List do Laodikeje – zamyšlení Zj 3,14-22

Úvod
Milí Kristovi přátelé, dnes máme završit naši sérii zamyšlení na Zjevení Jana, resp. 7 listů Ježíše 7 církvím. Ohlédněme se nejprve zpět za námi, co jsme všechno probrali a pak vykročme směle k poslednímu listu do Laodikeje. Abych vás dlouho nenapínal, prozradím vám nadpis dnešního zamyšlení a text, který budeme procházet. Nadpisem dnešního zamyšlení je „Ani horký ani studený…“, přemýšlíme spolu nad 3. kapitolou Zjevení Jana, od verše 14 do verše 22.

Shrnutí 7 listů
Apoštol Jan píše 7 církvím v Malé Asii. V prvním dopisu do Efezu – chválí Ježíš křesťany za usilovnou práci a vytrvalost, vytýká jim ale opuštění první lásky. Ježíš vyzývá křesťany v Efezu, aby se rozpomněli a činili pokání. Druhý dopis do Smyrny – Ježíš chválí křesťany za to, že vydrželi uprostřed pronásledování a chudoby a překvapivě pro nás jim nic nevytýká. Vyzývá je, aby se nebáli být věrní. Ve třetím dopise církvi v Pergamu chválí Ježíš za opravdovou víru, ale kritizuje kompromisy víry, vyzývá je k pokání. Stejně tak ve čtvrtém listu církvi v Thyatirech vyzývá křesťany k pokání, protože tolerují nemorálnost, naopak je chválí za lásku, víru a službu.

 

Sbor v Sardech v pátém listu kritizuje za povrchnost a chválí je za účinnost ve službě, vyzývá je k probuzení se a k pokání. Co je to pokání? Pro moderního člověka je slovo pokání nesrozumitelné. V Bibli pokání znamená jít do sebe, nahlédnout problém, který máme. Často ten problém ani nevidíme, dokud nám o něm někdo jiný neřekne. To vyžaduje otevřenost a pokoru. Můžeme si položit otázku, zda dokážeme vůbec přijímat kritiku. Kdyby Ježíš přišel k nám, slyšeli bychom jeho slovo? A přijali bychom ho? Pokání znamená lítost nad tím, co děláme. Ale to není vše, pokání znamená touhu po změně. Rozhodnutí v mysli a v srdci, že danou věc změním. U duchovního života ale změnu nedokážu udělat sám, potřebuju pomoc zvnějšku, od Boha. Pokání je základní postoj křesťana. Křesťan není dobrý člověk, který nikdy nesmí chybovat. Křesťan je omilostněný hříšník, který nahlíží svůj problém a touží po změně. S takovým postojem kritika není zničující, ale naopak, viděno očima víry je nám zrcadlem Božím. Při pohledu do zrcadla možná člověk chce zvracet, ale pak si uvědomí, že pravda není příjemná, ale stojí za to o ní slyšet. Jestli znáte ten starý příběh o králi a jeho neviditelných šatech. On si myslel, že je oblečený a pyšně chodil po městě, ale všichni věděli, že je nahý. Jen on sám to nevěděl. Lidé měli strach mu to říct. Když nám nikdo nepoví o tom, že jsme obrazně nazí, nikdy se to nemůže změnit. A to je často situace dnešní doby. Lidé se ujišťují, že jsou dobří, že dělají dobré skutky a že je všechno vlastně dobré. Na druhou stranu jsme jako lidé k sobě nemilosrdní, v rodině dostáváme často zničující kritiku, která útočí ne na naše jednání, ale na naši identitu – ničí obraz Boží v nás. Křesťanská víra a Kristus nám říkají, že jsme stvořeni k Božímu obrazu, jsme milováni Bohem a přijati takoví, jací jsme. Zároveň nám ale Bůh říká, že je tady něco zásadně špatně a to se musí změnit. Ale to nedokážeme sami. Lékem na naši nemoc je Kristus. Pojďme zpět k listům. Šestou maloasijskou církev ve Filadelfii chválí Ježíš za věrnost a nic jí nevytýká, vyzývá ji, aby se držela již poznaného. A po těchto 6 listech přichází poslední list do Laodikeje, kde Ježíš nemá co chválit, ale kritizuje vlažnost, vyzývá Laodikejské k pokání a horlivosti. Jako kdyby říkal, je mi z vás špatně, myslíte si, že je všechno v pořádku, ale nevidíte si na špičku nosu. Dobrá zpráva ale je, že nabízí řešení, dává lék. K tomu se dostaneme. Když 7 dopisů srovnáme, jen dva sbory Ježíš chválí, aniž jim cokoliv vytýká, sbor ve Smyrně a sbor ve Filadelfii. Pouze jeden dopis obsahuje pouze kritiku, aniž by obsahoval chválu a to je list do Laodikeje. Jako kdybychom měli vedle sebe 7 dětí a dávali jim vysvědčení. Dva jsou premianti. 5 jsou mezi tím. A ten poslední je totální propadlík. Dokud ale nedostane vysvědčení, tak o tom neví. Myslí si, že je skvělý. Na ten se zaměříme dnes. To ale neznamená, že v něm není nic povzbudivého nebo že musíme odcházet smutní. Tak to věřím nebude. Nejprve se podíváme na město Laodikeia a pak budeme spolu číst poslední list do tohoto místa.

 

Laodikej – pozadí
Na rozdíl od Filadelfie, o které mluvil posledně Karlos, byla Laodikej významné město. Byla nejbohatším ze 7 maloasijských měst. Laodikeja měla pověst bankovního města, vyráběla se zde vlna a také hojivá mast na oči. Když tedy čteme v 18. verši, aby si Laodikejští koupili oční mast a namazali si ji na oči, aby prohlédli, jde o narážku na tuto oční mast. Laodikej založil seleukovský král Antiochos II. a pojmenoval ji po své manželce Laodiké. To je dost romantické, zvláště s přicházejícím Valentýnem… (pokud nevíte, je to pátek 14.) Představme si, kdyby třeba Mark založil nový sbor v Ládví a pojmenoval ho CB Gretchen…
Nebo kdyby Karlos pojmenoval svojí zbraň Marie. Nebo Standa pojmenoval své auto Helga… snad jsem vás nenaštval… rýpnu si i do sebe… nebo kdybych já pojmenoval svého syna Mirka… to by nešlo… asi zůstaneme u králů, kteří takové věci dělávají… Když rozebereme jméno laodiké, z řečtiny na nás volá spravedlivý lid. To zní moc dobře. Laodikeja byla na křižovatce obchodních cest a byla sídlem odvolacího soudu. Měla ale docela pech. Prodělala vlnu zemětřesení, ale byla tak bohatá, že v roce 60 odmítla císařskou pomoc. Leží nedaleko města Kolos, kam je napsán list Koloským. Někteří badatelé spojují list do Kolos právě s listem Laodikejským, protože je v tomto listu opakovaně zmíněna (Ko 2,1.4,13.15.16). Z toho vyvozují, že listy do Kolos a dokonce list Efezským byl adresován křesťanům v Laodikeji, ale to je spekulace, já o tom nejsem přesvědčen. Ve městě byla též silná židovská diaspora. V raném křesťanství křesťané a židé sídlili vedle sebe ve významných městech a často docházelo ke střetu a půtkám. Takže když to shrneme, Laodikeja byla bohaté město a lidé byli hodně hrdí na to, že tu žijí. Pro křesťany to znamenalo, že si mysleli, že jim Bůh žehná. To, že se jim daří a že jsou bohatí pro ně znamenalo, že žijí správně a všechno je v pořádku.
Brzy ale má přijít šok…

 

List do Laodikeje
Otevřme si spolu list do Laodikeje, který jsme již četli. Zj 3,14-22.
v14 Ježíš je svědek věrný a pravý…
První část dopisu je verš 14.
Přečti podle SNC.
Co je pro nás důležité… je to skutečnost, že list do Laodikeje se odvolává na celý list Zjevení, tedy velký dopis právě ve 14. verši. V první kapitole 5. verši najdeme stejné spojení a to sice, že Ježíš je věrný svědek. Také tam najdeme, že Ježíš je prvorozený z mrtvých. Na stejném místě najdeme komentář a dovysvětlení, že Ježíš je počátek Božího stvoření. Dovolte mi teologickou vsuvku. Někteří lidé nesprávně vyvozují, že Ježíš je stvořená bytost, přesněji že byl stvořen jako první z celého stvoření. Ale to není pravda. Když čteme Janovo evangelium, od stejného autora, apoštola Jana, vidíme v prologu v 1. kapitole, že Ježíš je od počátku, ještě před stvořením vedle Boha, doslova naproti Bohu. A jako křesťané jistě víme, že Ježíš je Božím Synem, nestvořeným Bohem. Tedy spojení počátek stvoření znamená, že skrze Ježíše je vše ostatní stvořeno. Z toho opravdu nevyplývá, že On sám byl stvořen. Pokud bychom si toto mysleli, dopustili bychom se vážného bludu, kterého se dopouštějí např. SJ. Pojďme ale zpět do slova. Spojení Amen v původním jazyce znamená věrný nebo pravý. Ježíši můžeme věřit, když nám říká, že máme problém. Ježíš je Pravda. Ježíš je zároveň věrný a nikdy nás neopustí. Nenechává nás s problémem o samotě, ale nabízí nám řešení, lék. Když budeme číst dál, uvidíme, že 14. verš kontrastuje s 15. veršem, kde jsou Laodikejští nazváni ani ne horkými ani ne studenými, tedy vlažnými. Na rozdíl od Ježíše, který je věrný a pravý. Z toho vyplývá pomocí negace, že ten, kdo je vlažný, tak není věrný. Ale k tomu se vrátím. Když tedy Antiochos pojmenoval město Laodikeja, což znamená spravedlivý lid, je to pro nás na pozadí dopisu vtip. Protože Laodikejští nebyli spravedlivým lidem. Bohatým určitě, ale rozhodně ne spravedlivým. To si ale o sobě mysleli.

 

v15-18 Jsi vlažný…
Pojďme do druhé části dopisu Laodikejským – verše 15 až 18.
přečti v 15-18 SNC
Ve starověkém světě, zvláště tím vynikali Římané, se stavěli akvadukty, jako dneska vodní potrubí. Tento akvadukt přiváděl vodu do města. Blízko Laodikeje byl horký pramen.
Než ale voda dotekla do města, ochladla. Nebyla už horká, ale nebyla ještě studená. Byla vlažná. Nevím, zda máte rádi vlažnou vodu, já moc ne. Můžeme použít srovnání o jídle. Jídlo, které je bez chuti. Jídlo, které nemá žádnou chuť je „nechutné“. Když se to se solí přežene, nedá se to jíst. Když ale v jídle není žádná sůl nebo koření, tak to zase nijak nechutná. Ježíš říká doslova – cituji z jednoho dobrého komentáře – je mi z vás na nic – je mi z vás na blití. Kdybyste byli studení, tedy kdybyste byli jako ostatní církve – měli byste viditelný problém, tedy problém, který byste viděli – s tím by se dalo něco dělat. Protože byste chtěli činit pokání. Nebo kdybyste byli jako církev ve Filadelfii nebo ve Smyrně. To bych vás chválil. Ale jste vlažní. Bez soli. Bez chuti. Křesťan, kterému chybí láska je jako jídlo bez soli. Křesťanovi, který v sobě nemá život, na hranici kompromisu… v práci to nikdo nepozná. Mluví jako ostatní, žije jako ostatní, projeví se trochu v církvi jednou za týden, ale jinak se jeho víra nijak neprojeví. A navíc si myslí, že je normální, že je vše v pořádku. To byla situace Laodikejských. Pokud se v tomto obrazu nepoznáváte, je to buď tím, že to není o vás. Ale také to může být o vás, ale nevíte o tom… proto se ptejte svého svědomí a jako David proste, aby Bůh zkoumal vaše nitro a ukázal vám, co je v něm. Tento týden jsem prožil opravdu silné setkání s Bohem. Neměl jsem žádné mimořádné sny, ale vedl jsem zápas s vlastním nitrem. Byl jsem v sobě rozdělený. Jak říká Nohavica, ptal jsem se lidí, ptal jsem se všech… ale nic nepomáhalo. Šlo o jednu eticky spornou otázku, kterou tu nemám čas podrobně řešit. Musel jsem se rozhodnout… měl jsem před sebou dvě volby. Každá by ovlivnila nejméně dalších 7 let života. A to nejen pro mě, ale i pro ostatní. Čím víc jsem věděl, tím víc byla volba obtížnější. Byl jsem 50 na 50. A to úplně doslova. Modlil jsem se celý týden. A stále nic nepřicházelo. Nakonec jsem musel jít do sebe a nahlédnout svoje motivy. Bůh mi ukázal moje ambice a hřích. Neřekl mi, že jsem hrozný a zlý člověk, řekl mi pravdu o mě. Zhrozil jsem se činil jsem pokání. Litoval jsem svých motivů. To mi ještě nepomohlo se rozhodnout. Když jsem ale věděl o tom, co je v mém srdci, dokázal jsem se modlit hlouběji a rozhodovat se. Když jsem probral s Bohem obě možnosti, jedna ta možnost byla z mého pohledu neetická. Sice nabízela růst v karieře a nabízela mi únik ze situace, ale neměl jsem z ní vůbec radost, byl jsem z ní smutný.
A druhá naopak byla těžká, ale cítil jsem, že pokud se dám touto cestou, budu mít v srdci pokoj a nebudu ničit své svědomí. Tak jsem se modlil a rozhodl. Pověděl jsem o tom dalším lidem. Stále to možná dokážu vzít zpět, ale nechci. Pojďme ale zpět do Laodikeje… Pokud se v tomto ošklivém obrazu poznáváte, díky Bohu. Není žádná ostuda zahlédnout v zrcadle, že vypadám hrozně. Horší by bylo, jak říká Jakub, bratr Páně, to vidět a pak odejít pryč a nic s tím neudělat. Samolibost a neschopnost vidět vlastní problém… A do toho přichází vysvobození a lék…

 

Oční mast…
Ježíš nám v 18. verši nabízí oční mast, to je pro Laodikejské důvěrně známý produkt jejich bohatého města… Ale ne doslovně, ale je to metafora. Oční mast umožňovala prohlédnutí ve fyzickém smyslu slova. Ježíšova oční mast nabízí křesťanovi duchovní prohlédnutí. Ježíš sám říká, poznáte Pravdu a Pravda vás osvobodí. Touto Pravdou nebo oční mastí je sám Ježíš. Ježíš nám radí nakoupit zlato ohněm přečištěné, a tak získat skutečné bohatství. Bohatství tohoto světa nemá žádnou skutečnou hodnotu. Status quo, po kterém někteří z nás někdy toužíme nenabízí samo o sobě skutečnou hodnotu, kterou můžeme najít jen v Ježíši Kristu.
Bílý šat znamená spravedlnost z víry v Ježíše. To nám nemůžou nabídnout ani ty nejbohatší šaty světa. Možná na první pohled vypadají u lidí jako obyčejné šaty, jsou bílé – takové obyčejné. Ale člověk, který se do těchto šatů oblékne, získá Boha, vztah s Ježíšem, nekonečnou radost, která neodchází ani v dobrém ani ve zlém. A navíc ta oční mast, konečně jsme schopni vidět pravdu o nás. Jsme hříšní a potřebujeme Spasitele. Potřebuješ Spasitele? Věřím, že každý z nás potřebujeme. Někteří z nás ale mají výhodu, že o tom vědí. Takže 18. verš nám dává odpověď na náš problém. Za prvé, zlato… skutečné bohatství, kterým je Boží království. Ukládejte si poklady tam, kde zloději nekradou… Hledejte nejprve Boží království. Místo vlastního prospěchu hledejme nejprve Boží slávu a prospěch druhých. Za druhé, bílý šat… Kristovu spravedlnost, která se nedá získat zásluhou, ale pokornou a upřímnou vírou a následováním Ježíše. To On nás očišťuje od naší pýchy a samolibosti a v něm nacházíme skutečnou radost. S ním už nejsme vlažní, ale vroucí. Vroucí lidé, kteří dokáží milovat Boha a druhé… A za třetí – Ježíš nám nabízí oční mast… ta je lékem na slepotu. Duchovní slepotu. Pamatujete na příběh, kdy Ježíš potřel blátem a slinami slepému oči?
Možná to vypadá nechutně. Oční mast možná nebude úplně vonět, možná nám přijde odporná… já nevím… účinné léky nejsou vždy zabaleny do příjemného potahu… Ale pomůžou nám. Ježíš nám umožní vidět Pravdu. Poznáte Pravdu a ta vás osvobodí. Osvobodí od čeho? Od našich hříchů. Od naší vlažnosti, nijakosti, kompromisu a lhostejnosti. Vlažnost se dá přeložit také jako lhostejnost. Lhostejnost k utrpení druhých a lhostejnost k tomu, že jsou kolem nás lidi. Jak říká Švejk, když slyší burácení děl a všichni se musí schovat. Vždyť jsou tu lidi! Kolem jsou lidi, kteří jsou ztraceni a odloučeni od Boha. Na Skalce je 22 000 lidí, kteří potřebují slyšet o Kristu. Jen málo kdo z nich ale ví o léku na duchovní problém, který jako lidé máme. Pravda, kterou je Ježíš nám dá novou perspektivu na celý problém a dá nám možnost udělat správnou věc.

 

v19-22 Stojím přede dveřmi a tluču…
Ve třetí části dopisu Laodikejským od verše 19 do verše 22 čteme…
přečti 19-22 podle SNC
Jinými slovy, koho Pán Bůh miluje, toho s křížkem navštěvuje říká klasické lidové přísloví a věřím má pravdu. Boží výchova někdy není příjemná, stejně jako výprask do otce.
Pokud ale otec miluje svého syna, není mu jedno, jak to s ním dopadne. Ježíš nás ve verši 19 vyzývá k pokání. Co mám tedy dělat? Jdi do sebe, modli se k Bohu, přemýšlej nad sebou. Ale to není sebelítost. Pokání člověka se obrací ven, nejen dovnitř. Uvnitř totiž spásu nenajdeš, spása, záchrana přichází zvenčí.
Ve 20. verši nacházíme výzvu a povzbuzení. Je určena celému sboru v Laodikeji, ale je věřím určena i každému z nás.
Mám k tomuto verši velmi osobní vztah. Na základě tohoto verše jsem před 12 lety činil pokání a pozval Ježíše do svého srdce.
20 Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
Moc se mi líbí parafráze ze SNC, kde se píše, že kdo pozve Ježíše dovnitř, tedy do svého srdce, bude s ním Ježíš večeřet jako s přítelem.
Tedy když přijmeme Ježíšův dar spasení, jeho tři léky, ryzí zlato, bílý šat a oční mast… když dovolíme Ježíši, abys nás vyléčil, stáváme se Ježíšovými přáteli. Vždyť Ježíš svým učedníkům říká: už vás nenazývám svými služebníky, ale svými příteli. Vězměme si tohle povzbuzení k srdci. Činíme-li pokání, Ježíš nás nazývá svými přáteli.
Ježíš říká v Janově evangeliu:
Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za své přátele. Ježíš zemřel za nás, protože nás má rád a chce, abychom byli jeho přáteli. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla úplná. Tedy když se stáváme Ježíšovými přáteli, získáváme nevyčerpatelný zdroj radosti. Život je někdy těžký a smutný a hodně bolí, s Ježíšem ale navzdory těžkým skutečnostem máme radost v srdci. A to stojí za to. Jan končí dopis Laodikejským:
21 Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.
Tedy Ježíš svým přátelům dá usednout s ním na trůn. Ježíš nám dává vítězství. Co to znamená? Ježíš obnovuje naši lidskou důstojnost. Druzí lidé se v nás kritizováním a srážením někdy snaží rozbít obraz Boží. Ježíšova kritika je ale k radosti, protože nám kromě našeho problému nabízí i lék – tento lék nám dává radost z Ježíše a v Ježíši. Vítězství nás nad sebou samými. To, že člověk, který je troska, najde v Ježíši opravdovou hodnotu, cíl a radost. To je cesta, kterou je Ježíš. Chceš se se mnou na tuto cestu dnes, ať už poprvé nebo znovu vydat? K tomu nás Boží slovo zve. Amen. Modleme se.