Máš spojení? (Zamyšlení o křtu)

Úvod

Sportovní tým bez hlavního trenéra uvázne na mrtvém bodě. Auto s prasklým palivovým potrubím nepojede. Elektrické zařízení bez zapojení do sítě nemůže fungovat. Tělo bez hlavy zemře. Spojení je životně důležité jak pro vedení, tak pro přenos síly či energie. Spojení je nezbytné i pro život.

Milí Kristovi přátelé, dnes jsme přišli, abychom byli svědky právě tohoto klíčového spojení. Jakého spojení? Duchovního spojení. Spojení koho a s čím? Benjamina, Sebastiana a Míši s Pánem Ježíšem. Co to znamená? O tom chci dalších několik minut povědět víc.

Za pár minut budou tři naši přátelé vyznávat zvláštní věc. Uslyšíme, za prvé, zda všichni tři věří, že každého jednoho z nich Ježíš Kristus obmyl svou krví z jeho hříchů. A za druhé, zda všichni tři vyznávají Ježíše jako Božího Syna a jako svého Pána a Spasitele. A konečně za třetí, zda chtějí s Boží pomocí žít novým životem jako učedníci Ježíše k Boží cti a chvále.

Všichni tři prožili ve svém životě dotyk Boží milosti a vnímají, že jsou spojeni s Bohem skrze Ježíše. Všichni tři si ale zároveň uvědomují, že toto spojení není možné mimo Krista.

Uvědomují si, že člověk je oddělený od Boha a sám z vlastních zásluh si nemůže zasloužit Boží přijetí. A proto vyznávají, že potřebují Ježíše Krista, aby je očistil z jejich nepravostí a spojil je s Bohem. Věřím, že to potřebujeme všichni.

Někdy mají lidé velmi zvláštní představy o křtu. Dovolte mi zmínit 3 věci, co křest opravdu není a co nepůsobí. Za prvé, křest nepůsobí víru. Sebastian, Benjamin i Míša osobně uvěřili, že to, co je napsané v Bibli je pravda, ještě než budou ponořeni pod vodu. Je absurdní si myslet, že víra je nám nějak zázračně, magicky, způsobena rituálem, i když tak krásným jako je křest. Za druhé, křest není magický rituál a nic nepůsobí. Člověk se nestává křesťanem, když je pokřtěn. Teď jsem doufám někoho nazlobil nebo dokonce naštval. Počkej, vždyť křesťan je od slova křest, ne? Není. Křesťané jsou lidé, kteří svým životem následují Ježíše Krista. Od první církve byli lidé nazýváni Christianoi, tedy Kristovci, protože se rozhodli ztotožnit se s tím, co Ježíš Nazaretský řekl a dělal. Zkráceně křesťané se ztotožňují s Ježíšovými slovy, životem, smrtí a vzkříšením. Tedy křest nic nepůsobí.

Za třetí, křest nic nezmění. Protože křest není magický rituál a je podmíněn vírou člověka, sám o sobě nemá žádnou moc. Někdy máme jako věřící tendenci spoléhat na vnější věci. Takovou vnější věcí může být i křest. Je to ale Duch Svatý a víra v Ježíše, které změní hříšného člověka směřujícího do věčného odsouzení v hříšného člověka omilostněného Bohem.

Dobře, když tedy křest nic nepůsobí a člověk se jím nestává křesťanem, ale vírou, tak proč se z toho dělá takové haló a proč tu dnes vůbec jsme?

Jsme tu dnes proto, protože tři hříšní lidé, Benjamin, Sebastian a Míša již dříve uvěřili v Ježíše Krista a začali ho svým životem následovat. Každý z nich má svůj jedinečný život a příběh. Je dobré ho slyšet. Proto se jich zeptejte na jejich příběh.

Na začátku jsem mluvil o spojení. Jsme tu proto, že chceme být svědky toho, že tito tři mladí lidé svými slovy potvrdí svou víru. Veřejně slovy a pak i ponořením potvrdí to, co v nich Bůh již započal dřív. Co tedy křest je?

Za prvé, křest je znamení Boží milosti. Co tahle tajemná fráze znamená?

Znamená, že Bůh se dnes přiznává svou přítomností a svou mocí k těm, kdo budou ponořeni pod vodu. Znamená, že Bůh je věrný svým slibům a v tento den skrze Biblí ustanovenou svátost křtu potvrzuje třem lidem, že se jich nikdy nezřekne a že jsou jeho adoptivními syny a dcerou. A nakonec znamená, že víra nebude pro tyto tři mladé lidi jen subjektivní zkušeností, ale objektivním faktem. Všichni tři vyznají, že to s Bohem myslí vážně a všichni, kdo to viděli, budou vědět, že je to tak. Takže křest je velmi důležitý, proto jsme dnes tady.

Četli jsme dnes zvláštní text z 1. století našeho letopočtu od apoštola Pavla z Nového zákona, z Bible. Ještě jednou ho zkráceně připomenu:

1 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. 2 K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. 3 Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. 4 Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.

5 Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou.

Princip záměny

Dovolte mi tento text ilustrovat na známém příběhu.

V Plavbě Jitřního poutníka, 3. díle Letopisů Narnie, vypráví C.S. Lewis příběh o proměně malého protivy Eustáce. Eustác je pasažérem na Jitřním poutníkovi, plujícím pod velením prince Kaspiana. Nikdo z pasažérů lodi nemá Eustáce rád, protože je podlý, ufňukaný a nesnesitelný. Když loď přistane u jednoho ostrova, vydají se pasažéři na výzvědy. Eustác se záměrně oddělí od ostatních, protože tuší, že druzí o něj nestojí. Brzy narazí na hrozného draka dštícího oheň. K Eustácově velké úlevě drak před jeho očima pojde. Po noci plné snů ale Eustác zjistí, že se sám stal zeleným šupinatým drakem. Takto Lewis vyjádřil, že Eustác se i navenek stal tím, čím byl uvnitř.

Když si Eustác uvědomí význam tohoto symbolu, rozpláče se. Jak se teď zbaví šupinaté kůže? Jak by ho mohli začít přijímat ti, od nichž se tolik odcizil? Mine další noc plná snů – alespoň jemu to tak připadá. Ve snu se setká s Aslanem – lvem, který v příběhu představuje Krista. Aslan Eustáce přivede ke studni, která vypadá jako kulatý bazének, do něhož vstupují mramorové schody. Voda je velice lákavá, ale Aslan řekne, že než do ní Eustác vstoupí, musí se svléci.

Eustác pochopí, že to znamená odložit šupinatou kůži podobně jako se z kůže svlékají hadi. Začne kůži sundávat, jako se loupe banán. Vyleze ze své kůže a přistoupí k okraji bazénku. V odrazu ale vidí, že má na sobě stále drsnou a vrásčitou kůži. Ještě dvakrát se pokusí zbavit vnějšího obalu, ovšem se stejným výsledkem. Ať už loupe jak loupe, nijak se nemění.

Pak Aslan prohlásí: „Budeš mě muset nechat, abych tě svlékl já“. Eustác se sice bojí Aslanových drápů, nicméně už je natolik zoufalý, že si lehne na záda a vydá se Aslanovi.

Když do mě poprvé zaťal drápy, myslel jsem si, že mi je rovnou vrazil do srdce. A jak začal trhat kůži dolů, bolelo to víc než všechno, co jsem kdy v životě zažil. Vydržel jsem to jen kvůli té radosti, jakou člověk měl, když cítil, že to jde dolů. A tak tu hnusnou kůži oloupal… A já jsem stál nad ní celý jemný a hladký. Pak mě chytil – to se mi moc nelíbilo – a hodil mě do vody. Pálilo to, ale jenom chviličku. Pak to začala být nádhera. Zase jsem se proměnil v kluka. Za chvilku mě lev vyndal a oblíkl mě. Oblíkl mě do nových šatů…

Známý křesťanský autor Lewis popisuje zážitek znovuzrození a proměny. Tato proměna nastala pro Míšu, Sebastiana a Benjamina mnohem dříve než dnes. Všichni tři si nechali sundat svou šupinatou kůži hříchu Aslanem, totiž Kristem. Každý z nás máme na sobě tuto šupinatou a vrásčitou kůži a jsme zakletí do zelených draků. Každý z nás má v sobě nezkrocené zlo, které jen Kristus může zkrotit. Každý člověk má uvnitř svého srdce tendenci ke zlému, zlou žádost. Pro někoho je to pýcha, pro druhého sobectví.

Mnoho lidí tuto realitu nevidí a nebo ze strachu ji raději popírají a dělají všechno proto, aby vypadali navenek dobře a nemuseli si to připustit. Sami si škrábou svou kůži a vysvlékají ji jako hadi. Ale ona se vždy znovu projeví a má tolik vrstev jako je vrstev našeho těla. To krásně ilustruje, že si nemůžeme pomoct sami. Potřebujeme Aslana, aby nás ztáhl z kůže.

Sebastian, Benjamin a Míša si tuhle realitu uvědomují, a proto tu dnes jsou. Vyznávají, že Aslan, promiňte, Kristus je jejich Spasitelem. To Ježíš je svlékl z jejich hnusné kůže hříchu. Ne že by byli fyzicky oškliví.

Mluvíme tu o duchovním spojení, ne o fyzické ošklivosti či kráse. Ale na druhou stranu, člověk, který má v sobě Krista a Jeho Ducha je krásný. Odráží totiž něco krásného z Boha. A to křest v tento den připomíná.

To ovšem neznamená, že by jejich předchozí život nic pro Boha neznamenal. Celý předchozí život byl přípravou na toto setkání. Být proměněn Bohem, jinými slovy, umřít sobě a narodit se znovu, neznamená, že přestanu existovat a že zapomenu na vše, co se dřív stalo. Znamená to naopak, že se více stávám člověkem. Dorůstám do zralosti a v charakteru jsem více lidský, totiž více jako člověk Ježíš.

Pojďme ale od pohádek do Božího slova, které jsme četli.

Chtěl bych na závěr, než Sebastian, Benjamin a Míša vyznají a slíbí a budou pokřtěni, vyzdvihnout tři myšlenky z tohoto slova.

Za prvé, člověk, který je obmytý Kristovým křtem se soustředí na věci nad námi, ne v první řadě na věci dole. Jinými slovy, vidí věci duchovní jako důležité a ne jen ty věci fyzické. Křesťan vnímá duchovní realitu kolem něj. Ví, že je její součástí. To Pavel více rozvádí od verše 5. Proto umrtvujte své pozemské sklony.

Tedy z moci Božího Ducha už neposlouchá svou vášeň a není otrokem svého sobectví, pýchy a hříchů, ale má hodnoty a směr svého života nastaveny v souladu s Božím slovem a vůlí.

Za druhé, člověk, který je obmytý vodou křtu, je skryt spolu s Kristem v Bohu. Jak jsme již řekli, křest to nepůsobí, pouze symbolizuje nebo viditelně ukazuje lidem. Člověk, co má živé spojení s Kristem není závislý na hodnocení druhých lidí. Když ho snižují, ba někdy ponižují, nemusí si z toho nic dělat. Je pro něho více důležité, co říká Bůh v Božím slově než to, co si myslí lidé. Člověk, který je skrytý s Kristem v Bohu, je také chráněn před útoky toho zlého. Když se vírou upínáme na Krista, nemusíme se bát zla. Ani zlých lidí, ani zlých myšlenek ani zlé duchovní reality. Proč? Protože nás Kristus vykoupil z moci zla. Protože patříme někomu jinému. Protože patříme jinam. Zlo už nad námi nemá moc. Naopak, Bůh má moc nad zlem.

A za třetí, Kristus je náš život a až Ježíš přijde podruhé, ukážeme se s ním ve slávě. Když se v Bibli, v Novém zákoně zeptal svých učedníků Ježíš, když viděl, že ho lidé začínají opouštět, protože jim přišlo příliš těžké, co řekl: Vy mě chcete také opustit? Petr, jeden z 12 učedníků vyznává, Pane, ke komu bychom šli, ty máš slova věčného života. Můžeme také spolu s Míšou, Benjaminem a Sebastianem i my dnes vyznat: Ke komu bychom šli, Ježíši, ty máš slova věčného života? Křesťan právě tohle vyznává. Pro křesťana je Ježíš jeho životem a jeho slovo pokrmem nyní i na věčnosti. To vyznáváme dnes, když budeme křtít tyto tři krásné mladé lidi. Amen.