Evangelium je Boží moc

Učitel seděl celou noc na záchodě a lámal si hlavu s tím, jak by svým studentům předal důležitou přednášku. Láme si hlavu nad tím, jak je možné, aby Bůh byl zároveň spravedlivý a současně miloval člověka. Celý život nenáviděl Boha za to, že trestá člověka kvůli hříchu a posílá ho do pekla za to, jak ho stvořil. Nenáviděl Ho kvůli tomu, že Boha vnímal jako náročného a přísného. Najednou mu svitlo. Aha! Co když je to celé jinak? Bible říká, že Bůh požaduje spravedlnost. Co tím myslí? Možná je to tak, že neříká, že člověk musí být dokonalý a bezchybný. Co když je to tak, že člověku dává Bůh svou spravedlnost vírou jako dar? Víte, kdo je ten člověk? Ještě vám napovím. Byl to učitel ve Wittenberku a přednášel na univerzitě list Římanům. Pořád nic? Augustiniánský mnich, který si vzal jeptišku a navazuje ve svém myšlení na Husa? Autor 95 tezí, kterými rozpoutal evropskou reformaci v 16. století. Správně, Luther.

shame_guilt-2244x1083

Milí přátelé, dnes začínáme novou sérii kázání s názvem Spravedlivý Bůh. Je Bůh spravedlivý, když soudí hříšníka za hřích? Je možné, aby Bůh byl současně milující a současně spravedlivý? Je fér, že ti, kdo odmítají věřit v Boha, jsou odsouzeni a ti, kdo skrze víru v Ježíše Krista jsou spaseni pro věčný život? To jsou vážné otázky, které mají hledající lidé a někdy si je pokládáme i jako věřící. Co s tím má společného Luther? Luther ve svém mládí nenáviděl Boha, protože si nedokázal na tento zdánlivý protiklad odpovědět. Bůh musí být zlý, když odsuzuje hříšníka a požaduje absolutní spravedlnost. Jeho myšlení změnil a novou svobodu a úlevu mu přinesl objev v listu Římanům 1,17 „spravedlivý z víry bude živ“. Nechci tu vykládat Lutherův životopis, ten stojí za to si přečíst celý, zvláště když letos slavíme 600 let od upálení M. Jana Husa. Pouze chci nastínit základní téma celé série. Boží spravedlnost.

List Římanům je právem považován za klíčový dopis Nového zákona. Důvod je zřejmý. Apoštol Pavel v něm formuluje základy křesťanského přesvědčení. A to je, že spravedlnost člověka před Bohem přichází ne skrze lidskou zásluhu, ale vírou v kříž Ježíše Krista. Než se ale k této základní a zásadní tezi v 16. a 17. verši dostaneme, naslouchejme pozorně dnešnímu slovu z předchozích veršů.

what-is-the-gospel411

Z těch je jasné, že apoštol Pavel se nestydí za evangelium. Za prvé, v prvních 7 verších je zřejmé, že apoštol Pavel se nestydí za to, kým je. Za druhé, ve verších 8-15 se apoštol Pavel nestydí za své poslání. A za třetí, ve verších 16-17 se apoštol Pavel nestydí za své poselství.

gospel

Apoštol Pavel se nestydí za svou identitu 1-7

O člověku se můžeme něco dozvědět tak, že nasloucháme jeho slovům, když se představuje. Když se představujete druhým, jaká slova použijete? Já jsem Pepa a jsem zámečník. Já jsem Fanda a jsem ajťák. Já jsem Petr a jsem kazatel. Já jsem Ondra a jsem doktor. Někdy to může znít jako diagnóza. Profese? Povolání? Jak pokračujete? Tohle je moje žena a máme spolu tři děti… mám rád letadla a nebo vlaky.

Když píšeme někomu dopis, co píšete do hlavičky? Když píšete životopis pro budoucího zaměstnavatele, co napíšete, když se chcete druhým doporučit?

Apoštol Pavel píše Římanům, kam se vlastně zve na návštěvu toto:

Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia,

Možná nám to může připadat trochu naduté. Apoštol, Boží vyvolený. Není moc ambiciózní? Nemyslí si o sobě příliš hodně?

Faktem je, že apoštolovi Pavlovi nezáleželo v životě na ničem víc než na evangeliu. Dobré zprávě o Ježíši Kristu. Neztrácí čas tím, že by psal o svých kvalifikacích, titulech a schopnostech. Neříká, kolik založil sborů ani jaké má vzdělání. V některých listech se dozvídáme, že uměl šít stany a na jiném místě čteme, že byl žákem slavného rabína. Když ale sdílí své životopisné údaje, mají vždy vztah k evangeliu.

Tím neříkám, že to je přesně to, co máme dělat my, když někoho žádáme o práci. Ale z úvodních veršů se dovídáme o jeho vztahu k evangeliu. Sebe a to, že je apoštol zmiňuje jen proto, aby mluvil v dalších 5 verších o evangeliu. Co říká?
jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech,
evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova,
ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.
Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy;
k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem.

Z Pavlových slov chápeme, že evangelium se týká vztahu k osobě. Osobě Ježíše. Pavel nepoznal Ježíše tváří v tvář, Ježíš byl ukřižovaný dřív, než ho stačil vidět a slyšet osobně. Přesto díky Pavlově dramatické duchovní zkušenosti na cestě do Damašku byl přesvědčen o slovech, učení a hodnotách, které Kristus předával svým učedníkům.

Ježíš je tím, skrze koho definuje to, kdo je. Je apoštolem Ježíše. Vyslanec evangelia. Název dnešního kázání je „evangelium je Boží mocí…“ Apoštol Pavel tomu věřil, protože se o tom sám přesvědčil. Evangelium o Božím Synu radikálně změnilo směr Pavlova života.

A jak je to s námi?

Co bychom napsali, kdybychom měli sdělit druhým, kdo jsme? Co dělá tebe tím, kdo jsi?

Říká se, že člověk je tím, co jí. To je materiální způsob myšlení. V duchovním slova smyslu jistě platí, že člověk je ovlivňovaný tím co čte nebo tím, čemu naslouchá nebo koho poslouchá. A to neplatí jen pro děti, ale stejně tak pro nás dospělé. Sociálně je člověk určený skupinou, ve které se nachází, rodinou, odkud pochází a národem, se kterým sdílí svůj osud a dějiny. Pojďme ale od filosofie k praxi.

Dovolte mi vám položit otázku: můžeš stejně jako Pavel říct, že se nestydíš za evangelium? Možná v takto abstraktní podobě se s tím můžeme ztotožnit. Možná i tobě změnil Ježíš a Jeho evangelium život. Třeba je to dávno, třeba je to nedávno. Třeba na to ještě čekáš.

Co to ale znamená prakticky? Kdy jsi naposledy někomu řekl o Kristu?
Známý americký evangelista Moody se lidí vždy ptal na jejich spasení. Jednou se šel večer projít a potkal pod lampou chlapa a zeptal se ho: „jste spasen?“. Ten muž přijal ten večer Krista. Dneska se díváme na takové metody jako na obskurní a kdyby někdo něco takového udělal, byl by považován za fanatika a nebo blázna. Byl by netolerantní a byl by okamžitě onálepkován.

V tom lepším případě si při čtení životopisů a poslouchání svědectví říkáme: já nejsem apoštol Pavel, já nejsem Moody a my nejsme v Americe a není 19. století. Naopak, my jsme v Čechách a pokud to nevíte, nejsou devadesátá léta a dnes zrovna neprobíhá probuzení. Někteří se za probuzení modlí. Jiní jsou frustrovaní, že evangelizace dnes nejde po stovkách a po tisících.

Vezměme si to ale prakticky. Když Bůh povolává církev k Velkému poslání, neříká to takhle: „až bude probuzení, říkejte lidem na potkání: Bůh Tě miluje a chceš být spasen? Ale říká: běžte ke všem národům a získávejte mi učedníky. Učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. Kažte evangelium všemu stvoření. Jde o univerzální příkaz pro církev pro všechny časy.

Stydíme se dnes za evangelium? Říkáš druhým o tom, kdo tě zachránil? Skrze koho definuješ to, kdo jsi? Definuješ to, kdo jsi skrze to, co děláš a čeho jsi dosáhl? Luther to také dělal. Dokud to ale dělal, byl na Boha naštvaný a byl v životě ztracený. Když poznal, že svoji identitu nemusí odvozovat od svého snažení, ale od Toho, kdo jej nekonečně miluje, že za něho zemřel, změnilo to jeho život. Stejné platilo pro Pavla.

Odvažuji se tvrdit, že to platí i pro nás dnes tady v Praze v 21. století v neděli na Skalce.

Pokud se nestydíme za evangelium, nebudeme mít strach druhým říkat o Bohu. Možná nás budou mít za blázny. Nemusíme nutně večer pod lampou klást lidem obskurní důvěrné otázky.

Můžeme lidi naštvat. To ale můžeme udělat různě. Včera jsem odpověděl jedné věřící paní na email. Ptala se mě, jestli v našich jazykových kurzech vyučujeme Bibli a jak moc. Napsala mi, že je věřící a že chodí do renomované církve. Pochválil jsem jí za to a napsal jsem jí zdvořile, že Bible a Boží poselství je integrální součástí našeho poslání, protože angličtina je prostředek, jak komunikujeme s hledajícími lidmi evangelium. Z mailu byla zdá se velmi zklamaná, hledala prý místo, kde by se mohla v příjemném prostředí učit angličtinu. Byl jsem z její odpovědi trochu smutný. Jasný, že když se křesťani spolu schází, tak je jim spolu dobře, proto většinou rádi chodí na bohoslužby a skupinky. Ten, kdo má Ducha Kristova, hledá potravu Kristova slova pro svou duši. To je přirozené a správné. O tom žádná. Nesmíme ale zapomínat, že venku ve světě jsou lidé, kteří potřebuji slyšet dobrou zprávu. Nesmíme zapomínat přes nasycování všech našich duchovních potřeb na to, že církev je tady z jediného prostého důvodu. Aby byla svědectvím o Boží spravedlnosti a lásce. Žel jsme v tom velmi nedokonalí.

Nejde o to, abychom mlátili lidi do hlavy Biblí. A nejde o to, že musíme každému na potkání říkat svědectví. Může se ale stát smutnou skutečností, že jsme se už dávno přestali modlit za toho aspoň jednoho člověka za týden, kterému bychom mohli dosvědčit, že jsme věřící a že opravdu věříme tomu, že evangelium mění lidské životy.

Před dvěma týdny jsme na Skalce měli školení Objevování křesťanství. Týmy z pěti měst v Čechách přijeli z menší či větší dálky, aby se naučili novou metodu zvěstování evangelia. Včera jsem byl na školení v Českém Těšíně. Sdíleli jsme s dalšími týmy z Moravy a ze Slezska, jak sdílet evangelium se svými bližními. Povzbudilo mě, že tam nebyly jen týmy z CB, ten byl jen jeden, ale že tam byli baptisti, evangelíci a křesťanské sbory. Tolik nadšených a otevřených lidí. A překvapivé je, že to nebyli jen mladí lidé, od kterých bych to očekával, ale že to byli lidé všech generací.

S velkým nadšením jsem svědčil o tom, co Bůh dělal tady na Skalce a na Ládví. Připomněl jsem si, že Bůh má moc změnit lidské životy. A tou mocí, skrze kterou to dělá je evangelium. Tou osobou, skrze kterou to dělá je Ježíš. Na Ládví minulou středu začal Alfa kurz. Je v něm 7 nových hledajících lidí, kteří touží slyšet o Kristu. Na Proseku začínáme novou misijní práci. Projekt My life workshop dává lidem možnost hledat smysl jejich života a skrze sdílení v menších skupinách umožňuje lidem nejen sebepoznání, ale i poznání Pána Boha. Na Skalce začne, dá-li Pán, 12.10. kurz Objevování křesťanství. Máme víru se modlit společně za nové lidi, se kterými bychom sdíleli evangelium? Nemusíš být zdatný řečník ani zkušený a obdarovaný evangelista. Máš odvahu odhalit svou identitu a sdílet s kolegy v práci, se spolužáky ve škole a nebo s kamarádem či kamarádkou svou víru? Možná to nedopadne tak, že bude chtít přijít. O to ale totiž v první řadě nejde. Apoštol Pavel se nestyděl za svou identitu. Dobrá zpráva je, že ani my nemusíme.

gospel-for-asia-offices

Apoštol Pavel se nestydí za své poslání 8-15

Za druhé, verše 8-15 ukazují, že apoštol Pavel se nestyděl za své poslání. Vztah Pavla k Římanům byl velmi osobní. Dokonce znal některé lidi ve sboru v Římě, to se dovídáme ze závěru tohoto dopisu a z první kapitoly se dovídáme, že Pavel sledoval situaci a víru v tomto sboru.

Pamatuju si na dobu, kdy jsem ještě nebyl křesťan. A pamatuju si velmi dobře a živě, díky komu jsem uvěřil. Na spolužáka, který se mnou sdílel svůj život. A na misionáře, který mi řekl evangelium a věnoval se mi od začátku. Díky němu jsem mohl růst ve víře.

Apoštol Pavel se nestyděl za své poslání šířit evangelium. Byl zavázán i těm, kteří mu v prvních chvílích pomohli. Čteme o tom ve Skutcích apoštolů. Byl slepý a někdo ho musel vyvést z pustiny. Někdo na něho vložil ruce a pak viděl. Někdo ho spustil z hradeb města, aby ho nezabili.

Pamatuješ si na lidi, díky kterým jsi uvěřil? Pamatuješ si na lidi, kteří byli důležití v tvém procesu růstu? Jistě, nejde tu v první řadě o lidi. Ale jde tu o Boží milost, která nám ty lidi poslala do cesty, abychom uvěřili. Někdy bereme tyto věci i lidi jako samozřejmost. Je to jejich práce. Ale nebýt povolání Pavla, evangelium by se do Evropy nikdy nedostalo. Nebýt amerických misionářů, nikdy bychom nezaložili sbory CB v Praze. A nebýt kanadských a amerických misionářů, nikdy bychom tady na Skalce nebyli. Ani na Ládví. Ani na Jižním Městě. Nejde tu jen o to, že máme být vděční Markovi a Gretchen a posílat jim děkovné emaily a dávat jim dárky. To by byla hodně plochá aplikace. Oni by řekli přesně to, co Pavel, že jsou „jen“ povolaní od Boha.

To, co nás ale překvapí a byl bych rád, abychom se nad tím zamysleli je, že to nejsou jen oni, kdo jsou povolaní Bohem. Ale každý z nás jsme povolaní Bohem. Ne nutně, abychom založili sbor, někteří z nás třeba ano. Ale každý z nás má důležité místo v Božím plánu a má své poslaní. A nejen to přirozené ve světě, doktor, právník, dělník, učitel, uklízečka, účetní, ajťák, kazatel… ale i duchovní. Každý z nás má duchovní dary, které mají být použity v Božím díle záchrany druhých od pekla k věčnému životu. Využíváš těchto darů k Božímu účelu? Víš, jaké to jsou? Hledáš to? Modlíš se za to? Očekáváš, že si Tě Bůh použije?

Jak je to prakticky? Dělali jsme kurz Objevování křesťanství v Chrudimi. Měl jsem depku, že jsem bezzubý vedoucí. Chtěl jsem jít příkladem a pozvat nějakého hledače. Ale nikoho jsem neznal. Tak jsem se modlil, aby mi Bůh poslal do cesty někoho, koho můžu pozvat. Modlil jsem se za svého učitele v autoškole. Nakonec se mi ho nepodařilo pozvat, ale měli jsme spolu pěkný vztah a svědčil jsem mu o své víře. Byl jsem hodně zklamaný. Nakonec Bůh ze své milosti mi dal, abych mohl chodit do hospody s kamarádem Jardou. Ten měl problém přesvědčit svého kamaráda Honzu, aby přišel na kurz. Vnímal jsem své povolání svědčit Honzovi. A Bůh k tomu dal ve svůj čas i prostor. Nejenom že jsem mu svědčil o Ježíši, studovali jsme spolu Markovo evangelium, ale také přišel na kurz. Nezúčastnil se sice celého, ale jsem rád, že přišel a má zájem chodit na další běh. To mě hodně povzbudilo. Pochopil jsem, že to není o mě a o mých představách, jak si mě Bůh má použít. Ale je to o tom přijmout Boží cestu.

Pro každého z nás má Bůh svůj plán, jak si nás chce použít, je na nás, abychom byli otevření Bohu, naslouchali a pak poslechli.

Apoštol Pavel se nestyděl za své poslání. Stydíš se za své poslání? Nestyď se. Nemusíš.

200912061700_bible

Apoštol Pavel se nestydí za své poselství 16-17

Katolický kněz a evangelický farář stojí na silnici a drží v ruce ceduli s nápisem: obraťte se, nebo budete ztraceni v propasti. Kolem jede jeden řidič a cedule si ani nevšimne. Ozve se hlasitá rána. Jede druhý řidič, zpomalí, přečte si ceduli, klepe si na čelo a jede dál. Ozve se kvílení gum a pak opět šílený zvuk a exploze. Jede třetí řidič, zastaví, vyleze z auta a začne nadávat. Vy fanatici, nemůžete jít jinam? Pak naštvaně sedne do auta a jede dál. Ozve se hrozivý zvuk a pak ticho. Farář se podívá na kněze a řekne: „možná bychom měli na tu ceduli napsat pozor, zbořený most“.

Třetí část dnešního textu tvoří verše 16 a 17. Apoštol Pavel se nestydí za své poselství.

Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.
Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

Luther by k tomu řekl amen. Musel příliš bolestivě projít vlastní zkušeností, že Boží spravedlnost se nezískává zásluhami, ale vírou z Boží milosti.

Pamatuji si na jednoho človíčka, který prošel Alfou na Skalce. Byl to sekulární humanista. Věřil, že je dobrý člověk. Dělal dobré skutky. Pomáhal lidem. Takoví lidé to mají nejhorší. Jelikož je křesťanské evangelium postavené na milosti, je velmi těžké je přijmout pro člověka, který v jádru věří, že je dobrý. Trochu podobně na tom byl Luther. Jako augustiniánský mnich věřil, tak jako mnoho lidí ve středověku, že za odpustky si lze koupit spasení od papeže. Později prošel změnou srdce a uvědomil si, jak daleko byl od Boha, když věřil lži o tom, že spasení si lze zasloužit. Proto začal bojovat proti praktikování odpustků. Nešlo mu primárně o účel odpustků, že se vybírali na katedrálu, ale šlo mu o princip a o formu, jak se vybírají. Odpustek z nahromaděné zásoby zásluh světců a milostí Kristových církev přerozděluje, prodává hříšníkům, kteří si je kupují za peníze. Nechci se teď navážet do katolické církve, ale jde o to, že my jako křesťané máme tendenci věřit, že spasení si lze zasloužit či koupit. A to nejde. Karlos bude příští týden mluvit o samospravedlnosti a Boží spravedlnosti a soudu podle 2. kapitoly Římanů, tak to věřím blíže vysvětlí.

Pavel měl podobný problém, jako farizeus se snažil zasloužit si přijetí od Boha svými skutky. A můj kamarád také. Základem Kristova evangelia je ale právě skutečnost, že hříšníci jsou spasení vírou v Boží milost, Bůh nám ten dar nabízí sám od sebe a jde o náš postoj, zda tomu řekneme ano nebo se urazíme a dar odmítneme.

Dnes jsme četli podobenství o marnotratném synu. Marnotratný syn to pochopil. Byl to zoufalec, který spasení opravdu potřeboval. Ale starší syn zapomněl, že jde o vztah s Otcem. Začal myslet farizejsky, záslužnicky. To není fér! Tolik let tady sloužím a kvůli mně jsi nikdy oslavu neudělal. Ten tvůj syn promarnil peníze. Jak ho můžeš přijímat?

Tedy v 17. verši nám Pavel zjevuje veliké tajemství Boží. Spravedlnost se přijímá vírou a vede k víře. Evangelium je Boží moc pro každého, kdo věří. Je jedno, jak si myslíš, že jsi spravedlivý, stejně musíš projít k Bohu přes Ježíše. Jak to řekl na pastorálce můj kolega ze Slezska. K Bohu je mnoho cest. Ke spasení ale jen jedna. Přes Ježíše. K Božímu soudu se nakonec dostaneš. Toho se bát nemusíš. Nemusíš dělat nic a nebo můžeš dělat všechno na světě. Božímu soudu u Bílého trůnu ale můžeš uniknout jen vírou v Krista. Ospravedlněn Bohem od svých hříchů můžeš být jen vírou v Krista.

Evangelium je Boží moc ke spasení. Není možné být spasen a nevěřit evangeliu. Na tom se urazí sekulární humanista a není mu pomoci.

Dobrá zpráva je, že můj kamarád několik měsíců na to uvěřil, byl pokřtěn a dnes je v církvi. Chvála Pánu, jak je veliká Jeho milost.

V tom vtipu o dvou farářích jde o to, že poselství můžeme zatemnit tím, že ho nebudeme komunikovat jasně. Apoštol Pavel komunikoval jasně. Luther komunikoval jasně. Proto je chtěli zabít. Hus komunikoval jasně. Ježíš komunikoval jasně, proto je zabili.

Když jsme pochopili, že poselství evangelia není obtížné, ale musíme ho přijmout, uvěřit v ně a žít ho, nemějme strach, nestyďme se jej sdílet s druhými. Apoštol Pavel se nestyděl za své poselství. Věděl, že to není o něm, ale o Kristu. Proto se nemusíme stydět ani my.

Co s tím? Pokud jsi věřící, děkuj Bohu každý den, že ti dal uvěřit a že ti dal tak vzácný dar spasení. Nic lepšího není. Pokud tomu nevěříš, odříkej třikrát Otčenáš. Ne, dělám si srandu. Čiň pokání a znovu studuj Boží slovo a evangelium. Máš k tomu mnoho příležitostí na biblických skupinkách, na kurzu Objevování křesťanství. Pokud věřící nejsi, přijmi pozvání od Ježíše a věř evangeliu. Pokud nejsi pokřtěný, nech se pokřtít. Umři vlastnímu životu v sobě a odevzdej se Kristu.

Chvalme Boha za jeho evangelium. Amen.