O radosti v životě

Milí přátelé, bratři a sestry, hosté, posluchači na internetu, dnešní krásný den je další příležitostí naslouchat v tomto před-letničním čase výklad Božího slova. Tentokrát si probereme první část 15. kapitoly Jana. Možná jste už slyšeli různé výklady na tento známý text. Zkusme mu teď naslouchat znovu a ať už máme jakékoliv zkušenosti či znalosti, zkusme je na chvíli odložit stranou. Jestli slyšíte výklad na tuto kapitolu poprvé, máte výhodu, že nejste zatíženi vaším před-porozuměním.

Příští týden je svátek zvaný Letnice, tento týden má připravit půdu pro naše očekávání na Boha a toto zamyšlení nás má připravit na tento třetí nejvýznamnější svátek církevního roku. Oslavíme ho společně v Hostivařském lesoparku příští neděli odpoledne od 14h. Budeme grilovat maso a vařit vajíčka. Vajíčko je symbolem nového života. Duch svatý je dárcem tohoto života. To budeme slavit a k tomu vás příští neděli odpoledne zveme. Svátek Letnice připomíná nám lidem, že vztah s Bohem není především vnější náboženství, ale především vnitřní dynamismus. Křesťanská víra stojí na osobním odevzdání Bohu a poslušnosti Kristu. To se nedá nahradit ani vnějšími rituály, ani aktivismem v církvi a až vůbec ne moralizováním. Ve vztah s Bohem jde především o vnitřní život člověka, který překračuje psychologii a sociologii a intelekt. Jde o vertikální dimenzi života. O tomto tématu budu dnes více mluvit. To je dnes velmi aktuální, protože slavíme svátost Večeře Páně. Ta je více než církevním rituálem, ale je odkazem k živému vztahu s Bohem.

Dovolte mi otázku: Prožíváš v životě radost? (pauza). Ještě přidám druhou. Prožíváš v životě radost, i když jsi pod tlakem okolností? (pauza) Neberte prosím tuto otázku jako obvinění nebo jako apel na vás, že pokud nejste dost radostní, měli byste se více usmívat. O tom to není. Já osobně beru tuto otázku jako introspekci mého osobního duchovního života. A pokud dovolíte a chcete, zvu vás k této introspekci také. Náš dnešní text z Jana 15 před nás totiž staví výzvu. Ta výzva je v tom, že jsme-li napojeni na Krista, prožíváme nadpřirozenou radost. O tom svědčí 11. verš. Ale jak můžeme být napojeni na Krista? Jak tuto radost můžu prožít, pokud ji neprožívám? A pokud ji prožívám, jak ji můžu předat druhým a sdílet se o ní? To jsou otázky, kterých se dnes také dotkneme.

Kontext

Než se dostaneme k samotnému tématu a k odpovědi na zmíněné otázky, dejme náš dnešní text do kontextu. Jan 14-16 mluví o jednotě s Bohem. Ta se uskutečňuje vírou (14), láskou (15) a nadějí (16). 15. kapitola je o lásce, tvoří střed těchto důležitých kapitol. Kapitoly 14-16 jsou součástí poslední Ježíšovy řeči, kterou se loučil se svými učedníky, než byl ukřižován.

Dnes mluvíme o tom, že jednota s Bohem se uskutečňuje láskou. Tu působí Duch Svatý tím, že udržuje Církev stále v organické jednotě s Kristem. Tato jednota je dílem Otcem, Syna a i Ducha svatého, Otec je vinař, Syn jako Kristus je vinný kmen, Duch Svatý působí ovoce (1-8). Druhá část této kapitoly vrcholí veršem 11. Ta mluví o nejkrásnějším ovoci zůstávání v Kristu a to je radost z Boží lásky k nám. To je hlavním tématem a cílem tohoto zamyšlení.

Text a aplikace

Nejprve si ujasněme, jaké jsou role. Tedy kdo je za co zodpovědný, aby nedošlo k nepochopení. Někdy se stává, že máme chybnou představu, že máme dělat práci Pána Boha, přitom naše role je jiná. A naopak se může stát, že si myslíme, že máme jen čekat, až se něco stane, přitom máme svěřený úkol a ten ignorujeme.

Jaké jsou tedy role v našem textu?

Bůh Otec je vinař, Kristus je kmen, který nese ratolesti
My jsme ratolesti, které mají nést ovoce.

Tedy není naší rolí způsobovat růst, ale nesení ovoce. Naším úkolem není ani způsobování růstu v druhých lidech, ale nesení ovoce. Naším úkolem není být ani kmenem, tedy nosičem, na kterém se nesou druzí, ale nositelem, tedy na tom, na kom je ovoce vidět. Než si položíme klíčovou otázku, co vlastně tím ovocem, podívejme se v našem textu dál na to, jak to vlastně funguje.

Každou mou ratolest, která nenese ovoce,

odřezává,

a každou, která nese ovoce,

čistí, aby nesla hojnější ovoce.

Tedy pokud neneseme ovoce, jsme odřezáváni. Je důležité si uvědomit, co a nebo kdo je tou ratolestí. Máme dvě logické možnosti. Buď jsou ratolestí naše skutky a nebo jsme to my samotní.

Pokud předpokládáme první možnost, je to tak, že náš hřích a nebo skutky, které nejsou Boží ovoce, nemají žádný smysl pro Boží království. Hřích nezpůsobuje radost, ale trápení. Tedy Bůh z našeho života odřezává věci, které jsou neplodné, aby měly místo věci, které jsou plodné a mají smysl.

 

 

 

 

Co můžou být takové věci? Když se podíváme do jiného textu v Novém zákoně, jsou to smilství, nečistota, chlípnost, modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlení, hněvy, prospěchářství, roztržky, sektářství, závislosti, opilství, nestřídmost. To jsou konkrétní věci, které Bible jmenuje. Tedy Bůh pracuje tak, že z našeho života postupně odřezává toto zlo a umožňuje nám nést dobré ovoce, abychom měli radost.

 

Ale je ještě jedna možnost, jak můžeme náš text vykládat a tu je dobré vzít vážně jako varování, zvláště pokud si myslíme, že je možné být neplodní a být zároveň křesťan. Touto možností je skutečnost, že člověk, který nenese ovoce je odříznut od kmene, od Krista a odpadá. Tato možnost je logická, protože Kristus je kmenem. A ratolesti jsou části jeho těla. Tedy pokud neprožíváš radost, je to varování, je to signál, že nejsi napojený na Krista. Pokud s tím nic neuděláš, můžeš odpadnout a pak shoříš jako ta větev. Dobrá zpráva je, že je možné to změnit.

 

Pak je tu ještě třetí možnost, že těmito ratolestmi jsou celé sbory nebo církve. V tomto duchu mluví například kniha Zjevení. Kristus varuje sbory, které nenesou ovoce, že je vytne, slovy Zjevení že pohne jejich svícnem a že už nebudou.
Tedy co z toho plyne? Pokud neneseme ovoce, odpadáme od Boha. Je ale možné odpadnout od Boha? Na tuto otázku jsme již dříve v předchozí sérii odpověděli, že to nevíme, ale věříme, že pokud Krista následujeme, tak to možné není.

 

Pokud je náš text varováním, je ale také povzbuzením v opačném smyslu.

 

Pokud neseme ovoce, jsme pročišťováni, abychom nesli hojnější ovoce…
Křesťané, kteří se stávají učedníky, prožívají Boží výchovu k posvěcení a stávají se více jako Kristus… A prožívají radost ve svém životě.

 

Opět je možný dvojí výklad, který má ale stejnou aplikaci. Pokud jsou ratolestmi naše dobré skutky, Bůh působí tak, aby těch dobrých skutků bylo co nejvíc. A za druhé, pokud jsme těmi ratolestmi my, pročišťuje nás tak, abychom nesli ovoce ještě více. Ať už pročišťuje naše skutky, aby byly ryzejší a hojnější nebo pročišťuje nás, abychom nesli hojnější ovoce, efekt je stejný.

Jako důkaz tohoto výkladu můžeme uvést známý novozákonní výrok „strom se pozná po ovoci“ nebo „víra bez skutků je mrtvá“. Tedy pokud o sobě tvrdíme, že jsme křesťané, stačí se podívat na naše slova a činy a vidíme to jasně.

 

Ještě můžeme uvést třetí výklad, který má odlišnou aplikaci, tedy že pokud těmito ratolestmi je církev či sbory, pak platí, že Bůh působí tak, že dobrého ovoce přibývá, je hojnější. Tedy sbory, které jsou pročišťovány, rostou. Pak ale stavíme tradiční výklad na hlavu. Jan 15 by byl text o růstu sboru(ů). To by se nám líbilo. Sbor roste početně tehdy, když je zdravý a je napojený na Ježíše. Myslím, že je to tak.

 

Každopádně naše dnešní slovo má radikální dopad na naše uvažování, tedy pokud jsme otevření. Pokud jako křesťané neseme dobré skutky, pokud Bůh očišťuje naše společenství od neplodnosti a zla, pak i přibývá dalších křesťanů ve společenství. Opět jde o logickou alternativu.

 

 

Posouzení, která možnost je nejlepší nechám k diskusi. Já si myslím, že všechny tři jsou biblické, proto věřím všem třem. Rostlina, která je zdravá, roste. Strom, který je zdravý, plodí ovoce. A toho ovoce není málo. Naopak, rostliny a stromy, které jsou nemocné, vadnou a umírají.

Teď se dostaneme ke klíčové otázce… Klíčová otázka je, co je to ovoce, které máme nést.

Ovoce je charakter učedníka. Podle stejného textu, ze kterého jsem citoval před chvílí, z listu apoštola Pavla Galatským, je tímto ovocem „Láska, radost, trpělivost, dobrotivost, sebeovládání…“, ale také můžeme na základě evangelií říct, že je tímto ovocem spravedlnost, čistota… poctivost, věrnost… a další věci.

Přemýšlejme nad tím.

Tedy ovocem, které ratolest má plodit, je proměna charakteru člověka. Jde o vnitřní proměnu člověka. A tato vnitřní proměna je vidět i navenek. Pokud se tedy stáváme křesťany a pokud jsme křesťani a stávají se z nás učedníci Krista, je to na nás poznat. Je to poznat na našem ovoci. Je to poznat na našem jednání, slovech, činech. Není slučitelné být křesťan a nenést ovoce.

Další klíčovou otázkou je, kdo způsobuje tento růst.

Jsme to my, kdo nese ovoce? Ano. Vytváříme toto ovoce? Ne. Je to spolupráce s Božím Duchem. Duch působí chtění i činění. Je to Boží slovo v nás, které nese ovoce. Je to Boží Duch, který v nás produkuje ovoce. Jsme to ale my, na kterých je ovoce vidět.

Nyní se už konečně dostaneme k jádru dnešního textu a celého zamyšlení. Jak můžeme nést toto ovoce? Pokud tento růst a vnitřní proměnu působí Bůh, jak je možné toho dosáhnout?

Podívejme se v našem textu dále, věřím, že odpovědi najdeme přímo v textu…

Zůstaňte ve mně, a já ve vás.

Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe,

nezůstane-li při kmeni,

tak ani vy, nezůstanete-li při mně.

Klíčové je slovo „zůstávání“. Máme zůstávat v Kristově slovu. Z kontextu jde o Ježíšovo dvoj-přikázání lásky. Láska k Bohu a láska k lidem. Tyto dvě dimenze nemůžeme od sebe oddělit. Tedy jedna rovina je, že pokud mezi sebou máme láskyplné vztahy, tak když mezi nás přijdou lidé zvenku, cítí se mezi námi dobře a chtějí se k nám připojit, protože chtějí zůstávat s námi.

Zároveň ale také platí, že pokud milujeme druhé lidi jako sebe a Boha více než druhé lidi a sebe, neseme ovoce. Láska proměňuje náš charakter. Bůh je láska, a protože Bůh je tím, kdo nás proměňuje, není to překvapivé zjištění.

Zde je na místě jedno zásadní a poněkud základní pozorování. Růst ovoce je závislý na zůstávání v Božím slově.

Náš text nám dále říká, že očišťování učedníků se děje pomocí Božího slova.

„Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“

Čištění působí Boží slovo. Všimněte si, že očišťování neděláme my. Dělá to Bůh. Očišťování nedělá modlitba. Očišťování nedělá církev. Očišťování dělá Boží slovo, které posloucháme a čteme. Jistě je to kázání Božího slova. Jistě je to vyučování na biblické skupince. Jistě je to samostudium Písma. Ne teorie, ale praktické vnímání a aplikace Božího slova do našeho života.

Tedy pokud denně čteme a sytíme se Božím slovem, jsme-li konateli Božího slova. Zachováváme-li je v mysli, připomínáme-li si je, toužíme-li po něm, pak neseme nevyhnutelně ovoce.

Druhá dimenze je, pokud je naše církev, sbor – církví Božího slova, dýcháme a žijeme toto slovo, pak neseme hojné ovoce. Růst není způsobován námi, ale růst je vidět na nás. A to jak kvalitativně, tak kvantitativně. Jak do charakteru, tak do počtu lidí. Církev, která je proměňována Božím slovem, evangeliem, roste do hloubky i do šířky. Růst se nedá způsobit strategií nebo vizí. Strategie a vize jsou jistě nesmírně důležité, protože udávají směr. Ale bez proměny Božím slovem jsme jen organizace, ale ne rostoucí organismus. Růst ovoce a hojnost ovoce je duchovní záležitost.

Nyní se dostáváme ke slíbenému 11. verši a to je pointou a cílem celého zamyšlení a dnešního tématu. Jak můžeme prožívat v životě radost?

Naslouchejme 11. verši:

Zachováte-li má přikázání,

zůstanete v mé lásce,

jako já zachovávám přikázání svého Otce

a zůstávám v jeho lásce.

To jsem vám pověděl,

aby moje radost byla ve vás

a vaše radost aby byla plná.“

Je zřejmé, že radost je jedním z ovoce, které máme nést. Nepůsobíme ho ale my, ale působí ho Duch svatý v nás. Můžeme ale pro to, abychom prožívali radost v životě něco udělat? Ano i ne. Nemůžeme to způsobit, ale můžeme udělat něco jiného, co bude mít za následek, že budeme prožívat radost. Co je to?

Když zůstáváme v Božím slově, když zůstáváme v Boží lásce, když jsme naplňováni Božím slovem, tehdy Bůh působí v našem životě ovoce, a tak i zakoušíme radost.

Zůstávání v Božím slově ale není jen čtení nebo poslouchání Božího slova. Zůstávání souvisí s praktikováním Božího slova. Zůstávání souvisí s poslušností.

Když to tedy shrnu, radost v křesťanském životě je funkcí poslušnosti Boha. Pokud jsi neposlušný Bohu a děláš si co chceš a nevnímáš radost, nebuď překvapený. Jsi varovaný, abys neodpadl. Ber to ale jako výzvu: Pokud chceš prožívat radost a neprožíváš, poslouchej Boží slovo a jednej podle něj.

Pokud milujeme Boha více než sebe a druhé a zároveň milujeme druhé lidi stejně jako sebe, tehdy naplňujeme Boží slovo a neseme ovoce a tím i zakoušíme radost v Kristu.

Závěr

Na závěr vás chci povzbudit, abyste denně četli Boží slovo. My s Mirkou každé ráno studujeme list Římanům a je to pro nás zdrojem povzbuzení a radosti. Pokud chceš prožívat radost, čti Boží slovo pravidelně a čiň je realitou ve svém životě. Pokud máš pocit, že Božímu slovu nerozumíš a chtěl bys, co ti brání, abys chodil na biblickou skupinku či do shromáždění? V našem sboru probíhá 6 různých bohoslužeb, a nejméně tři různé biblické skupinky v týdnu. Pokud je pro tebe těžké studovat Boží slovo sám, zúčastňuj se shromáždění a biblických skupinek.

Přeji nám všem, abychom prožívali ve svém životě radost.

Amen.