Ne vždy dostaneš co chceš (Mt 20,20-28)

Úvod

Milí přátelé, už se vám stalo, že jste něco strašně moc chtěli, ale nedostali jste to? Jeden muž hrozně toužil po krásné dívce. Byla to dívka s krásnými dlouhými vlasy a nádhernýma zelenýma očima. Řekl si, tuhle ženu musím získat. Nakonec neuspěl, protože ho ta žena nechtěla. Narazil na její svobodnou vůli. Podobně to může být s Bohem. Ne že by Bůh byla nějaká ženská. Ale zkrátka nám nedá všechno, co chceme. Protože Bůh je dobrý, chce pro nás jen to nejlepší. Někdy se ale modlíme za věci, které dobré nejsou. Někdy se modlíme za věci, které sice dobré jsou, ale nejsou to ty nejlepší věci. Takže ne vždy dostaneš to, co chceš. Dobrá zpráva ale je, že nám Bůh nedává to, co chceme, ale to co On chce. A On pro nás chce to nejlepší. Ne vždy to ale chápeme. K této úvodní otázce se ještě za chvíli vrátím.

Vstoupili jsme do nové série zamyšlení o církvi. Posledně Mark mluvil na téma Duchovní dary. Dnes budu mluvit na téma, „kdo chce být první, ať je služebníkem všech“. Budeme společně vykládat text z Matoušova evangelia z 20. kapitoly, od 20. verše. Dovolte mi aktualizovat… Během několika týdnů budeme volit nové staršovstvo, vedoucí našeho společenství. To je vážná a důležitá věc. Neměli bychom ji brát na lehkou váhu. Proto jsme vnímali, že je dobré mluvit na téma církev a vedoucí. V této sérii jsme mluvili již o duchovním obdarování, příští týden budeme mluvit na téma starší a následující týden na téma diakoni. Dnes jsem chtěl původně mluvit na téma členové, ale pak jsem si uvědomil, že každý člen je zároveň vedoucí. Každý z nás někoho vedeme. Ať už o tom víme nebo ne. Vedení je o vlivu. Každý člověk má nějaký vliv na druhé. Buď je to vliv pozitivní nebo negativní. Když se vrátí Pepíček domů a začne nadávat, zeptá se ho maminka, kde se naučil to sprosté slovo. Kdo má na Pepíčka špatný vliv? Nebo když vidím malého Vojtíška, má na mě dobrý vliv, protože si uvědomuju svojí zodpovědnost před Bohem za jeho výchovu. Je pravda hodně malý, tak je otázka, kdo koho vychovává. Možná ho budeme spíše vychovávat později. Takže myslím, že každý někoho vede, ať už vedeš jednoho člověka nebo vedeš 30 lidí. Ten, kdo má větší vliv, nakonec ovlivní toho, kdo má menší vliv. Kdo má menší vliv, nakonec podlehne tomu, kdo má větší vliv. A je jedno, kolik lidí vedeš. Proto chci dneska mluvit o něčem důležitějším, než je členství, a to je vedení. Ve vedení nedostaneš vždy to, co chceš. Vedení je někdy velmi frustrující a bolestivé a dostaneš často pravý opak toho, co chceš. Ježíš říká, že ten, kdo má vliv, má dávat pozor na to, jak vliv uplatňuje. Když vedeš, nemá to být o postavení a o tom, jakou máš pozici. Snad jsem vás už dost navnadil a pojďme už do Matouše 20. kapitoly, kde Ježíš říká, že kdo chce být první, kdo chce mít největší vliv, kdo chce být vedoucím, ať je služebníkem všech. Než se ale k tomu dostaneme, podívejme se na kontext 20. kapitoly, v souvislosti s čím Ježíš mluví.

(Kontext Mt 20,1-18)
1 „Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. 2 Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. 3 Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, 4 a řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.‘ 5 Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. 6 Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu stojíte celý den nečinně?‘ 7 Odpověděli mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ On jim řekne: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘ 8 Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!‘ 9 Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. 10 Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. 11 Vzali ho a reptali proti hospodáři: 12 ‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘ 13 On však odpověděl jednomu z nich: ‚Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? 14 Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; 15 nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ 16 Tak budou poslední první a první poslední.“

První souvislost je s podobenstvím o nebeském království. Podobenství o dělnících na vinici. Nebudu se teď pouštět do hloubky, jen jednu poznámku. Podobenství se týká spasení a ne odměn v nebi. Dělníci jsou naštvaní na hospodáře, protože dal všem stejně bez ohledu na to, jak dlouho se namáhali. Tedy Ježíš mluví o službě v souvislosti se spasením. A říká, že to, jak sloužíš, neovlivní tvoji spásu. Uff. Kdyby to bylo jinak, asi bychom měli někteří vážný problém. To je povzbuzující, zvláště pro ty z nás, kdo nejsme křesťany dlouho. A pro ty z nás, kdo jsme už křesťany dlouho, musíme si znovu připomínat, že záchrana od hříchů není naše zásluha, ale je pouze z Boží milosti skrze víru v Krista. Když dnes slavíme Večeři Páně, mysleme právě na to, že spasení od hříchů, které děláme, není skrze to, jak jsme skvělí a jak sloužíme Pánu, ale z Jeho lásky a dobroty. Protože nás má všechny rád, proto nám odpouští, když se spolehneme na Ježíšův kříž, který usmrcuje nepřátelství mezi námi a Bohem. Když se podíváme dál od 17. do 19. verše…

17 Když Ježíš šel do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a cestou jim řekl: 18 „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt 19 a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.“

Tedy následuje předpověď o Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání. Tedy Ježíš mluví o službě v kontextu s křížem. Služba není nikdy jednoduchá a znamená smrt vlastním ambicím a představám. Pokud si někdo myslí, že dojde slávy od lidí, když bude sloužit Pánu, je hodně mimo. Ježíš ukazuje co je to služba právě na svém životě. A když jdeme za Ježíšem a sloužíme Pánu Bohu, následujeme Ježíše cestou kříže.

A teď se dostáváme k dnešní porci slova od 20. do 28. verše.

(vlastní text Mt 20,20-28)
20 Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. 21 On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království.“ 22 Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?“ Řekli mu: „Můžeme.“ 23 Praví jim: „Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“ 24 Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry. 25 Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. 26 Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 27 a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. 28 Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Podobné slovo je zapsáno v Markovi 10. kapitole od 35. verše, naslouchejme i druhému svědectví.

(synopse Mk 10,35-45)
35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ 36 Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ 37 Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ 38 Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ 39 Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. 40 Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ 41 Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. 42 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. 43 Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 44 a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. 45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Zatímco Ježíš mluví o významu služby, o své smrti a vzkříšení, Ježíšovi učedníci se opět hádají o tom, kdo bude mít jaké postavení v království. Za prvé učedníci nepochopili, že Ježíš nepřišel nakopat zadek Římanům, ale přišel sloužit nemocným, slepým, chromým a přišel ukázat cestu k záchraně od hříchů, nepřišel změnit politickou situaci v Palestině. Někdy můžeme i my upadnout do mylného přesvědčení, že když jsme spaseni, že se okamžitě změní okolnosti našeho života. Např. někdo je nemocný a mohl by si myslet, že když je nemocný, že najednou bude hned zdravý. Ano, zázraky se dějí a Bůh uzdravuje i dnes, ale ne vždy a ne všude a ne každého. Uzdravení se týká především našeho srdce, našich motivů a našeho postoje k Bohu, k druhým a k nám samotným. Jeden kazatel řekl moc krásnou myšlenku: Bůh v Ježíši přinesl trojdimenzionální lásku. Za prvé, lásku k Bohu: budeš milovat Boha celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou. Služba je tedy láska k Bohu. Tato láska začíná ale u Boha a s Bohem. Bůh první miloval nás, protože za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. A to je důvodem naší lásky k Bohu. Za druhé je to láska k bližním. Láska k druhým. Služba znamená milovat druhé, přijímat je takové, jací jsou. Lidé jsou nedokonalí a hříšní a láska k lidem znamená, že nebudeme mít nároky na dokonalost druhých. Pokud jako křesťané očekáváme svatost od lidí, je 100% jisté, že budeme zklamáni. A třetí dimenze lásky je přijetí sebe samého v Kristu. Je psáno milovat budeš druhé jako sebe samého. To není sebeláska nebo jen zdravé sebevědomí, jak o tom mluví psychologie. Ale je to skutečnost, že jsem Bohem přijatý a milovaný takový, jaký jsem. A proto dokážu odpustit sám sobě. Dokážu přijmout své omezení a své slabosti. Není to ospravedlňování svých chyb. Není to, že řeknu, jsem hříšný a už se to nezmění. Jsem prostě takový. Ale právě naopak. Když si připustím své chyby a slabosti, vede mě to ke kříži a uvědomím si, jak moc potřebuju Krista. Právě když přijmu sebe tak jako Bůh přijal mě a otevřel mi nebe, tehdy se začíná uzdravovat moje nitro. Není to sebeuzdravování, ale moje nitro léčí Boží láska. Když si ale budu neustále říkat, jsem k ničemu, snižuji tím vlastně Boží milost a spásu. Protože Kristus přišel, aby se vypořádal s naším hříchem, přišel, aby nás vyléčil. Služba je o lásce. Je o lásce k Bohu, která je motivem naší služby. Je o lásce k druhým, bez té by služba byla jen přetvářka. Služba není o ambicích ani o sebeuskutečňování skrze druhé. A za třetí služba znamená přijetí v Kristu sebe sama takových jací jsme. Se skupinkou jsme si tento týden dělali test duchovních darů. Každý z nás je jiný. Je nesmysl si myslet, že jsme všichni stejní a že všichni můžeme sloužit vším. Tak prostě nejsme stvoření. Právě když přijmeme to, jak nás Bůh stvořil a jaké dary nám dal, právě tehdy dokážeme dobře sloužit Bohu.

Učedníci přicházejí za svým mistrem Ježíšem s požadavkem. V Matoušově evangeliu je to zjemněno a za Ježíšem přichází matka Jakuba a Jana s prosbou. Chtěli by s ním mluvit v soukromí a požadovat vyšší pozici. Nejbližšími učedníky byli Petr, Jakub a Jan. Na tomto místě vidíme takový malý pokus o převrat. Ne tři, ale dva. Je zajímavé, že tato událost přichází po proměnění na hoře, kde vedle Ježíše stojí Mojžíš a Elijáš. Když to učedníci viděli, padli na zem v uctívání. Když Ježíš mluví o pravém smyslu služby, o pokoře, učedníci přicházejí s žádostí o změnu politiky. Ježíš se jako služebník Boží ptá: co chcete, abych vám učinil? Na stejnou otázku se ptá i slepých žebráků na konci stejné kapitoly. Podívejme se na to, je to šokující srovnání s Ježíšovými učedníky.

(Zakončení Mt 20,29-34)
29 Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup. 30 A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ 31 Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ 32 Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: „Co chcete, abych pro vás učinil?“ 33 Odpověděli mu: „Pane, ať se otevřou naše oči!“ 34 Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.

Slepci mají jiný postoj než učedníci. Říkají, Ježíši, smiluj se nad námi. Ježíš klade stejnou otázku: co chcete, abych pro vás udělal? Slepci vědí o své skutečné potřebě: jsou slepí a potřebují vidět. Ježíš je vyléčí ze slepoty a daruje jim zrak. Učedníci ale přicházejí za Ježíšem s prosbou o změnu postavení. Ježíš jim nevynadá a neříká jim vyčítavě… co si to dovolujete? Já tu mluvím o tom, jak kvůli vám umřu na kříži a vy se mezi sebou hádáte o posty v nebi? To neříká. Jako služebník Boží prostě a pokorně odpovídá, že to není jeho věc. On nerozděluje korýtka. To je na Jeho Otci. Co nám to říká o službě? Máš ambici sloužit? Máš konkrétní představu o tom, jak by měla vypadat tvá služba Bohu? Možná by bylo lepší se ptát, jakou má Bůh představu o tom, jak bys měl sloužit… Někdy můžeme mít falešný pocit a přicházíme s postojem, já mám právo na to a to. Mám právo mít určité postavení. Ale o postavení rozhoduje někdo úplně jiný. Je možné sloužit Bohu v nízkém postavení. Je možné přijmout okolnosti služby a sloužit Pánu tam, kde jsem. Ježíš využívá situaci k tomu, aby učedníkům a tedy dnes i nám vysvětlil, co to znamená sloužit Bohu a bližním. Když budeme volit starší, chci apelovat na budoucí starší právě tímto slovem. Od 42. verše Ježíš říká, že ve světě platí jiná politika než v církvi. Kdo má ve světě moc, tak ji prosazuje silou. V církvi ale toto pravidlo platit nemá. Kdo chce být velký, kdo chce být vedoucím, kdo chce mít vliv, ať je služebníkem všech. Co to znamená prakticky? Je pravda, že nám Pán dal jedinečné dary a osobnost a temperament. Ale žádná práce není špatná. Ať už nás Pán požádá o cokoliv, neměli bychom ohrnovat nos. Ale já jsem diakon. Diakon znamená služebník. Ale já jsem starší. Starší je služebník Boží. Žádná služba není pod naší úroveň. Místo abychom čekali, až za námi někdo přijde a bude nás prosit, abychom něco udělali, měli bychom se ptát v modlitbě Pána Boha, čím mohu pomoci? Když vidím potřebu a můžu pomoci, můžu posloužit, nemusím čekat, ale přiložím ruku k dílu. Na Skalce máme mnoho potřeb a možností sloužit. Je jasné, že potřeb je vždy více než služebníků. Když budeme ale čekat, až dostaneme to, co chceme, ideální službu pro nás, budeme jako ti dělníci na vinici, kteří čekají až je osloví Pán. A On nás osloví. Co kdybychom ale byli těmi, kdo když vidí potřebu, sami proaktivně přiloží ruku k dílu. Uvedu dva příklady, které mě tento týden hodně oslovily a povzbudily. První příklad je jedna naše studentka angličtiny. Když se dozvěděla o potřebě, že nám protéká záchod, řekla, že je správce budovy a nabídla se, že nám zajistí instalatéra. Nemusel jsem ji uprošovat, prostě to nabídla jen tak. Nemuseli jsme ani vyjednávat o zaplacení. Prostě druhý den už byl instalatér na Skalce a záchod byl opraven. Děkoval jsem za tuto službu Pánu. To je něco. Druhý příklad je z církve. Ten člověk nemá moc rád, když ho jmenuju, tak vynechám jeho jméno, aby se nestyděl, ale jsem za něho moc vděčný a vážím si jeho inciativy. Prostě jsem napsal jeden mail s nápadem a on během jednoho dne vyřešil něco, nad čím přemýšlím rok. Úžasné. Jsem moc vděčný každému z vás, kdo děláte cokoliv užitečného. Ať už je to nahrávání, nebo je to příprava prezentace, nebo je to vytažení a uklizení cedule, nebo je to příprava kávy nebo je to vítání hostů… Nebo je to učení dětí. Nechci dávat katalogy, ale jsem velmi vděčný za všechny služebníky na Skalce.

Vrátím se znovu k úvodní otázce. Stalo se vám, že jste nedostali to, co jste chtěli? A jak je to ve službě? Možná že nedostaneme vždycky to, co chceme, ale je to vlastně dobře. Protože Pán Bůh nám dává to, co chce On. On nám dal Spasení. On nám dal sám sebe. Dal nám lásku. Díky této lásce můžeme sloužit Jemu a potřebám kolem nás. Ne proto, abychom za to něco dostali, ale protože následujeme Kristův příklad a děláme to z lásky. Když dnes slavíme Večeři Páně, přemýšlejme nad našimi motivy, proč sloužíme Pánu Bohu. Je to z lásky? Pokud ne, tak čiňme pokání z našich ambicí nebo cokoliv máme v našem srdci špatně. A pokud je to z lásky, radujme se ze společenství s naším Pánem. Buďme jako ti slepci, kteří přišli za Ježíšem s postojem: smiluj se nad námi. Ježíš je uzdravil a oni ho následovali. Skončím zopakováním slov z Pavlova listu Filipským, který jsme už jednou četli:

5 Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: 6 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. 9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – 11 a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. 12 A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. 13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Amen.