Římanům 5,1-11 (kázání od Petra Vopařila)

Milí přátelé, dnes společně zakončíme letošní sérii zamyšlení na list Římanům. Neznamená to, že bysme tento Pavlův obsáhlý dopis římským křesťanům vyčerpali. To ani náhodou. Dnes se budeme zamýšlet nad prvními jedenácti verši z páté kapitoly. Kapitol má však list Římanům celkem šestnáct. Naše zamyšlení byly tedy spíš takovým úvodem, či spíše základem a snad i povzbuzením k dalšímu čtení listu Římanům. Kdo by chtěl Římanům studovat podrobněji, může navštěvovat naší biblickou skupinku v pondělí, kde se tímto listem zabýváme více do hloubky. Určitě to stojí za to. Apoštol Pavel nám v tomto listu podává ucelený a přehledný výklad toho, čemu jako křesťané věříme. Od položení základu, tedy víry ve vzkříšeného Ježíše Krista, až po stavbu, tedy praktický všední život s Kristem. Než se pustíme do výkladu veršů páté kapitoly, přeci jen bych rád onu pátou kapitolu usadil do kontextu. Krátce nastínil, co jí předcházelo od začátku listu.

Pavel nejdřív představuje Kristovo evangelium a jeho moc. Také mu prohlašuje svou věrnost a zdůrazňuje, že se za něj nestydí. Ukazuje, že lidstvo je ztraceno a prostě potřebuje Boží zásah. Není možné, aby se ospravedlnilo samo svými dobrými skutky. Všichni totiž někdy přestoupili Boží přikázání a musí za to být potrestáni. Bůh je spravedlnost a nemůže popřít sám sebe. Boží zákon zkrátka platí beze zbytku pro všechny. Jak z toho ven ? Je tu možnost ospravedlnění skrze někoho, koho Bůh potrestal za nás a následně vzkřísil z mrtvých. Skrze Ježíše Krista, jehož smírčí oběť za každého z nás přijímáme vírou v Něj. Jsme tedy v Božích očích spravedliví ne díky našim zásluhám, ale z víry v Ježíše Krista. O tom kázal Petr minulou neděli ve třetí kapitole. Ještě bych chtěl zmínit kapitolu čtvrtou, tedy text, na který dnes navážeme. V ní Pavel ukazuje, že ospravedlnění z víry není úplnou novinkou, ale už ve starozákonní době, v době praotce Abrahama, Bůh připočetl Abrahamovi spravedlnost na základě jeho víry. Abraham Bohu uvěřil, že přestože je starý a jeho žena Sára neplodná, bude s ní mít potomky, ze kterých vzejde veliký národ. Tak se taky stalo a Abraham byl tak pro Boha spravedlivý díky své víře v Jeho, tedy Boží, slib.

Dnešní pátá kapitola je o tom, jaké bohatství získáváme díky tomu, že jsme ospravedlněni vírou v Ježíše. Těch jedenáct veršů z páté kapitoly by se dalo rozdělit do třech částí. Mluví se tu o vysvobození z naší hříšné minulosti, o naší síle pro přítomnost, kterou máme v Kristu a nakonec o naší naději pro budoucnost díky Kristově oběti. Začněme od začátku.V prvním verši Pavel zmiňuje klíčovou skutečnost, že jsme již ospravedlněni vírou v Krista. Co to pro nás znamená ? Čteme, že máme s Bohem pokoj. Už totiž nejsme jeho nepřátelé. Už se nemusíme bát jeho hněvu a trestu. Bariéra mezi námi a Jím byla zbořena. To samo o sobě je pro nás dost potěšující, ale ještě úžasnější je, že to tím nekončí. Ve druhém verši čteme, že máme přístup k milosti. V jiném překladu (SNC) můžeme číst, že teď máme u Boha důstojné postavení. Prostě nejsme jen zbaveni špíny hříchu a Bůh k nám není lhostejný. On si nás teď dokonce váží. Miluje nás a prohlašuje nás za svoje děti. Ty, kteří s ním ještě před chvílí byli v nesmiřitelném nepřátelství. Zkuste si to představit u někoho, kdo vám fakt pije krev. U opravdového Boha je takováto milost možná. Ve třetím verši Pavel zmiňuje utrpení. Jak to ? Vždyť jsme přece Božími dětmi. Bůh nás omilostnil, očistil nás od hříchu a dal nám u sebe výsadní postavení. Odteď už přece bude všechno super, tak jaképak utrpení ? Proč o tom vůbec, Pavle, najednou píšeš ? A ještě se tím máme chlubit, tak to je opravdu zvláštní postoj. Když lehce odbočím, tak je pravdou, že někteří křesťané, otázku utrpení překrucují nebo úplně vynechávají. Tvrdí, že pokud je člověk smířen s Bohem skrze Krista, utrpení už u něj nemůže mít místo. Že tě přesto něco trápí a neraduješ se ? Hm, v tom případě asi nejsi dost dobrý křesťan, jinak bys netrpěl. Raději to uveďme na pravou míru. Stále žijeme ve světě, kde hřích má svou nepopiratelnou moc a my prostě jsme a budeme vystavováni pokušení a různým překážkám. Prožíváme různé trable, ať už v práci nebo doma, ale s důvěrou v Ježíše nám to nebude ke škodě, ale nakonec k užitku. Posílí to náš charakter a důvěru, že Bůh má vše v rukou. Osobně jsme za poslední rok takové situace zažil. Některé moje plány se hroutily jak domečky z karet. Byl jsem z toho, jemně řečeno, docela rozmrzelý. Modlil jsem se a Bůh měl jiné plány. Když jsem se na to pak podíval zpětně, musel jsem si říct: „Ještěže to měl Bůh v rukou a naplánoval to líp než já.“ Myslím si, že v konečném důsledku tyhle situace posílily mou důvěru v Boha a Jeho vedení.

Proto, i když to může znít zvláštně, buďme Bohu vděčni za různé zkoušky, protože nás to posiluje v důvěře v Něj a pomáhá v růstu. Důležité a povzbuzující je, že nás Bůh taky na zvládnutí těch zkoušek nenechává samotné. Nemusíme se s nimi potýkat jen z vlastních sil. V pátém verši Pavel zmiňuje Ducha Svatého, třetí osobu Trojice. Pokud jsme přijali Krista, byl nám dán darem Duch svatý. To je samotný Bůh Duch, který v nás přebývá. Skrze něj jsme naplňováni Boží láskou, jak Pavel píše. A díky němu máme sílu zvládat různé zkoušky a překážky. Jestli budeme s Božím Duchem spolupracovat, budem chtít slyšet to, co nám radí, bude mnohem snazší odolávat pokušení a překonávat překážky a my budeme růst ve víře a vytrvalosti. Jak ale můžeme slyšet jeho hlas ? K rozpoznání Jeho hlasu je nutné znát Jeho Slovo, které máme zapsané v Bibli. Čtením Bible se naučíme Jeho slovu porozumět. Stejně důležitá je také modlitba a ztišení, abychom Ho mohli slyšet k nám mluvit.

V dalších verších apoštol Pavel popisuje a připomíná, v jaké jsme byli situaci, když Bůh poslal Ježíše Krista, aby nás zachránil. V šestém verši připomíná naši bezmoc proti hříchu. Byli jsme bezmocní v boji s naším hříchem, prostě jsme nemohli odolat. V konečném důsledku jsme nemohli udělat nic pro to, abychom se sami spasili. Musel prostě přijít někdo jiný a zachránit nás. Co třeba nějaký superhrdina. Ano, při téhle myšlence jsem si vzpomněl na příběhy a filmy o superhrdinech, kteří v pravý čas přilétli a zachránili lidstvo před zkázou, hurá. A že jich bylo celkem dost. Různí Supermani, Batmanové a tak dále, určitě si na několik vzpomenete. Ale žádný z těch filmových hrdinů, i kdyby byli skuteční, by nesahal Ježíši Kristu ani po kotníky. Navíc Ježíš Kristus skutečný byl a je, a učinil konečné a definitivní vítězství nad hříchem a nad věčnou smrtí. Jak Pavel dále píše, Bůh sám určil čas, kdy poslal Ježíše k naší záchraně. Možná jste si někdy kladli otázku, proč Ježíš přišel zrovna v tenhle čas ? Proč ne třeba jindy ? Četl jsem pár rozborů o tom, že Ježíš opravdu přišel ve správný čas z hlediska politických poměrů atd. Zkrátka Bůh poslal Ježíše Krista v souladu s Jeho, Božím plánem, ve správný čas v dějinách. Nemusíme už zkoumat proč se to stalo právě tehdy. Buďme radši za to Bohu vděčni. Další dva verše jsou, myslím si, dosti podstatné. V osmém verši Pavel předkládá důležitý fakt, že Ježíš za nás přinesl oběť ještě v době, když jsme byli hříšní. Na začátku jsme četli, že Bůh nás nejen očistil, ale přijal nás k sobě jako děti. Tady vidíme, že On udělal i první krok směrem k nám. Byli jsme jako smradlaví otrhanci, kteří se snaží dostat do luxusní restaurace. Bůh ale nečekal, až se očistíme od špíny a bahna, abychom mohli přijít do jeho svaté blízkosti. Taky jsme mluvili o tom, že my sami bysme ani nebyli schopni se umýt a vzít si čisté šaty. Bůh zkrátka přichází do naší situace a nabízí nám pomoc takovým, jací jsme. Je to výraz obrovské Boží lásky k nám, padlým lidem, že se Kristus za nás obětoval, když jsme ještě byli hříšní. Jak se píše v sedmém verši, tak za spravedlivého by se možná ještě našel někdo, kdo by se za něj obětoval. Možná. Ale kdo by se obětoval za vraha nebo zloděje ? Pravdou je, že někteří lidé nemají o Boha zájem, protože si v hloubi duše myslí, že by nebyli dost dobří věřící vzhledem ke stavu, v jakém se teď nacházejí. Jak ale vidíme, Bůh nás zve k sobě do Jeho blízkosti, ať už je to s námi jakkoli špatné. Anebo pokud už jsme věřící, možná v nás někdy přeci jen hlodá červík pochybností, zda nás Bůh opravdu miluje. Pak je dobré si vzpomenout právě na tyto verše. Když ztrácíme jistotu Boží lásky k nám, vzpomeňme si, že Bůh nás miloval ještě předtím, než jsme se k němu obrátili. Tím spíš nás bude milovat teď, když už jsme očištěni skrze Ježíše Krista.

Až do tohoto verše jsme mluvili o naší minulosti a přítomnosti. Od devátého verše se text vztahuje k budoucnosti. V devátém až jedenáctém verši Pavel zmiňuje Boží hněv, který se zjeví v den Božího soudu. Klíčové je, že díky Kristově oběti, jeho prolité krvi jsme očištěni od všeho hříchu a tudíž už nemáme žádný dluh vůči Bohu. U soudu už proti nám žalobce nic nemá. Boží zákon jsme naplnili díky Ježíši Kristu a jeho oběti na kříži. Jednou jsem četl takovou otázku. Máš jistotu, kdybys dnes večer zemřel, že bys šel do nebe ? Byl bys spasen ? Odpověď zní, jestliže skutečně věříš Ježíši, pak je tvůj nebeský domov jistý.

Jsme na konci dnešního úryvku jedenácti veršů. Jak by se dala shrnout hlavní myšlenka z toho, co jsme teď četli ? Dovolte mi jednu ilustraci. V době celosvětové krize před druhou světovou válkou jeden farmář kdesi v Americe choval ovce. Vlivem krize se ocitl na pokraji bankrotu. Byl velmi chudý a s rodinou přežíval jen díky chabé vládní podpoře. Jednoho dne k němu přišli seismologové a ptali se ho, jestli by na jeho pozemku mohli udělat průzkumný vrt. Hledali ropu. Nakonec opravdu v hloubce 330 m nalezli „zlatý důl“, černé zlato, jak se říká. Z toho jednoho vrtu se pak těžily tisíce barelů denně. Onen farmář žil v chudobě, dřel bídu s nouzí a přitom se pod jeho pozemkem nacházelo nesmírné bohatství. Je to podobné i nám. Ne že bysme žili s obrovskou zásobou ropy pod našima nohama, to není úplně pravděpodobné, ale převedeno do duchovní roviny, tak lidé trpí nouzí a přitom mají na dosah obrovské bohatství. Apoštol Pavel tady na to bohatství ukazuje římským křesťanům, a také i nám. To obrovské bohatství je v Kristu Ježíši. V Ježíši máme vysvobození z naší minulosti, sílu pro současnost a jistotu budoucnosti. Potřebujeme víc ? Pavel nám tu sděluje, že Kristus je nám vším. To je poselstvím této pasáže. Shrňme si to na závěr. Za prvé, věříme-li v Ježíše, jsme vysvobozeni ze svých hříchů. Nemusíme se už zabývat tím, co jsme v minulosti napáchali. Nemusíme mít strach z odsouzení, protože máme pokoj s Bohem. I když zrovna právě teď neprožíváme pokoj v duši, na našem postavení u Boha to nic nemění. Jsme s ním smířeni jednou provždy, nepřátelství už skončilo, nic už to nemůže zvrátit. Za druhé, víra v Ježíše se ale netýká jen minulosti, ale můžeme z ní čerpat velkou sílu i teď v přítomnosti. Ve zkouškách máme šanci obstát díky Božímu daru Ducha svatého, který nás každodenně posiluje. A konečně za třetí, s Ježíšem máme i zajištěnou budoucnost v den Božího soudu. Boží trest nepostihne ty, kdo věří v Ježíše, protože skrze Něj mají pokoj s Bohem.

Je tedy jen na každém člověku, jak se rozhodne. Bůh k nám udělal první krok, když nám poslal Ježíše Krista. V něm je bohatství, které není skryto někde hluboko pod zemí, ale je nám na dosah. Kdo ještě Ježíše jako svého osobního zachránce vírou nepřijal, ať tak učiní. Nebyla by škoda se o něj připravit ? Myslím, že byla a dost zásadní. Dokonce ta největší v našem životě. A kdo už Ježíše přijal, ať ho už neopouští a žije v Něm. Stojí to za to. Amen.