Josef v Egyptě

Milí přátelé, bratři, sestry, hosté a posluchači na internetu.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Když jsme se přestěhovali z Holandska do Prahy, mimo jiné jsem otevřel nový účet u banky. Potřebujeme české konto, abychom měsíčně zaplatili nájem a další věci. A to, co nemáme v Holandsku, je ta bezkontaktní karta. Je to skvělé!!! Zaplacení je rychlejší a není možné zapomenout kartu v automatu, protože ji mám vždycky ve své ruce. Myslím, že je to určitě pro mě jeden z nejlepších vynálezů v posledních letech.

Minulý měsíc jsem zaplatil dvakrát kartou v Bille. Bezkontaktně, rychle a prostě super. Ale potom se neodepsaly ty peníze z účtu. Tak jsem měl potraviny zadarmo! Ale taky jsem stál před dilematem. Můžu to nechat jen tak, nebo musím zpět do Billy a říct, že jsem opravdu nezaplatil svůj nakup?

Život je plný všech druhů dilemat, velkých dilemat i malých.

V příběhu, který jsme četli tuto neděli, se Josef taky nachází před velkým dilematem. Lákavě říká manželka Potífara: „Spi se mnou!“. Zúčastní se toho Josef, nebo s tím skončí? A jaký je v tom rozdíl, když ten hebrejský otrok stejně skončí ve vězení? Jakou volbu vlastně má?

Jak často my máme odvahu podívat se na dilemata v našem životě a rozhodneme se správně? Jak silná je naše povaha, jak se tvoří náš charakter? Nacházíme se v zajetí našich voleb a rozhodnutí, nebo stojíme ve svobodě Ježíše Krista, přestože nás to stojí naš respekt a naše postavení ve společnosti, mezi našimi přáteli nebo příbuznými?

O těchto otázkech přemýšlíme dneska. Ale první dívame se na Josef.

Josef byl odveden

Josef byl odveden, říká náš text. Nebyla jeho volba cestovat z Kenaanské země do Egypta. A je to jasné. Ten žívot snílka s barevným oblečením, žívot oblíbeného syna jeho otce skončil krutě. Josef je prodán jako otrok a to znamaná, že už neuvidí svého otce a svou rodinu.

Ale to není konec príběhu Josefa v Bibli. V druhém verši čteme: S Josefem však byl Hospodin. Bůh se nepojí k nějaké zemi, nějakému chrámu nebo kostelu. On je Pán celé země a je všude. On žije, jako Svatý Duch v srdci Josefa. Žije – stejným způsobem – v mém srdci, a doufám že žije taky ve vaších srdcích.

S Josefem však byl Hospodin. Tato věta se zopakuje čtyřikrát v této kapiteli a je to klíč k příběhu. Musíme si to pamatovat dneska.

Josef v Egyptě

Tak, Josef byl odveden: dolů do Egypta. Vypravěč se dívá na Egypt spatra. Je tam jiná společnost s jinými normami a hodnotami. Cesta do Egypta je dolů, jako od dobrého ke zlému. Opravdu byla v Egyptě sexuálně svobodná mravnost. Bylo v té době normální abys spál s manželkou někoho jiného a stará egyptská literatura byla moc erotická.

Jak se díváme na naši společnost? Tady v Praze vidím skoro všude ‘Erotic City’. Na přelomu minulého roku se prodavaly pornografické kalendáře ve stancích na stanicích metra. Můžu říct, že to tady není lepší nebo horší než v Holandsku.

Ale to není všechno. Přes svou práci v Evangelikální Alianci jsem aktivni v networku protí obchodování s lidmi. Příliš mnoho žen je nuceno pracovat jako moderní otrokyně v sexuálním průmyslu. LaStrada, specializovaná organizace, která se věnuje tématu obchodování s lidmi a vykořisťování, psala ve výroční zpravě 2013, že pomohla skoro stovce žen, které byly podvedeny a nuceny vykonávat práci či poskytovat služby a prostituci. Ředitělka mi ale říkala, že je to jen špička ledovce. Vlastně jsou stovky a stovky žen a mužů ve stejné situaci jako Josef. Oni jsou moderné otroci.

Ten přiběh nás konfrontuje s našimi normami a hodnotami. Akceptujeme veřejní prostor tak, jak to je? I tak, když je to nespravedlivé.

Co dělal Josef?

Ale než odpovídáme na ty otázky rychle ‘ano’ nebo ‘ne’, nejdřív se podíváme na Josefa. Co dělal on? Josef byl v domě svého egyptského pána. On neodporoval Potífarovi, nebo své práci. Neschoval se někde v zahradě, a svému pánovi se nevyhýbal. Josef byl zodpovědný muž, a pracoval v domě Potífara.

Josef akceptoval veřejní prostor Egypta, i když tam nebyl dobrovolně a i když to tam bylo jiné než doma. A Hospodin ho provázel zdar, říká náš text. Josef nedál najevo své mínění o Egyptských normách a hodnotách, ale přemýšlel sám o sobě. Kdo jsem já? Jsem zodpovědný? A jaké jsou moje osobní normy a hodnoty? A Bůh? Co on by chtěl, abychom dělali?

Josef dělá kariéru

Josefovi se zdá, že je to lehké. On pracuje svědomitě a dělá kariéru. Ten text je jasný jako křišťál: Josef získal přízeň Potífara a posluhoval mu. Josef začal pracovat jako otrok. Možná ve stájích pro koně, možná mýl v kuchyni nádobí. Ale nakonec je osobní asistent Potífara, jeho sekertář a manažer jeho domu.

A dvě věci jsou hodně nápadné:

 

Za prvé: Josef je tak úspěšný, že jeho pán vidí že je s ním Hospodin. Je to Bůh, který ziskal slávu, protože Josef pracuje tak dobře. A tímto způsobem Josef ukázal na Boha. Potífar ví, že všemu, co Josef činí, dopřává Hospodin zdaru.

Za druhé: Boží požehnání není jenom pro Josefa. Je to taky pro Potífara. Hospodin žehnal jeho domu kvůli Josefovi.

 

Jak my vnímáme naši práci? Pro někoho je to jenom způsob, jak vydělávat peníze. A druhý touží po dobré kariéře. Ale dneska se učíme, že je to taky to misto, kde můžeme Bohu vzdát chválu!

Můžeme být požehnaní na všech místech naších životů a pro všechny: pro kolegy, pro spolužáky, a kamarády. V práci, když sportujeme a v hospodě. Zkuste vidět, jak Bůh žehná vašemu šéfovi, učiteli, nebo té pokladní v supermarketu kvůli vám.

Nová výzva pro Josefa

Josef je tak úspěšný, že ponechal Potífar tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Ale s tím posledním krokem v jeho kariéře, taky se objevuje nová výzva. Říkal jsem ‘Josefovi se zdá, že je to lehké’, ale to není. Josef byl krásné postavy, krásného vzhledu. Už jsme četli o další situaci, o tom velkém dilematu. Je to velký test jeho svědomitosti, jeho charakteru.

Josef a manželka Potífara

Ale nemusime si pospíšit k applikaci. Dlouhou dobu jsem měl moc otázek o té povídce v Bibli. Například, není to jasné proč Josef nedostal trest smrti kvůli znásilnění manželky svého pána. To bylo normálně trest pro cizoložství, určitě pro nějaký otrok.

A není pro mě jasné, proč manželka Potífara říká něco jiného služebnictvu než svému manželovi. Nevinila Josefa ze znásilnění, když přišel jeho pán domů. Otrokům však říkala, že Josef ‘chtěl se mnou spát’.

Já věřím, že ten příběh je jiný než často myslíme. Vysvětlím to.

 

Ten Egypťan Potífar byl faraónův dvořan. V té době, asi před třemi tisíci a nějakými sty roky, dvořani v Egyptě byli kleštěnci, protože Farao nechtěl, aby jeho manželka měla dětí s někým jiným než s ním. Tak i Potífar byl Eunuch a to znamená, že neměl ani sexuální život ani děti.

Myslím, že ta poslední věc je počátek této bizarní situace. Důležitější než její sexuální život je potomstvo rodiny Potífara. On chtěl děti, on chtěl budoucnost pro svou rodinu a jméno. Díváme se na verš 17 v kapitole. V překladu je chyba. Manželka říká Potífarovi: Přišel za mnou ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, a chtěl se se mnou miliskovat. Vypádá to, že ona říká, že s ní chtěl Josef spát, ale to není pravda. Lepší překlad by byl: Přišel za mnou ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, aby se se mnou miliskoval. Samozřejmě to nemohla říct služebnictvu.

Potífar si koupil nejen hebrejského otroka, který dokáže schopně zorganizovat domácnost a dělat velmi rychlou kariéru, ale koupil si taky biologického otce svých dětí. Neříká se mu ten hebrejský otrok pro nic za nic. Josef ztrácí svou identitu.

Josef a historie jeho rodiny

Nevíme, zda Josef to věděl od začátku nebo ne. Ale bylo to kompletně jasné, když manželka Potífara říkala: Spi se mnou!. Josef však odmítl. Je možné, že je to tím, že nechtěl, aby se historie opakovala. Jeho prababička Sara dala pradědečkovi otrokyni, protože chtěla, aby Abram dostal děti. Abram spal s touto Egypťankou Hagarí, ale později poslal ji a jejich syna pryč, protože byl velký konflikt v rodině.

Nebo si pamatoval Josef svou maminku, Rachel. Nebyla těhotná dlouhou dobu a dala svou otrokyni Bilhu Jakobovi. Jeho teta Lea nepřála Rachel děti a taky dala svou otrokyni Zilpu Jakobovi. Tak… Jakob měl čtyři manželky, ale nebyl mír v jejich stanech.

Nebo chce spisovatel první knihy Mojžíšovy ukázat na rozdíl mezi Josefem a Judou, jeho bratrem? V Genesis 38 se píše, že Juda spí se svou snachou Tamar. Je to komplikovaný příběh, ale ta situace je jasná: Josef pocházel z rodiny, která není svatá nebo perfektní. Ale… je to ta rodina, kteru si vybral Bůh pro svou smlouvu. Slíbil Abramovi toho spasitele, kterého my známe: Ježíše. Ale ta rodina je rodina jako všechné jiné rodiny: s problémy, s hadkami.

Josef má charakter

Tak jako tak. Nevíme, co si myslel Josef, ale víme, co říkal: „Pokud mě tu můj pán má, nestará se o nic, co je v domě; svěřil mi všechno, co má. V tomto domě není nikdo větší než já. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka.

Josef pracuje v domě Potífara dobře, a je úspěšný. Ale nepřekročí mez a nedopustí se cizoložství. On má charakter. Je to taky jediný moment, kdy Josef mluví o Bohu. Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu! Bůh je zdroj jeho charaktru: Josef se nevzpouzi Potífarovi nebo jeho manželce. On se jím postaví kvůli svým osobním normám a hodnotám.

Ten moment je přelom příběhu a Josef skončí ve vězení. Ale Hospodin byl s ním, i tam. Je to přelom, ale není to konec. Bůh má s Josefem v Egyptě velké plany. O několik let později, zachrání jeho celou rodinu před hladověním a smrtí. Tak dodržuje Bůh svou smlouvu.

Bůh hledá lidi s charakterem

Bůh má velké plány s lidmi s charakterem. S lidmi jako je Josef.

Jsou to lidé, kteří ví, jak se svědomitě účastnit společnosti. Muži a ženy, kteří pracujou zodpovědně, studenti a žáci, kteří přispívají k dobré atmosféře ve škole. Jsou to lidé, kteří jsou požehnaní na všech místech svých životů.

Ale jsou to taky lidé, kteří znají své normy a hodnoty. Lidé, kteří se odmítnou zúčastnit něčeho, co je proti biblickým normám a hodnotám.

Bůh hledá lidi s charakterem, tady na Skalce, v Praze. Doufám, že je tady najde.

Klíč k příběhu, je to taky obrovský slib: S Josefem však byl Hospodin. Tato věta se zopakuje čtyřikrát v této kapiteli. Je to tedy Boží požehnání pro nás. A bylo by to fantastické, kdyby lidé říkali o nás: S nimi však je Hospodin.

Amen.