Jsi Bohem obdarovaný člověk

Já? Opravdu? Vždyť se znám a rozhodně nejsem ten, kdo by si zasloužil být obdarován Bohem. Jsou jiní, lepší, vhodnější kandidáti… Kdo jsem já?

Tohle jsou velmi časté výhrady na téma obdarování. Ale dar není o příjemci a jeho vhodnosti, či nevhodnosti ale o dárci. Dárce se rozhoduje k tomu, že někoho obdaruje, nikoliv obdarovaný. Proto je téma Božího obdarování nádherné, protože nám dokazuje, že Bůh nehledí na naši vhodnost, či nevhodnost. Prostě s námi počítá jako se svými dětmi, se kterými chce spolupracovat.

Bůh není ten, kdo si raději všechno udělá sám, protože to nikdo nedokáže tak dobře, jako on. Naopak dává důraz na zapojení svých dětí do svého díla. Proč? Pokud Bohu záleží na tom, aby ho mohli poznat i další lidé, tak k tomu potřebuje něco víc, než naši poslušnost, ochotu apod. Jak mají lidé poznat, že Bůh existuje? Jak mají pochopit, že Bůh není lidský výmysl, ale skutečnost? Těžko jinak, než skrze Boží kvalitu života křesťanů. Jak v oblasti charakteru, tak v oblasti schopností. Samotné informace o Bohu jsou prima, ale chce to něco víc, než jen slova. Ano – Bůh se chce dát dalším lidem poznat skrze každého křesťana. Proto křesťany vybavuje svými dary a především Duchem svatým, aby žili poněkud jinak a byl na nich skutečný Bůh vidět.

Bůh zároveň vybavuje křesťany i ke vzájemné službě, aby církev nevypadala jako vyjedená lednice, kde fakt nic není. Bůh církev miluje a nestačí mu, abychom si sloužili tak nějak po lidsku. Chce pro nás víc a proto nás vybavuje svými dary a projevuje se skrze nás, aby bylo jeho dětem slouženo co nejlépe.