový plán Božího jednání, od stvoření v SZ až po konečné vítězství a nastolení Božího království v Kristu Ježíši. Bible tak tvoří kompaktní celek a je nástrojem, skrze který nám Bůh chce sdělit svůj plán. Knihy Samuelovi jsou toho plánu součástí. Čtěme Bibli a uslyšíme Boha promlouvat skrze to, co je v Bibli zapsané. A pokud ho neslyšíme, je dobré se za to modlit. Některým křesťanům se možná zdá, že Bůh, který nám ze své milosti poslal na zem Ježíše Krista, aby nás spasil od hříchu, je jiný než ten „krutý“ Bůh ve SZ. Ale Bůh, který se nám v NZ dává láskyplně poznat v Ježíši Kristu, je tentýž Bůh, který v SZ povolává Mojžíše a Jozua, vede svůj lid Izraele do zaslíbené země a vyhlazuje před nimi pronárody. Jak tedy Chanin chvalozpěv číst coby následovníci Ježíše Krista nebo Krista hledající? Kde můžeme vidět Krista a k čemu nás může povzbudit a co si z něj odnést ? Chanin chvalozpěv je vyjadřením chvály a díků nad svrchovanou Boží mocí a požehnáním, které se jí dostalo skrze narození jejího syna. Projdeme-li Biblí až do NZ, do Lukášova evnagelia 1. kap., zjistíme, že v podobné situaci jako Chana se ocitli hned dvě ženy, Alžběta a Marie. Alžběta, manželka Zachariáše, byla neplodná a Bůh ji dal syna, Jana Křtitele. Marie, která byla teprve zasnoubena Josefovi, počala z Ducha Svatého a porodila Ježíše, Božího Syna, Pána a Spasitele. Mají tyhle tři ženy společného ještě něco jiného, než zázračné početí dítěte ? Mají společné třeba to, že byly služebnice Boží a byly ochotny vzdát se jejich potomků ke službě Bohu. Byly ochotné přinést Bohu velkou oběť. Chanin Samuel se stal jedním z nejslavnějších proroků Izraele v době předkrálovské a nakonec pomazal za krále Davida. V Samuelovi tak můžeme vidět Jana Křtitele, který hlásal pokání lidu a připravoval cestu Králi všech králů, Ježíši Kristu, kterého také sám pokřtil. V králi Davidovi pak můžeme vidět Kristovské rysy. Sám Ježíš Kristus však byl prorokem, knězem i Králem v jedné osobě, takže v Samuelovi vidíme rysy i samotného Ježíše Krista.

Projděme si teď podrobněji verše Chaniny modlitby. Text modlitby si rozdělíme do tří částí podle toho, jak nám Chana představuje Boží jednání. Můžeme si i v NZ najít L 1,46 a porovnat text s Mariiným Magnificatem, který jsme tu četli. Magnificat je chvalozpěv Marie Bohu, když se jí narodil Ježíš Kristus.

V první části, prvních třech verších (v 1-3) se odráží Chanina osobní zkušenost s Božím jednáním. Chana srdečně vyjadřuje radost a zároveň obdiv nad tím, jak Bůh jednal v jejím životě. Bůh vyslyšel Chanu v jejím trápení, slitoval se nad ní a ona mluví o jeho milosti jako o spáse. Podíváme-li se do Mariina Magnificatu do veršů 47 a 48, zjistíme, že Marie chválí Boha a mluví o něm jako o spasiteli, který se nad ní slitoval jako nad poníženou služebnicí. Svaté jest jeho jméno. V jiném překladu Bible čteme o vysvobození a vrácení smyslu života. Bůh nás opravdu vysvobozuje z našich trápení, chce nám dát smysl života, ale také chce po nás, abychom byli ochotní pro něj něco obětovat. Chana sama nám jde vzorným příkladem, když je ochotná vzdát se něčeho velmi cenného, v jejím případě vytouženého syna a dát ho ke službě Bohu. Ve druhém verši Chana moc pěkně vyznává první Boží přikázání. Není jiného Boha. A to dokonce v celém vesmíru. Bůh je svatý. To znamená oddělený, ve smyslu jedinečný, jiný než vše ostatní. Také nejspíš proto o něm Chana mluví jako o někom, kdo je skálou. Je stálý a pevný. O kom nebo o čem to dnes můžeme říct ? Říká se, že dnešní doba je turbulentní, vše se strašně rychle mění a těžko se dá předvídat, kam se situace bude ubírat. V čem jsme si byli jisti dnes, zítra nemusí platit. Ráno přijdeme na zastávku autobusu a zjistíme, že naše spolehlivá linka jede někam jinam než včera. Nebo přijdeme před dům a koukáme, že nám ukradli auto, na které jsme si tak dlouho šetřili. Vím, tohle jsou více či méně banální příklady, ale náš život se může vlivem různých okolností převrátit ze dne na den vzhůru nohama. Naše jistoty zmizí jak kouř. Kdo jiný je pak hoden naší důvěry než Bůh, který je skálou, stálý a pevný za všech okolností ? Ve třetím verši se Chanin chvalozpěv obrací proti těm, kdo se vysmívají Bohu a vedou o něm přezíravé řeči. Lidé dělají závěry, že Bůh udělá to a to, nebo že tohle určitě neudělá. Boží jednání ale daleko přesahuje lidskou představivost. V překladu Bible SNC končí třetí verš: „Jeho činy nelze předvídat.“ Podle jednoho výkladu ve třetím verši Chana nepřímo mluví o Penině a o jejím vychloubání se před Chanou ohledně dětí. Penina se povyšovala a mluvila tak, jako kdyby byl Bůh omezen jejími řečmi. Viděla jen přítomnost, že je Chana neplodná, ale Bůh měl s Chanou větší plán. Všimněme si taky, že Chana se nechce mstít. Nemodlí se, aby Hospodin Penině zvyrážel zuby, nesoudí ji, ale nechává soud na Bohu. Boží soud je i tématem dalších veršů, jak uvidíme za chvíli.

Ve druhé části (verše 4-8) přechází Chanina modlitba z osobní roviny do obecné a to co udělal Bůh pro Chanu, odráží Jeho jednání v obecné rovině mezi všemi lidmi. Tyto verše tvoří jádro Chanina chvalozpěvu. Bůh slyší prosby těch, kteří jsou v nouzi, kteří k němu volají a zahrnuje je svou přízní. Těm, kdo jsou na dně, dá sílu zase vstát. Marie v Magnificatu vyznává, že Bůh dává milosrdenství těm, kdo se ho bojí. Tedy těm, kteří Boha pokorně v modlitbě prosí a důvěřují mu, že může udělat věci, na které jim jejich síly nestačí, těm dá Bůh své požehnání, je-li to v souladu s Jeho vůlí. Ve verších 6-8 se dozvídáme dosti podstatnou věc. Že Bůh má pod svou kontrolou vše co člověka potkává. Čteme, že usmrcuje i obživuje, zbohacuje i ochuzuje, ponižuje i povyšuje. V Magnificatu čteme ve verši 52., že vladaře svrhl z trůnu, ponižené povýšil, hladové nasytil a bohaté poslal pryč s prázdnou. Tedy dobré i zlé věci. Tyhle verše pěkně vyjadřují a vysvětlují Boží svrchovanost. Bůh však není zlý, ani to není tak, že by Bůh dělal ty dobré věci a ty špatné by dělal ďábel. Bůh má plnou moc i nad ďáblem. Pokud budeme na Boží straně, pod Jeho ochranou, ďábel nebude mít šanci něco nám provést, i když to bude zkoušet a bude nás otravovat. Když budeme jako děti, které se nechtějí držet svého táty a chtějí si mermomocí hrát na silnici, tak se holt vystavujeme nebezpečí, že nás porazí auto. Zkrátka mimo Boží ochranu na nás číhá hodně nebezpečí. Bůh má pod kontrolou všechny okolnosti v našem životě. My si často na okolnosti v jakých jsme, stěžujeme, protože se nám nelíbí. Kafráme (já občas taky), proč se děje to či ono, že to pro nás nemá žádnou výhodu. Co z toho může vzejít dobrého ? Pokud se ale modlíme za Boží vedení v našem životě a jsme ochotni se jím nechat vést, tak Bůh má daleko větší moc, než jen změnit momentální situaci. Jeho vedení bude mít pro nás bude dlouhodobě daleko větší užitek, než jen chvilkové vylepšení situace. Má pro nás větší plán. Podívejme se pro příklad do Lukášova evangelia 5. kap., kde máme scénu rybáře Šimona (později Petra) a Ježíše Krista. Petr s ostatními rybáři nechytili celý den ani rybičku a jsou zoufalí. Ježíš k nim přijde a dá pokyn spustit sítě. Petr moc nevěří, že to bude mít efekt. Ale co se nestane, sítě jsou plné ryb, mega úlovek je na světě. Co se stane pak ? Nechá Ježíš Petra s balíkem peněz v podobě tučného úlovku ryb, který by za chvíli stejně utratil a odejde ? Ne, Ježíš Petra vyzve k následování. Odteď budeš lovit lidi, říká mu. Ve smyslu zachraňovat je pro Boží království, aby nad nimi už ďábel neměl moc. Má s ním totiž plán, který si Petr v té chvíli ani neumí představit. Ježíš mu nenabízí jen skvělý rybí úlovek, ale spasení a život věčný. Ježíš, Syn Boha Otce, za kterého Marie tak vroucně děkuje Bohu, vidí totiž mnohem dál než jsou sítě plné ryb. Petr to nejdřív vůbec nechápe, ale jde s důvěrou za Ježíšem. Vidí, že Ježíš má moc. Je to i pro nás výzvou, abychom následovali Ježíše a chtěli víc než jen velké úlovky, ať už si pod tím představíme cokoli hmotného, po čem toužíme. A jak můžeme vědět, že následovat Ježíše Krista je pro nás tou nejlepší a nejdůvěryhodnější cestou ? Určitě bychom našli různé odkazy v Bibli, ale dokončeme chvalozpěvy Chany a Marie.

Dostáváme se do závěru, do třetí části (část verše 8, verše 9 a 10). V nich se obraz Božího jednání rozšiřuje z osobní a společenské roviny do roviny budoucnosti. Chana tady mluví prorocky o době, kdy Bůh finálně skoncuje se vším a se všemi, kteří se stavěli proti Němu. Svévolníci zajdou ve tmách (verš 9). Chana ještě na konci osmého verše mluví o trůnu slávy, který bude dán za dědictví těm, kteří trpí. V desátém verši pak říká, že udělí moc svému králi, roh svého pomazaného zvedne. Kdo je tedy tím králem ? Jelikož se poslední verše vztahují ke konci světa, kdy Bůh nastolí svou vládu, je tím Králem Ježíš Kristus. V L1,32, když Marii navštíví anděl Gabriel a řekne jí o Ježíši, tak jí také říká, že: „Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude u konce.“ Ježíš Kristus je ten král a jednou mu bude zkrátka patřit všechno.

Shrňme si na závěr hlavní myšlenky z toho, co jsme četli. Vidíme, že samotný Bůh, který je stálý, pevný jako skála, neměnný, který má v rukou všechno, co člověka potkává a jehož bude jednou konečné vítězství nad zlem, tak ten Bůh povolal Ježíše Krista a ustanovil ho Králem na věky. Ježíš, díky své oběti na kříži za naše hříchy, má moc nás zachránit před Božím soudem, abychom nebyli počítáni mezi svévolníky, ale měli podíl v Božím království. Ježíš, kterého Bůh slavně vzkřísil z mrtvých, je hoden následování, chvály a uctívání. Ježíš je hoden nás vést a dovést nás až ke trůnu do Božího království. A jak se máme nechat vést Ježíšem ? V modlitbě mu vyznat, že jsme hříšní a že ho potřebujeme a chceme, aby vedl naše cesty a cíle, protože jsou lepší než ty naše cesty a cíle. Čtením Bible Ho poznávat a nechat k nám promlouvat. Chodit někam do společenství mezi další Jeho následovníky a učedníky. A pokud chceme poznat Ježíše takřka od základů, je dobré navštívit například Alfa kurzy, začínající už za dva týdny tady na Skalce. Konec reklamy. A nezapomeňme jako Chana děkovat Bohu za všechny jeho dary a požehnání. Bůh je dobrý. Amen.