Duchovní boj

Duchovní boj – to vypadá na hodně ostrý pojem z říše fantasy. Někdo si vybaví Gandalfa, jiný Harryho Pottera, jak se brání kouzly proti zlu, či na něj útočí.

Ta realita je naštěstí poměrně veselejší, protože je založena na tom, že ti, kdo patří Kristu, už mají vyhráno. Kristus svou smrtí porazil veškeré démony a veškeré duchovní mocnosti. Díky tomu už jsou křesťané ve vítězném týmu a proto nemusí nic složitě vybojovávat.

Ale něco jiného je si to udržet. Neboli – nenechat se o to připravit. Duchovní boj tedy paradoxně není o tom si bránit holý život, nebo se snažit něco vybojovat. Je to o udržení identity vítězů. Proto i slavný text o duchovní zbroji… (a už jsou tady zase ty fantasy termíny) mluví o něčem zvláštním. Vede nás k tomu, abychom si uchránili svou identitu. A duchovní mocnosti – nezmohou se na nic lepšího, než zpochybňovat, přinášet do našeho života něco, co by se mohlo řádně rozhořet a způsobit nám větší škodu… Doporučuji si přečíst celý text z Efezským 6. Schválně se zaměřte na to, kdo jak útočí, zda zblízka, či zdály. Možná vás to překvapí, kdo nemá odvahu na boj zblízka. Něco to vypovídá o tom, kdo vlastně jsme a co si můžeme dovolit.

Je dobré vědět, že díky Kristu jsme ve vítězném týmu a nemusíme se bát. Samozřejmě – duchovní svět není bílý, ale poněkud pestřejší. Je dobré být při smyslech a vnímat, co se děje kolem. Ale přesto se nemusíme bát. Ve své podstatě stačí spoléhat na Boha, žít s ním a hodně věcí už řešit nemusíme.

Úplně jiné je to ale u lidí, kteří Kristu nepatří. Tam jim nepomohou ani kouzla, ani svěcená voda. Nepatří do vítězného týmu a to je opravdu hodně špatné. Ale naštěstí lze do vítězného týmu vstoupit a zbavit se tak toho, čím naše životy pokazily „zlé síly“.