Diakoni (1. Timoteovi 3 a Skutky 6)

1. Timoteovi 3,8-13 – Diakoni

 Během druhé světové války Anglie potřebovala zvýšit svou produkci uhlí. Winston Churchill svolal vedoucí výroby a těžby, aby získal jejich podporu. Na konci své prezentace je požádal, aby si představili průvod, který se bude konat po válce. První půjdou námořníci, kteří udržovali moře bezpečné pro cestování. Pak budou pochodovat vojáci, kteří přišli domů z Dunkerque, a pak porazili Rommela v Africe. Pak půjdou piloti, kteří porazili Luftwaffe. Poslední ze všech, řekl, půjde dlouhá řada potem potřísněných mužů s hornickými přilbami. Někdo bude křičet z davu, „Co jsi dělal za války?“ A od deseti tisíc mužů přijde odpověď: „Byli jsme hluboko v zemi s našimi tvářemi na uhlí.“

Dnes chceme pokračovat v naší sérii na téma církev. A naše téma jsou diakoni. Chceme odpovědět na otázku, kdo je diakon? Jak slouží diakoni v církvi? Když jsme studovali role starších a téma duchovní obdarování, musíme si uvědomit, že ne všechny úkoly v místním sboru jsou prominentní a přitažlivé – ne všechna práce je vidět ostatními. Ale stejně jako ti horníci v Anglii, jsou to často lidé, kteří máji své „tváře k uhlí“, kteří pomáhají církvi plnit své poslání. A diakoni jsou důležití pro církev, aby naplnila své poslání.

Pojďme nejprve zkoumat tuto větu – diakoni jsou důležití. Jak říká Pavel v Římanům 12, jsme jedno tělo s mnoha členy, a ne všichni členové mají stejnou funkci. V 1. Korintským 12 čteme, že Bůh dal každému členu těla funkce podle Jeho přání. Stejně tak jeden člen nemůže druhému říct, že ho nepotřebuje. Takže každá služba, každý člen jsou důležité pro celé tělo. Takže i když nejsi diakonem nebo starším, jsi stále důležitý pro Kristovo tělo a pro tento sbor zde na Skalce. Takže z pohledu celého těla, služba diakonů je důležitá.

Ale potom čteme ve Skutcích 6, že si učedníci vybrali sedm mužů, aby sloužili jako ti, které dnes nazýváme diakoni. Udělali to, protože učedníci dělali všechno. Jednali jako hlava, ruce, nohy, nos, a celé tělo. Potřebovali pomoc. A Bůh jim dal jasný směr. A co se stalo? Verš 7 v kapitole 6 říká, že „Boží slovo se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě mocně rozrůstal“. Proč? Protože Bůh ustanovil a vytvořil církev s touto myšlenkou – rozdělení zodpovědností a služeb. Takže diakoni byli důležití pro poslání církve. To byla pravda na počátku dějin církve a je to pravda i dnes.

Teď se pojďme podívat na některé z požadavků diakona. Za prvé diakon je věřící. Nečteme to výslovně v 1. Timoteovi 3 ani ve Skutcích 6. Ale ve Skutcích 6. kapitole, verši 3 Lukáš říká, že ti, které vybrali byli plní Ducha. Víme, že Duch svatý nepřebývá v někom, kdo nedůvěřuje plně Bohu a v tom, kdo nepřijal dar spasení skrze Krista.

Za druhé, diakoni musí být uznaní jako ti, kdo jsou hodni plnit službu diákona. Skutky 6,3 říká, že učedníci byli vybráni mezi ostatními. To neznamená, že učedníci šli prostě ven a vybrali prvních 7 lidí, které viděli. Místo toho pozorovali něco „zvláštního“ v každém z těch, které vybrali. Ti, které zvolili, museli být respektovaní a důvěryhodní. Zkoušeli je. Museli být hodni funkce diakona.

Skutky 6, 3 také říká, že tito lidé měli být plní Ducha svatého. Nejlepší způsob jak učedníci vybrali muže plné Ducha svatého bylo modlit se za to, aby je Duch vedl k těm, kteří měli sloužit. Ti, kteří byli plní Ducha svatého, jím byli prosycení. Jejich touha byla sloužit Bohu každým způsobem, kterým Bůh chtěl. Už to ukazovali tím, jak slouží potřebám lidí v církvi. A také ukazovali ovoce Ducha svatého ve svém životě tak jak to čteme v listu Galatským 5, 22-23, „láska, radost, pokoj, dobrota, věrnost, atd.“. Tento požadavek, aby byli uznaní jako hodní služby diakona, je zapsaný i v 1. Timoteovi 3,10, „ať jsou také nejdříve vyzkoušeni“. Jak může někdo být vyzkoušen nebo shledán hodným služby diakona, pokud již neslouží? Jak může někdo být vybrán, kdo nepoužívá duchovní dar, který mu Bůh dal?

Za třetí diakon musí být služebníkem Božím. V 1. Timoteovi 3,8-13 čteme seznam kvalifikací, jakým služebníkem musí být. Verš 8 říká, že musí být hodný respektu a čestný. Četl jsem v jednom překladu, že musí myslet svou víru vážně. V souvislosti s respektem a důstojností to neznamená, že ostatní se mu mají klanět a ctít je jako krále nebo královnu. Ale spíše je něco v nich, co způsobuje respekt. Není to jen skutečnost, že je vedoucím v církvi. Myslím, že to souvisí s požadavkem, že to musí myslet vážně se svou vírou. Respektuješ je, protože nasledují Boha tak hluboce a vášnivě, že to motivuje ostatní, aby také chtěli následovat Boha jako diakoni. Chceš napodobovat jejich život.

Verš 8 také nabízí několik dalších kvalifikací. Diakoni nejsou opilci. Ne, že nepijí vůbec, ale že se neopíjejí. Písmo nám říká, abychom se neopíjeli, protože když jsi opilý, nejsi veden Duchem, ale jsi veden alkoholem. A už jsme řekli, že diakoni musí být prosyceni a vedeni Duchem. Diakoni ví, jak ovládat svůj jazyk – nejsou drbny a také nelžou. Berou si k srdci to, co je napsáno v listu Jakuba 3, jak ovládat svůj jazyk. Pomluvy ničí církev, protože ji rozdělují. To způsobuje bolest a zranění v církvi. Diakoni mají pomáhat církev budovat, ne ji ničit. A samozřejmě lhaní je přímo proti jednomu z deseti Božích přikázání.

Diakoni také nesmí být chamtiví. Dvě věci k tomu, za prvé, oni by neměli používat svou pozici ve vedení, aby získali nějakou finanční výhodu. Nesmí krást peníze církve. Nesmí vytvářet pocit viny v druhých lidech, aby finančně podporovali věci, které diakon chce. Ostatní by měli být vedeni Duchem, aby dali. Vlastně diakon by nikdy neměl tlačit druhé pocitem viny, aby udělali něco pro diakona výhodného. Naopak, za druhé, v 1. Timoteovi 3,8 čteme, že by diakon měl být štědrý svými vlastními penězi. Diakoné mají jít příkladem v pravidelných desátcích. Měly by svobodně dávat na potřeby, jakmile o nich uslyší. Mají dávat správný příklad ostatním. To znovu ilustruje myšlenku, že diakon musí brát vážně víru v Boha.

Verš 9 stanovuje další kvalifikaci. Diakoni jsou lidé, „jejichž tajemství víry je v čistém svědomí“. Co to ​​znamená? Musí brát Bibli vážně. Bible je Boží slovo, které nás vede a učí nás.

Musí celým srdcem věřit, že evangelium je pravda. Musí upřímně věřit, že Ježíš je ta cesta, ta pravda a ten život. Že On je jedinou cestou k záchraně pro celé lidstvo. Ale, nejen že tomu musí věřit, ale musí to viditelně žít. To je to, co znamená „držet tajemství víry v čistém svědomí“. Jejich činy doprovází jejich slova. Jejich životy jsou živým důkazem toho, že následují Ježíše. Diakonům je zřejmé, co říká Jakub 2,17, že víra bez skutků je mrtvá.

Už jsme zmínili verš 10, který říká, že musí být osvědčení nebo vyzkoušení. Život, který žijí, je ten, který způsobí, že je ostatní budou respektovat. Jiní je chtějí v životě následovat. Verš 10 také uvádí, že jejich životy by diakoni měli být posuzovány jinými vůdci a dalšími členy sboru. Pokud byl život této osoby bez pochybení (to znamená jejich reputace, jejich morální a duchovní zralost, jejich přesvědčení a jejich skutky), pak jsou hodni být diakony.

Verš 11 může být interpretován dvěma způsoby. Mohlo by to znamenat, že Pavel odkazuje na manželku diakona. Nebo Pavel odkazuje na ženy, které jsou povolány být diakonkami. Na několika místech Písmo naznačuje, že ženy mohou sloužit jako diakonky. V Římanům 16,1 Pavel doporučuje svým čtenářům diakonku Foibé. Čteme podobně o jiných diakonkách v knize Skutků. V celé historii církve bylo mnoho diskuzí o ženách sloužících jako diakonky. A já nechci diskutovat o tomuto bodu dnes. Stačí říct, že CB denominace dovoluje, aby ženy sloužily jako diakonky.

Ať už tím Pavel myslí cokoliv, tohle jsou kvalifikace těchto žen. Požadavky jsou velmi podobné tomu, co jsme už zmínili v předchozích verších. Nesmějí být drbny nebo pomlouvat další. Musí být respektovány (nebo žít zbožný život hodný nápodoby). Musí být věrné ve své službě v církvi a doma.

Potom verš 12 uvádí, že diakon musí mít svou domácnost pod kontrolou (musí mít starost o svou domácnost). Diakon nemůže být někým, kdo nemá žádnou starost o své děti. Diakoni nemohou být lidé, které nikdo doma nerespektuje. Musí to být ten, kdo se stará o duchovní zájmy svých dětí. Musí toužit a prokázat, že vede své děti k následování Krista. Domov diakona může být testovací půdou pro to, jak by diakon mohl vést v církvi. Kdyby jeho dům nebyl v pořádku, jak by církev vypadala, kdyby byl vybrán, aby ji vedl?

K těmto kvalifikacím za čtvrté, diakon musí sloužit těm, kdo jsou v církvi a těm mimo církev. Skutky 6, 3 říká, že tito muži byli vybráni, aby dělali službu, kterou dělali učedníci. Učedníci dělali všechno. Ale skutky, které jsou konkrétně uvedené, jsou fyzické potřeby lidí, totiž všechny vdovy dostávaly potravu. Četli jsme také ve verši 4, že učedníci vnímali, že Bůh chce, aby se soustředili na modlitby a vyučování Jeho slova. Když prozkoumáme tyto verše a sledujeme historii a tradici církve, dojdeme k závěru, že diakoni jsou povoláni sloužit fyzickým potřebám církve. Mám na mysli nejen fyzické budovy a majetek, ale také fyzické potřeby lidí. Tato služba může zahrnovat správu zařízení, dobročinnost, přípravu a zajištění věcí pro službu (bohoslužbu) , pomáhání členům s přestěhováním nebo opravy, atd.

Věřím však, že nemůžeme říct, že jsou diakoni a diakonky omezeni pouze na tyto služby. Písmo je velmi jasné, že jsme povoláni jít do světa a kázat evangelium (Matouš 28,20). Takže, všichni mají odpovědnost sdílet se se svými přáteli, se svými spolupracovníky v práci, a s těmi, kteří žijí v blízkosti. V tomto smyslu jsou diakoni povoláni sloužit i těm, kdo jsou mimo církev. Kromě toho diakoni nejsou vyloučeni z vyučování. Ve Skutcích 6 a 7 čteme o svědectví Štěpána. Byl jedním ze 7 mužů vybraných k službě. V těchto dvou kapitolách čteme o jeho svědectví, jeho řeči, jeho vyučování Židům jejich vlastní historie, že Kristus je Mesiáš. I když možná hlavní službou diakonů není vyučování, i diakoni mohou učit. A jistě by diakoni měl být připraveni vydat počet z víry, kterou mají (1 Petrův 3,15). To je to, co Štěpán dělal před Židy.

Konečně, pátý bod je, že diakon je voják. Už jsme se dotkli těchto bodů dříve. Ale pojďme se stručně podívat na ně z tohoto pohledu. Diakon bojuje za Bibli a za evangelium. 1 Timoteovi 3,9 říká, že diakon musí stát pevně v Písmu. Věřte tomu, a žijte to. Ale kromě toho musí za Písmo bojovat a bránit je, stejně jako voják brání svou zemi a slouží svému národu. Když diakon uslyší o nespravedlnosti ve světě, která jde proti Božímu slovu, musí Boží slovo bránit. Může to znamenat, že diakon mluví proti potratům. Možná to znamená, že pomáhá krmit chudé a pomáhá najít přístřeší pro bezdomovce. Může to znamenat, že posílá peníze organizacím, které pomáhají ženám uniknout obchodování se sexem. Když diakon slyší, že Boží slovo je zneužíváno, měl by laskavě bránit to, co Boží slovo skutečně říká. Není to právě to, co Štěpán dělal? Když lidé hledají odpovědi na to, proč je na světě tolik násilí a korupce nebo proč jsou drogy takový problém ve společnosti, diakon laskavě mluví Boží slovo a ukazuje lidem, jak Boží láska a milost a milosrdenství může změnit všechno.

Ale nejen že voják brání, voják také dobývá. Diakoni nejsou jen na obranu, ale také na útok. Ježíš řekl: „postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou“. To je ofenzivní strategie – zabrat nové území. A jako vedoucí v církvi, diakon se účastí této strategie. Skutky 6, 7 říkají, že diakoni byli důležitou součástí rané církve, a díky tomu církev rychle rostla. Diakon Štěpán to ukázal. Ve Skutcích 8 čteme o diakonovi Filipovi, také jednou ze 7 vybraných mužů. Na tom místě čteme, jak diakon Filip sdílel evangelium s Etiopským dvořanem, a tak s největší pravděpodobností zahájil nové učednické hnutí v Etiopii. Takže diakoni jsou určitě vojáci, kteří brání církev a rozšiřují Boží království.

No, možná jsem namaloval obraz tak svaté a tak zbožné osoby, že vám může přijít, že je nemožné, aby někdo byl diakonem. Nebo možná se jako diakoni ptáte – jak můžu být takový? Není toho na mě moc? Vlastně ano, je to velmi těžké břemeno. Nicméně je to břemeno každého z nás, i když nejsi diakon ani starší. Bůh povolal každého z nás, abychom byli svatí jako On je svatý. Bůh povolal každého z nás jít do světa a hlásat evangelium. Bůh povolal každého z nás krmit chudé a starat se o vdovy. Bůh povolal každého z nás mluvit Jeho pravdu, Jeho slovo v lásce. Bůh povolal každého z nás, abychom se stali více a více jako Kristus.

Volá nás každý den brát svůj kříž a následovat ho. Volá nás, abychom každý den k Němu přicházeli a důvěřovali v Něho stále víc a věřili v sebe stále méně. Takže břemeno je na každém z nás a to je těžké. Ale díky vedení Ducha svatého a Jeho pomoci je možné to zvládnout.

Nicméně Bůh vytvořil Církev, aby vypadala a fungovala určitým způsobem. Takže povolal lidi v církvi, aby byli oddělení jako vůdci. Některé povolal, aby byli staršími, ti mají hlavní úkol veřejně vést. Některé povolal jako diakony, kteří mají také úkol prakticky vést. Bůh to udělal proto, aby vytvořil v církvi pořádek, směr a vedení pro každý sbor. Ti, které povolal, jsou hlavně zodpovědní za tyto úkoly v církvi, protože již ukázali tyto dovednosti. Už ukázali vedení v těchto oblastech. Už ukázali srdce ochotné k službě. A to vše se děje, aby církev dnes mohla mít to, co měla na počátku – aby viděla větší růst v počtu učedníků. Amen.