Duchovní růst (Boží služebníci)

Úvod
Milí Kristovi přátelé na Skalce, kteří tu dnes jste, ale také vy, kdo nás posloucháte na internetových vlnách nebo kdo nás posloucháte ze záznamu, srdečně vás zdravím a mám radost, že můžu s vámi sdílet dnes Boží slovo.

Na trávníku se kůže chameleóna zbarví do zelena. Na hlíně se zbarví do hněda. Chameleón se těmito změnami přizpůsobuje prostředí. Mnozí živočichové splývají s přírodou díky maskovacímu zbarvení, které jim Bůh dal, aby jim usnadnil přežití. Je přirozené začlenit se do prostředí a přizpůsobit se mu. Avšak Kristovi následovníci jsou nová stvoření, jsou zrozeni shůry, proměňováni z nitra; jejich hodnoty a životní styl stojí proti světu a jsou v rozporu se světem přijímanou morálkou. Praví věřící se světem moc dobře nesplývají.

Začínáme novou sérii zamyšlení na téma „Lekce z Korintu.“ V této sérii narazíme na různá témata z křesťanského života, která budou věřím zajímavá a aktuální. Dovolte mi ukázat, v čem byla situace korintských jedinečná a proč se vůbec máme tímto listem do Korintu zabývat? Korint bylo velké řecké město se dvěma přístavy. Přicházeli a připlouvali sem mnozí lidé z celého tehdejšího středomoří. Z námořního obchodu město bohatlo. Bylo také významným náboženským místem. Námořníci si zašli zasmilnit do chrámu Afrodity a když byl někdo nemocný, zašel za kněžími z Asklépiova kultu. Velmi významný byl Apollův kult. Město žilo kulturně, v Korintu probíhaly isthmické hry (obdoba olympijských) a vzpomeňme si ze školy na bohatý korintský řecký sloup, který právě symbolizuje bohatost Korintu. Korint bylo město ve spojení se Spartou a tvořilo významnou opozici Athénskému městskému svazu. Zkrátka bez nadsázky Korint byla metropole. Pro nás, kdo žijeme v hlavním městě, to je zajímavá informace, protože výzvy, kterým čelil Korint, můžeme nalézt i v Praze, např. multi-etnicitu nebo sekularismus a náboženský pluralismus, obrovské sociální rozdíly mezi lidmi. Pokud máte pocit, že je Bible neaktuální a kladete si otázku, co nám může po 2 tis. let říct, principy odvozené z listu do Korintu jsou dnes stále pravdivé a použitelné. Ale to snad uvidíme, až budeme studovat jednotlivá témata.

Dnes je na pořadu dne téma „Boží služebníci“ nebo chcete-li spíše, „duchovní růst a duchovní zralost.“ Budeme společně přemýšlet nad významem textu z 1. listu do Korintu, 3. kapitoly. Budu rád, když ho spolu otevřeme. Doufám, že jste plni očekávání jako já a že se těšíte, až budeme číst slova apoštola Pavla. Pojďme tedy na věc.

V době, kdy Pavel psal tento dopis církvi v Korintu, byl právě v Efezu a zhruba v polovině své třetí misijní cesty (Sk 19-20). Korint a Efez ležely naproti sobě přes Egejské moře. Pavel znal církev v Korintu velmi dobře, protože tu strávil 18 měsíců během své druhé misijní cesty (Sk 18,1-18).
Když pobýval v Efezu, dostaly se k němu zprávy o potížích v Korintu. Zhruba ve stejné době k němu dorazila delegace z Korintu, která ho přišla požádat o pomoc při řešení rozkolu v jejich církvi. Pavel napsal tento dopis, aby pomohl napravit a vyřešit vzniklé problémy, a také proto, aby zodpověděl otázky, které mu členové církve položili v předchozím dopise.

Pavel, zakladatel a vedoucí Korintského sboru byl zklamaný.  Členové tohoto sboru se chovali jako duchovní mimina, ne jako duchovně dospělí (vv1-3). Musel si připomínat, že rozvoj vedení je dlouhodobý proces a ne jednorázová událost. Pavel zoufale toužil po tom, aby ve sboru vyrostli zralí vedoucí. Jak aktuální pro každou církev, jistě i pro nás na Skalce. Chtěl, aby byli zdraví, silní, rozhodní, aby byli schopni dělat správná rozhodnutí samostatně. Proto jim dal tři obrazy toho, jak Bůh chce, aby křesťané rostli…

Za prvé, církev je rodina, jejím cílem je zralost (verše 1-4). Za druhé církev je pole, jeho cílem je úroda (verše 5-9). A za třetí, církev je stavba, jejím cílem je kvalita, stabilita (verše 9-23).

1. Církev je rodina – cílem je zralost (vv1-4)
(nech přečíst 1. Kor 3,1-4)

Pavel a věřím, že i dnes Pán Bůh, nám staví před oči první obraz. Církev je rodina. Touží po tom, abychom byli zralí. Co to ale znamená?

Mnoho křesťanů se tak jako tehdy v 1. století, tak i dnes hlásí ke Kristu, ale když dojde na činy, je to na levačku… Možná si klademe jako církev s Pavlem otázku: „Jak být ve světě ale nebýt ze světa?“ Pravda je, že s církví je to někdy obráceně… je ze světa, ale zároveň mimo tento svět.

Je nám to často vyčítáno v souvislosti s pedofílií kněží a restitucemi, aférami i každodenní realitou věřících v zaměstnání. Křesťanská víra je pro nevěřící svět čím dál tím více vnímaná jako irelevantní. Církev je oddělená od světa, ale je ze světa. Žije stejně jako svět, ale izoluje se. Svým jazykem, kulturou a chováním je nesrozumitelná a divná, ale svými skutky nikoho neinspiruje. Daleko jsou časy matky Terezy, Husa a Komenského.
Žel vnímání, že víra je oddělená od našeho každodenního života je čím dál tím reálnější i pro současného věřícího.

Pokud jsme nedospělí v Kristu, nemáme možnost lidi ze světa ničím oslovit. A sami také zažíváme zklamání… říkáme si, má to vůbec cenu?
Apoštol Pavel nás může inspirovat k hledání ztracené cesty. Cesta pro nás je mít nevěřící přátele a usilovat o to, abychom si je uchovali, ale žít jinak než žije svět…

Jak?
Napadly mě tři oblasti, ve kterých můžeme být inspirací pro naše okolí… a ve kterých můžeme jako Boží rodina a jako křesťané růst…

Za prvé, když je křesťan blízko Kristu, prožívá radost v okolnostech, které přináší život. V okolnostech dobrých i zlých. V dobrých vděčnost a pokoru. V nedobrých postoj vytrvalosti a závislosti na Bohu. Nestěžuje si, ale pokorně snáší nepřízeň osudu a pracuje kontinuálně na zlepšení… zkrátka projevuje radost.

Za druhé, když je křesťan plný Božího slova, má co říct druhým… – člověk, který skutečně je křesťan, je plný Božího slova. Bible pro něho není náboženskou příručkou, ale knihou života. Bible pro něho není teorie, ale je jejím slovem prodchnutý. Je to pro něho tak důležité jako je pro něho jídlo nebo pití nebo vzduch, který dýchá. Je neúnavným studentem Božího slova. Klade si otázky, co to znamená pro můj život? Když čtu Bibli, nejsem pasivní, ale ptám se na 3 otázky… co slovo říká o Bohu, co slovo říká o lidech a jak toto slovo můžu aplikovat do svého života. Boží slovo má před očima a neustále si ho připomíná a hledá jeho význam ve všech oblastech svého života.

A za třetí, když křesťan žije křesťanskou etiku – žije v souladu se svým vyznáním, je pro druhé inspirací, pro bratry a sestry, ale i pro něvěřící kolem něho.

Zápasím o to, aby moje víra nebyla mrtvá a beze skutků? Toužím naopak, aby se moje víra projevila na dobrých skutcích? Uvedu několik jednoduchých příkladů… Jsem v práci pilný a odpovědný pracovník a jdu příkladem druhým? Jsem v rodině milujícím manželem a odpovědným otcem, který má starost, zájem a modlí se za svou manželku a děti? Jsem v rodině laskavým a odpovědným dítětem a bratrem/sestrou? Jsem v církvi  opravdovým, vřelým, laskavým, mám zájem o druhé a modlím se za druhé? Jsem plný Božího slova a projevuji to povzbuzením i napomenutím? Žít v souladu s Božím slovem je těžké a selháváme v tom. Ale jsme-li znovu naplňováni Božím Duchem, máme-li Boží slovo, Krista neustále před očima a jsme-li v Boží blízkosti, můžeme pokračovat dál a růst v integritě našeho charakteru a lásce. Není to snadné, ale je to v Kristu možné. Proto jsme i dnes slavili společně večeři Páně, která nás má posílit na cestě křesťanským životem…

Tedy první obraz, máme růst jako Boží rodina. Slovy úvodního žalmu 133, jak je to krásné a milé, když mezi bratry a sestrami je shoda a svornost.

Máme společně růst ve vztazích, v lásce, v Boží blízkosti jak jednotlivě, tak společně jako Boží církev. Když vidíme, že jeden zápasí, máme mu pomoct. A když sami zápasíme, obraťme se na druhé, kteří nám rádi pomohou v růstu.

2. Církev je pole – cílem je úroda (vv 5-9)
(nech přečíst 1. Kor 3,5-9)
Druhý obraz je pole. Smysl pole je, aby neslo úrodu.
Tento obraz má pro nás tři důležitá povzbuzení.

Za prvé, každý z nás má jinou službu. Někdo má za úkol sázet. Takovou službu měl Pavel. Evangelista a zakladatel sborů. Pracoval tam, kde nikdo před ním nesázel. Máš dar k začínání nových věcí? Někdo prostě miluje začínat… Jiný zase nedokáže dobře začít, ale má dar pokračovat v započatém díle… Apollos zaléval… Tedy pokračoval ve vyučování křesťanů v Korintu. Někdo třeba založí skupinku, jiný v ní pokračuje. Někdo je moc rád, když může jít dál a dělat další věci. Ale je unaven, když musí po léta vykonávat stejnou službu. Jiný ale velmi rád a vděčně bude pokračovat. Každý z nás je jiný.

Druhé povzbuzení je, že je to Bůh, kdo dává růst. Nejsme to my. Jak Pavlové, tak Apollové jsou důležití, mají ale jiný úkol. Někdo z nás má za úkol začít, někdo jiný má za úkol pokračovat. Je to ale stejný Bůh, kdo požehná oběma, když spolupracují. Bez Boha by práce neměla smysl, nerostla by. Jak je psáno, když dům nestaví Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.
Tedy je to Kristova církev, ne moje nebo Markova nebo Petrova. Naše místo je určitý úkol, ale růst je na Bohu. Už vás někdy napadlo, že nemůžete donutit druhé, aby rostli ve víře? Mnohdy bychom si to přáli a můžeme se rozkrájet na malé kousíčky snahou druhé motivovat.
Přitom je psáno, že je to Duch Boží, který působí chtění a činění. Když dotyčný člověk nebude chtít růst a neotevře se Božímu působení, nic s tím nenaděláme. Bůh dává růst do hloubky, totiž v charakteru a poznání Boha. Ale i do šířky, do počtu členů.
Dnes máme tu milost vidět Boží milost, dva naši přátelé se k nám připojují i se svými dětmi. Není to ničí zásluha. Je to Boží milost. Oni oba chtějí. Cítí se tu dobře, slouží Pánu a chtějí se připojit k místní církvi. V takových chvílích mám velkou radost, protože vím, že je to Bůh, který dává růst…

3. Církev je stavba – cílem je kvalita (vv 9-23)
A konečně třetí obraz, který nám Pavel a Pán Bůh staví před oči je stavba. Jsme jako budova, měřítkem dobré struktury budovy je kvalita. Když budova není pevná, spadne nám na hlavu. Budova prostě musí stát správně.
Aby Pavel vysvětlil, co tím myslí, když jde o církev, používá další tři obrazy. Správný základ, správné materiály a správné motivy.

A. správný základ (vv 9-11)
(nech přečíst 9-11)

Prvním podobrazem, který Pavel používá je správný základ. Pokud jde o budovu, obraz je jasný. Bez správných základů budova spadne. Nebo jinými slovy, když je základ položen nesprávně, nemůžeme postavit vysokou budovu. Základy musí být postaveny správně, rovně. Co tím Pavel myslí, když jde o církev? Tímto základem je Ježíš Kristus. Když církev staví na jiném základě, nemá se o co opřít. Ironicky je to právě to, co se někdy stává, že se církve odklánějí od Pravdy svého základu. Více spoléhají na filosofii nebo na nějaké recepty, místo na Krista.

Podobně se to stává i křesťanům v praktickém životě. Když jdou v neděli do kostela, nasadí si náboženskou masku, ale když přijde pondělí, žijí, jako kdyby Boha nebylo. Začínáme se někdy vracet ke starému životu bez Boha a bez Krista? Pavel nám důrazně připomíná, že naším základem je Boží milost, víra v Ježíše Krista. Spoléháš pokud jde o manželství, výchovu dětí, práci, školu, peníze a rozhodování na Ježíše? Je On tím prvním, za kým jdeš nebo máš jiný zdroj, na který se obracíš?
Jak jsme četli v podobenství, když stavíme náš dům na skále, na Kristu, když přijde voda, náš dům obstojí. Když ale stavíme náš dům na písku, na jiném základu než na Kristu, náš dům se zbortí.

Velmi povzbudivá je pro mě myšlenka v 9. verši. Jsme Boží spolupracovníci. Ano, je oprávněné říkat, že je to vše z Boží milosti, že se něco děje. Ale prakticky vzato, jsme to my, kdo se v životě rozhodujeme. Bůh nám dal (alespoň se to tak jeví) svobodu k rozhodování. A je na nás, jak budovu stavíme. Spasení nezáleží na nás. Ale cesta posvěcení je spolupráce s Bohem. Jak připomínala Radka ve středu na Alfě, jsme výsledkem našich rozhodnutí. Dělám rozhodnutí s Bohem nebo je dělám sám a pak doufám, že jsou v souladu s Boží vůlí? Co to znamená prakticky?
Modlíš se před tím, než se rozhoduješ nebo prostě uděláš rozhodnutí a pak prosíš Boha, aby to, co jsi rozhodl byla Boží vůle?

B. správné materiály (vv12-17)
(nech přečíst verše 12-17)

Druhým podobrazem, který Pavel používá jsou materiály. Jelikož nemáme jasný výklad k tomu, co který konkrétní materiál přesně znamená, můžeme jen spekulovat o významu Pavlových slov. Každopádně ale materiály jako je sláma a dřevo mají jednu důležitou vlastnost. Jsou hořlavé. V tom nám Bůh dává varování, že rozhodnutí, která uděláš bez Pána, jsou náchylné k hoření. Jak se říká, shoří jako papír. Když Pán Ježíš přijde, bude nás soudit podle našich skutků. Nevěřící budou stát před velkým bílým trůnem a za své zlé skutky budou hořet na věky v pekle. Ale věřící budou stát před jiným soudem, kde budou souzeni podle svých skutků a budou či nebudou odměněni. Ano, spasení nezáleží na naší snaze si něco zasloužit. Ale to neznamená, že je jedno, co v životě dělám. Není jedno, zda dům svého života stavím ze dřeva nebo z kamene.

Když stojí dům na správných základech, voda mu neublíží. To si můžeme ověřit při záplavách. Je-li dům postavený ze správných materiálů, požár ani voda mu neublíží. Je to samozřejmě duchovní obraz našeho života. Z čeho stavíš svůj život?

C. správné motivy (vv18-23)
(nech přečíst 1. Kor 3,18-23)

A konečně třetí podobraz jsou správné motivy. Pavel mluví o moudrosti. Kdo spoléhá na sebe, myslí, že už má dost životních zkušeností a znalostí, aby se mohl rozhodovat bez Boha, nakonec bude nešťastný. Naopak, kdo ví, že moudrý není, a proto spoléhá na Boha, je na něm ve svých rozhodnutích závislý, staví svůj dům správně. Pavel uzavírá 3. kapitolu slovy: „21 A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, 22 ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, 23 vy však jste Kristovi a Kristus je Boží.“

Náš život, přítomnost i budoucnost patří Kristu. Nemusíme si proto dělat starosti, jak to s námi dopadne.

Mnoho lidí dnes prožívá existenční úzkosti. Co budu jíst? Co budu pít? Co si mám koupit na sebe? Kde budu studovat? Jakou práci mám dělat? Ano, to jsou praktické a důležité otázky. Křesťan ale ví, že jeho budoucnost má v rukou Pán Bůh, a proto dělá rozhodnutí v těchto otázkách s vědomím, že je Bůh s ním, a proto nemusí mít úzkost, jak to dopadne. To je velmi povzbudivé.

Závěr
Mluvili jsme dnes o duchovním růstu. Duchovní růst stojí na správných rozhodnutích, které děláme s Pánem Bohem. Použili jsme 3 obrazy, které symbolizují tři oblasti, v nichž máme jako křesťané růst. Za prvé, obraz rodiny, cílem duchovního růstu je růst ve vtazích, v lásce, ve zralosti. Za druhé, obraz pole, jehož cílem je úroda. A nakonec obraz budovy, jejímž cílem je kvalita.
Boží slovo nám říká, že jsme Boží spolupracovníci, pokud jde o stavění stavby. Základem stavby je Ježíš Kristus. Pokud máme správný základ a stavíme stavbu s Bohem z dobrého materiálu, stavba obstojí, až se Ježíš vrátí. Amen.