O práci

Dobré ráno, milí přátelé, hosté, posluchači na internetu. Dovolte mi vám na úvod položit zajímavou otázku: Co je to práce? Prace je obec v okrese Brno-venkov. Nachází se v Dyjsko-svrateckém úvalu, na severním úpatí Prackého kopce s památníkem bitvy u Slavkova zvaným Mohyla míru. Žije zde více než 900 obyvatel. Práce také může být dílo, důsledek účelné činnosti. Podle práva je práce výdělečná činnost vykonávaná v rámci pracovněprávního vztahu. Podle ekonomie je práce cílevědomá činnost člověka, která vytváří nové hodnoty. Podle fyziky je práce fyzikální veličina popisující přeměnu energie působením síly po dráze. Buď jde o mechanickou nebo elektrickou práci. Práce jsou také noviny a také nakladatelství. Když mluvíme o práci, může být řeč o dětské práci, nucené práci, domácí práci, školní práci, vězeňské práci, polní práci, lesní práci, výtvarné práci, literární práci, strojní a vědecké práci a v neposlední řadě také o duševní a duchovní práci. Zkrátka je hodně práce. A kde můžeme najít práci a co můžeme dělat? Aktuálně nabízejí práci jako finanční účetní v Praze, na Sokolovské nabízejí práci jako asistenta týmu, v Praze západ nabízejí práci operátora v tiskárně, na Chodově a Černém mostu nabízejí práci jako vedoucí prodejny. Ve Vodičkově ulici nabízejí práci recepční a v Praze jako pokladní. A za kolik? Pokladní za 75Kč/hod, specialista péče o zákazníka 90Kč/hod, skladník až 120Kč/hod. To jsem jmenoval jen některé aktuální příklady z nabídky práce. Je vidět, že práce je dost, i když nám to tak nemusí připadat. Je vidět, že slovo práce je velmi široké téma. Dnes mám mluvit o tématu práce z biblického pohledu. Dokonce mám mluvit o teologii práce. To zní dost vznešeně. V zásadě nebudeme mluvit o tématu kde a co a jak, ale bude řeč o „proč“ práce. Má práce z Boží perspektivy smysl? Není lepší být nezaměstnaný a nebo nic nedělat? Není lepší být bezdomovec a nebo žebrat? Možná si říkáte, proč vůbec máme mluvit o takovém divném tématu. Možná vás to překvapí, ale Pána Boha zajímá práce, protože práci stvořil. A stvořil člověka, aby pracoval k Boží slávě. Takže to je naše téma. Podíváme se letem světem do hlavních pasáží ve Starém a Novém zákoně a pak se budu o trošičku déle věnovat dvěma pasážím, jedné z knihy Kazatel 3,9-14 a druhé z 2. listu Tesalonickým 3,6-13, které jsme četli. Tak o tom bude řeč.

Asi nás nepřekvapí, že podobně jako v naší zkušenosti, i v Bibli je slovo práce víceznačný pojem. Je zajímavé zmínit, že na rozdíl od paralelních kultur vedle židovství, Bible nepovažuje práci primárně za něco negativního. V jiných kulturách jako u Řeků a Římanů byl obrovský rozdíl mezi prací tělesnou a duševní. Tělesná práce byla považována za něco méněcenného, kdežto duševní práce za něco hodnotného. Bylo to samozřejmě i rozdělením do sociálních vrstev. Otroci a poddaní pracovali manuálně, zatímco svobodní občané byli vzdělaní, angažovali se v politice, filosofii. Bohatí považovali tělesnou práci za něco nehodnotného, jediný druh fyzické práce, kterého si cenili, byl sport. Zajímavé je, že když se podíváme do jiných kultur a náboženství, jak stoická filosofie podceňuje fyzickou práci, tak buddhismus shledává jako ideál kontemplativní způsob života a nakonec ani islám si necení práci příliš vysoko. Jak je to ale s židovstvím a křesťanstvím?

Když se podíváme do Bible, tak hned na začátku v Genesis 1,28 si měl člověk podmanit celou zemi. Jak to měl udělat jinak než prací? V úvodu čteném Žalmu 8 vidíme dokonce Boha jak pracuje. A svěřuje práci a péči nad Jeho stvořením člověku. Jistě to není proto, že by se Bohu nechtělo pracovat. V Janovi 5,17 čteme, že Ježíš odpovídá Židům, když ho napomínali, že pracuje v sobotu (uzdravil nemocného 38 let u rybníka Bethesda): „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ A nemůžeme tvrdit, že by Boží či Ježíšova práce byla jen cosi duchovního. Líbí se mi obraz v Žalmu 8, kde je řečeno: vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů. Ano, jsou to obrazy, nemá cenu se hádat, zda má Bůh ruce. Je to duchovní bytost a tvoří slovem. Nezbláznil jsem se. Bůh ale stvořil fyzický svět. Děti v besídce se v těchto měsících učí, že svět kolem nás je stvořený Bohem a Bůh ten svět stvořil dobře a člověka dokonce velmi dobře. A stvoření Boží je, dovolím si říct, práce. Nakonec v celé Bibli vidíme, že Bůh neustále něco dělá. Nejen že mluví, ale jeho slovo je zároveň práce, čin. Hebrejské slovo davar znamená slovo a to současně znamená i čin. Na rozdíl od řeckého slova logos, slovo, kterému je protějškem řecké slovo – ergon – skutek. K tomu se ale dostaneme později.

Jak ale víme, podobně jako člověku a stvoření, i práci se přihodilo něco nemilého. S pádem člověka v Genesis 3 vidíme, že i práce přestala přinášet požehnání jako tomu byla na počátku. Bůh říká člověku (adamovi = člověk) v Genesis 3,17-19: „kvůli tobě nechť je zem prokleta, po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat.“ A pak Bůh za vzpouru a neposlušnost vyhnal lidi z ráje. Možná nám to dnes tak připadá, že práce je něco prokletého. Musíme makat, abychom se uživili. Jestli jste viděli film „in time = včas“, tak tam je to pěkně ukázáno. Je to taková alegorie na naší společnost zaměřenou na výkony a peníze. Peníze jsou tam symbolizovány časem. Když nemakáte dost usilovně, dojde vám čas a umřete. Možná nám to tak někdy připadá, že nemáme dost času a peněz, abychom se zajistili. O čase jsme už mluvili dříve. A budeme o něm mluvit znovu, až bude Leendert za dva týdny kázat o čase odpočinku. Dobrá zpráva je, že pádem práce člověka to nekončí.

V Desateru je práce příkazem od Boha: „šest dní budeš pracovat“ (Ex 20,9). Je to zdůvodněno tím, že Bůh také šest dní pracoval. O tom bude mluvit podrobněji příští neděli Karlos. Já se proto do Desatera dnes pouštět nebudu. Ano, je tam napsáno i to, že 7. den člověk odpočine, tak jako Bůh odpočinul. O tom bude za 14 dní kázat Leendert.

Pro biblické pisatele je práce tak samozřejmá jako východ či západ slunce nebo třeba to, že lvíčata denně vycházejí na lov (Ž 104,19-23). K tomu Žalmista přirovnává práci: „člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera“. A pak Žalmista opět pokračuje v oslavě Boží práce.

Zajímavý postřeh je, že je to právě práce, která odlišuje člověka od ostatních živočichů. Poctivá práce přináší Boží požehnání. Bůh dává moudrost a umění řemeslníkům, aby důvtipně tvořili. Skeptik by dodal: a taky k tomu, aby důvtipně vytvářeli modly. V tom zase vidíme, že člověk je schopen zneužít práci, která měla ukazovat na pracovitého a moudrého Boha, k něčemu zvrácenému, špatnému. Krásu a majestát umění je člověk schopen zneužít k oslavě zla. Nakonec v mudroslovné literatuře a zvláště v knize přísloví je pomocí více negativních obrazů odsuzována zahálka a lenost: Přísloví 10,26: „Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají.“ nebo Přísloví 13,4: „Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem.“ Tedy líní jsou prokletím a pracovití požehnáním. Líní se mají špatně, pracovití dobře. Bible dokáže humorným způsobem vystihnout podstatu lenosti: „Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí.“ a nebo „Lenoch říká: „Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil.“ „Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži.“ A citáty z přísloví, z mudroslovné literatury, nás již přivádějí do dnešní čtené pasáže z Kazatele 3,9-14:

9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? 10 Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. 11 On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. 12 Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. 13 A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.

Autor knihy Kazatel je král Šalomoun. Jako bohatý a slavný král pracovat nemusel. Přesto, jako člověka ho zajímala otázka, co skutečně v životě člověka vede ke štěstí. Měl na seznamu svých experimentů sex, alkohol a protože byl moudrý, tak si na svůj seznam dal také práci. Zjistil, že i když v práci člověk může dočasně najít uspokojení, v posledku pod zorným úhlem věčnosti ani práce nemůže člověka plně uspokojit. Ale na rozdíl od jiných věcí říká, že výsledek práce stojí za to. Ve verši 13: to, že jí a pije a okusí při svém veškerém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. Takže práce je dar od Boha, i když je zatížena jako vše v tomto světě prokletím hříchu, i tak má smysl. I kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli výsledkům práce.

Jakým výsledkům? Odměně za práci a možná snad uspokojení z dobrého díla a poslušnosti Bohu. Jak totiž víme, práce není tak úplně svobodná věc, ale je to příkaz. Je to nutnost.

 Práce tedy nevede sama ke štěstí, ale její výsledky jsou darem od Boha. Tedy symbolicky odkazuje k Bohu, Jeho stvoření. Navíc z předchozího víme, že On jako Stvořitel pracoval od stvoření světa a stále pracuje. Tak práce sama o sobě není špatná, i když je spojena s námahou. Pokud vede k výsledkům, tak z ní máme dobrý pocit. Ne nadarmo se říká „bez práce nejsou koláče.“

Teď se podíváme do Nového zákona na to, co Pavel a další autoři říkají o práci.

V příběhu Ježíše se dovídáme, že byl tesařem, respektive řecké slovo znamená stavební řemeslník. Ježíš tedy pracoval, nebyl líný ani práci neodsuzoval, právě naopak. Tak vzal na sebe Ježíš podobu služebníka, i když byl ve způsobu Božím. Ježíš ve svých podobenství používá příklady z pracovního života. Typicky jsou to podobenství o dvou synech a o zlých vinařích z Matoušova evangelia 21. kapitoly. V podobenství o hřivnách zdá se odsuzuje lenost. Ježíš též hlásá zásadu, že hoden je dělník své mzdy. Tedy práci neodsuzuje, naopak jde příkladem a považuje ji za normální součást života vč. finanční odměny. Když Ježíš volá lidi k pokání a do království Božího, volá k práci v Božích službách. Tedy práce není negativní pojem, ale pozitivní.

Nejvíce rozpracovanou teologii práce má ale apoštol Pavel. Typický výrok ze Skutků apoštolů (20,35), který se Pavlovi přisuzuje je: „Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.'“ V pasážích jako je 1. Korintským 9,6-15 Pavel dává pracovní příklady, aby ukázal, že i kazatelé evangelia musí pracovat a mají za to nárok na odměnu. (I když on sám chce nad rámec toho pracovat řemeslně, aby nebyl nikomu kamenem úrazu.) Tedy spojuje práci se spravedlivou odměnou a znovu vyzdvihuje starozákonní zásadu, že služebník evangelia má nárok na odměnu.

13 Což nevíte, že ti, kteří slouží ve svatyni, dostávají ze svatyně jídlo, a ti, kteří přisluhují při oltáři, mají podíl na obětech? 14 Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu.

Nyní se již podívejme, co učí apoštol Pavel v dříve čtené pasáži z 2. Tesalonicenským 3,6-13 (přečtu 10-13).

10 Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! 11 Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. 12 Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací. 13 Vy však, bratří, neochabujte v dobrém jednání.

Tedy Pavel jde sám příkladem v práci. A vyzývá křesťany v Soluni, aby se nespolčovali s lenochy, kteří nechtějí pracovat. Šlo o to, aby církev nebyla banda lenochů a darmožroutů a aby ji za to nevěřící lidé mimo církev neodsuzovali. Naopak, církev má jít příkladem v pracovitosti. Pokud jsme někdy slyšeli heslo komunistů – „kdo nepracuje, ať nejí“, je to karikatura Pavlových slov z Bible právě z této pasáže. Všimněme si ale rozdílu: „kdo nechce pracovat, ať nejí“. Pavel neříká, že máme nechat nemocné lidi umřít nebo aby děti pracovali. Ne! Podobně lidé, kteří nemohou najít práci, nemají být odsuzováni. Staří lidé nejsou nuceni pracovat. Ale jde o ochotu pracovat. Samozřejmě, je to i otázka pokory, umět přijmout práci, která neodpovídá mojí profesi nebo výši vzdělání. Sám jsem hledal práci v technickém oboru a nemohl jsem ji po mnoho zaslaných životopisech najít, tak jsem pracoval po brigádách v obchodě, než jsem se přeorientoval na jinou oblast a začal jsem učit. Na začátku nic moc, ale časem mi v tom Bůh začal žehnat a byl jsem schopen zaplatit nájem i jídlo. Někdy je dobré mít připravený plán B, když selže práce. Žijeme ve velmi nejisté a nestabilní době, proto je třeba být moudrý.

Tedy apoštol Pavel, stejně jako Starý zákon i stejně jako Ježíš, odsuzují lenost a neochotu pracovat. Naopak nám jdou příkladem a vyzývají nás k práci. Ať už fyzické, manuální, tak jistě i duševní i duchovní.

Zajímavé je, že apoštol Pavel spojuje práci s výrazem „dobré skutky“. Řecké slovo ergon, které se třeba používá ve výrazech ergoterapie, je použité v Novém zákoně pro dobré skutky křesťanů. Nakonec je to apoštol Pavel, kdo použil slovo synergie pro spolupráci s Bohem. Tedy na dobrých skutcích spolupracujeme s Bohem. Na jiném místě je psáno, že Duch Svatý působí chtění i činění.

Zde udělám jednu poznámku. Nový zákon někdy používá výraz skutky negativně. Je to ve vztahu ke spasení. Protože obecně bývá práce považována za něco pozitivního. Navíc dnešní doba klade velký důraz na výkony a málo v které době je na jednu stranu tolik lenosti, na druhou stranu tolik workoholiků. Tedy lidí, kterým práce sebere celý život. Bible nám proto připomíná, že ve vztahu k našemu věčnému životu nemá význam naše práce, ale dílo, práce Ježíše Krista. My si nemůžeme naší prací zasloužit přijetí od Boha. Je to Kristova zásluha, ne naše. Na základě víry v Něj a ne v naši práci můžeme jít do nebe a mít věčný život. O tom jsme mluvili v předchozí sérii na list Římanům.

Co se ale snažím ukázat je biblická hodnota, že práce je dobrá, protože je to dar od Boha. Nejlépe to vidíme zapsáno u apoštola Pavla v listu Efezským, kde tyto dvě myšlenky spojuje. Spasení a naše dobré skutky.

Efezským 2,8-10: „Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar. Není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“

Druhým dechem ale pokračuje: „Jsme přece jeho (Boží) dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil“.

Tedy apoštol Pavel ukazuje jasnou souslednost – dobré skutky jsou odpovědí na naše povolání v Kristu. Jinými slovy, nejprve víra, pak dobré skutky. Respektive nejprve skutky Ježíše, pak dar víry a pak naše skutky, které nám Bůh připravil.

Nový zákon říká stejně jako Starý zákon, že práce je dobrá, protože je to dar od Boha. Bible nás ale varuje, abychom v práci nehledali jediný nebo hlavní smysl života. Práce je dar, který ukazuje k Bohu. A v posledku ukazuje k tomu, že jsme na Bohu závislí. Nemůžeme si naší prací zasloužit Boží přijetí a lásku, ale můžeme svou poctivou prací a dobrými skutky odpovědět na Boží nezaslouženou lásku a dobrotu.

Poslední rozměr, který jsem zatím do tohoto kázání nezahrnul je spoléhání se na Boha v oblasti práce. Je zřejmé, že práce je prostředek, kterým si vyděláváme na živobytí, na jídlo, pití, denní potřeby, na nájem, na školné našich dětí i na jejich potřeby.

Jak je ale zřejmé z Modlitby Otčenáš, z modlitby kterou se asi často modlíme: „náš denní chléb dej nám dnes…“. Touto modlitbou prosíme Boha, aby nás zaopatřil. Jinými slovy, spoléháme na Boha, nemusíme být úzkostliví, že se o nás nepostará. Když jsme ochotní a otevření pracovat a dá-li nám k tomu Bůh zdraví a sílu, když jej prosíme o pomoc, On se skutečně postará. V tom na Boha můžeme v čase politické i ekonomické krize spolehnout.

Dovolte mi skončit citátem z kázání na hoře (Mt 6,25-34):

Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. … 28 A o oděv proč si děláte starosti? … 31 Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? 32 Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. 33 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. 34 Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.

Amen.