O vánocích

Milí přátelé, dnes slavíme 4. adventní neděli. Tato neděle bezprostředně předchází vánoční svátky. O vánocích si připomínáme narození Krista. Čteme evangelia, očekáváme příchod Mesijáše. Četli jsme krásný text o narození Ježíše. Tento text symbolizuje Boží sestoupení k nám. Bůh nezůstal sedět v nebi, ale sám sestoupil mezi nás. Bůh ví, jaké je to být člověkem. Protože nás stvořil, protože Boží Syn se narodil jako člověk a protože Kristus žil jako člověk a zemřel jako člověk. I naše sekulární kultura slaví svátky vánoční. Svátek vánoční je očekáváním dárků pro děti a lidé očekávají klid, pohodu, odpočinek. Zároveň jsou vánoční svátky spojeny s depresí pro lidi, kteří jsou sami, kteří nemohou trávit svátky se svými rodinami. Nebudeme se dnes ale zaměřovat na to, jak vnímá vánoční svátek naše kultura, ale podíváme se do Bible. Na dnešní neděli připadá zajímavý oddíl z evangelia Jana, z 1. kapitoly, od verše 19, který jsme četli.

Proč zrovna tento oddíl o Janovi křtitelovi? Proč raději nevykládat klasický text o narození Krista? Důvodů, proč si raná církev zvolila tuto perikopu je více. Jan Křtitel ukazuje na Krista, podobně jako vánoce mají ukazovat na narození Ježíše.
Když se podíváte na kontext Jana 1,19-28, vidíte, že celá kapitola je vánoční. Začátek 1. kapitoly Jana je o vtělení Krista. „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi…“. A po skončení textu ve 29. verši čteme, jak Ježíš přichází za Janem, aby se nechal pokřtít. Jan křtitel je směrovka ke Kristu stejně jako adventní svícen a jeho svíčky ukazují k příchodu Krista, jak to v tomto adventním období očekáváme.

O čem tedy bude řeč a v čem se to týká nás? Proč bychom se tím měli zabývat? Tématem dnešního kázání je Janovo Svědectví. Svědectví je příběh, který má ukazovat na něco důležitějšího než je autor příběhu. Autor příběhu svým svědectvím přesahuje sám sebe. Podobně jako vánoce svým významem přesahují samy sebe. Důvod, proč už dnes tolik lidí neslaví vánoce a nebo se na ně netěší je, že nechápou pravý smysl vánoc. A nebo pro ně tento význam už dávno smysl nedává. Náš dnešní příběh nám připomíná, že my jako lidé můžeme ukazovat k něčemu významnějšímu, než jsme my sami. A to k Bohu. V Bohu totiž můžeme smysl života najít a o Něm má smysl mluvit. Realita je ale taková, že svými tradicemi často skutečný význam zahalujeme, než abychom ho jasněji zjevovali.

Kolik z nás se soustředí více na dárky, cukroví, kapry a stromečky než na evangelium?

Právě proto máme před sebou příběh Jana Křtitele, abychom se od něho naučili, co to znamená slavit vánoce. O to důležitější je to dnes, když slavíme Večeři Páně s vánočním významem. Večeře Páně totiž ukazuje k hlavnímu smyslu vánoc – k osobě a dílu Ježíše Krista. Pokud chceš skutečně slavit vánoce, musíš nejprve věřit na Ježíška. Možná vám teď připadá, že jsem se zbláznil. Kolik rodičů každý rok svým malým dětem řekne hrozný nesmysl. Maminka řekne svému synovi, když viděl, že tatínek dává dárky pod stromeček, víš, Honzíku, Ježíšek neexistuje. Honzík se rozplakal a utíkal do svého pokojíčku. Celá jeho vánoční radost vzala za své. Problém spočívá v tom, že zaměňujeme dárky za dárko-noše a původce dárků za dárek. Ježíš nenosí dárky, ale Ježíš je ten dárek. Dar s velkým D. Podobně se nám jako křesťanům někdy stává, že zaměňujeme Boha za Jeho požehnání. Věříme jen tehdy, když se nám daří, když nám Bůh žehná. Když je v práci pohoda, když se na nás manželka usmívá a když děti nezlobí. Pak jdeme do kostela a upustíme nějakou tu zlatku.
Co se ale děje s naší vírou, když nevnímáme Boží požehnání? Vánoce jsou o tom, že Bůh sám je ten Dárek. Boží milost je ten Dar. Bůh poslal svého Jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh ale není žádný Santa Claus. Bůh není ani děda mráz z pohádky. Bůh je věčný Stvořitel vesmíru, který vládne času a prostoru. A vládne celému vesmíru a také našemu světu. Má nárok být námi uctíván, ale my se místo na Něj soustřeďujeme na věci, které nejsou tak důležité.

Vezměme si příklad od Jana Křtitele, podívejme se na to, jak Jan slavil Vánoce.
Když za Janem poslali inkvizici, aby ho vyslýchala, kdo že to vlastně je, co jim Jan odpověděl? Jsi Ježíšek? Víte, co jim Jan odpověděl? Nejsem ani Mesijáš, ani Eliláš, ani Prorok. Jan třikrát zapřel, že je Ježíš. Všimněme si podobnosti tohoto příběhu s Petrem na konci evangelií. Petr také třikrát zapřel. Ale Petr nezapírá, že je Kristus. Ale Petr zapírá Krista. Podobná záměna se stává nám v životě. Kolikrát jsi zapřel Ježíše? Důležité je naučit se od Jana zapírat sám sebe. Vždyť je psáno: zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Přemýšlej nad tím, je to důležité.

Nestává se ti, že místo, abys zapřel sám sebe, zapíráš Krista?

Abychom nebyli poněkud vágní, dám několik příkladů, jak zapíráme Krista v dnešní době, pro ilustraci. Významným způsobem, jakým zapíráme Krista je, když více spoléháme na sebe než na Boha. Jak zpívá významný zpěvák, já to chci dělat po svém. Kdykoliv říkáme ve svém srdci, buď vůle má, místo buď vůle Tvá, Bože, nezapíráme sebe, ale zapíráme Krista. V práci jen řeknu, buď vyšší plat, co naplat, že kompromituju Boží hodnoty. Sklopím zrak a opráším frak, jednou zalžu, podruhé vlezu někomu do prodloužené páteře. Tak se to dělá. Jak se zapírá Kristus ve škole? O tom by milí školáci mohli vyprávět. Potřebuju ten zápočet nebo dobrou známku. Musím se hodně učit, ale kdyby náhodou, tak si to pojistím. Taháky odhalují strach v srdci študáka. Můžete si říct, nejsi tak trochu zákoník? A já ti řeknu, nejsi tak trochu liberál? Tohle je velmi povrchní, pojďme k jádru naší kultury, která zapírá Krista. Jaká je hodnota číslo jedna naší západní kultury dnes? Je to zdraví. Kolikrát bezmyšlenkovitě utrousíme nejen během vánoc: hlavně to zdraví. Jedna koleda se dokonce jmenuje štěstí, zdraví, pokoj svatý…

Nepochopte mě špatně. Já jsem Bohu vděčný za moje i vaše zdraví, modlím se za uzdravení druhých lidí i své rodiny. Ale zdraví není opravdu hodnota číslo jedna v Božím království. Někteří namítnou. To říkáš jen proto, že jsi zdravý. Vždyť sytý hladovému nevěří. Mě ale daleko více přesvědčují svědectví lidí, kteří umírají a mají své hodnoty srovnané podle jiného měřítka. Takovým svědkem víry je pro mě Daniel Heczko. Daniel ví, že umírá na rakovinu. Ví, že se neuzdraví. Místo toho ale žije život pro Boží slávu a snaží se využít každého dechu, který mu Pán Bůh dá, aby ho co nejvíce oslavil. Mimochodem, vyšla mu nová knížka, která je svědectvím o tom, jak prožívá svou nemoc a jak prožívá život s Bohem.

Vraťme se ale k jádru věci. Až pod stromečkem budeš rozbalovat dárky, nezapomeň, že tím největším Darem je Kristus. Tím největším Dárcem je Bůh Otec. A tím, kdo ten dar přijímá nebo odmítá jsi ty.

Posuňme se ve výkladu trochu dál. Když inkvizice vyslýchala Jana Křtitele a on třikrát zapřel sám sebe a třikrát popřel, že je Mesijáš, inkvizice začala dotírat a ptala se ho, kdo si tedy myslíš že jsi?

Křtitel důsledně zapírá sebe a cituje největšího z Izraelských proroků Izajáše. „Já jsem hlas volající z pustiny: Urovnejte cestu Páně“.
40. kapitola Izajáše se nazývá starozákonním evangeliem. Nazývá se potěšení lidu. Bůh sám říká svému národu Izrael, že už si dost vytrpěl. Už přijal trest za své hříchy. Prorok Izajáš používá barvitý obraz silnice nebo cesty. Křivá cesta symbolizuje cestu hříchu. Rovná silnice symbolizuje cestu s Bohem. Kdo z vás jezdíte autem, víte jaké je to jet po serpentinách a křivolakých cestičkách. Zvláště když se na uzoučké cestičce v zatáčce objeví auto a skoro to do vás napere. Cesta s Bohem je přímá. K pokání nás vyzývá slovy 40. kapitoly prorok Izajáš. A toho se dovolává i Jan Křtitel, když volá lid k pokání. Jan křtí u Jordánu davy lidí, kteří mají pošramocené svědomí. Ví, že dělají to, co je Bohu proti srsti. Celníci obírají lidi a ještě inkasují něco navíc. Jsou to zloději. A vojáci znásilňují a vraždí. Jsou to vrazi. Touží změnit svůj život a svoji křivou cestu opustit a na Boží silnici se touží navrá !@#$%^&*.

Když dnes slavíme večeři Páně, urovnej také ty svojí křivolakou cestu víry.

Možná, že moc do kostela nechodíš, protože jsi příliš zaneprázdněn svými záležitostmi. Možná že si říkáš, já na Boha a na Bibli nemám čas, protože musím vydělávat peníze na přežití. Uvaž ale v této adventní době, že se i ty budeš muset postavit v soudný den před Pána Boha. Co mu řekneš. Promiň Ježíši, neměl jsem čas, musel jsem platit složenky a vydělávat na dovolenou. Já ti to vynahradím. Asi sotva takový argument bude fungovat. Jiní z vás chodíte do kostela pravidelně. Neřešíte stejný problém. Tvým problémem není to, že bys nechtěl obětovat Bohu svůj čas nebo peníze. Uvědom si ale, že Bůh je víc než Jeho požehnání. Cesta za Bohem může být lemována problémy, pronásledováním, nemocí a neštěstím. Jsi ochoten zapřít sám sebe? Jsi ochoten jako Jan křtitel třikrát zapřít sebe? Nebo jako Petr spíše zapíráš Krista? Já ti do duše nevidím. Ale Duch svatý ano. Možná že nemáš problém nést břemeno víry každý den a nebolí tě obětovat čas a peníze. To je dobře. Boží slovo tě ale dnes vyzývá, abys byl odvážným svědkem víry, jakým byl Jan křtitel. Kdy jsi naposledy mluvil o své víře s rodinou, přáteli a známými? Pokud to děláš, je to dobře. Pokud ne, neboj se s tím začít.

A možná že nepatříš ani k jedné z těchto skupin. Možná že tu jsi, protože očekáváš, že se něco zvláštního stane. Podobně jako Ježíš sestoupil do vody v Jordánu a nebesa se otevřela a zazněla známá slova: „Ty jsi můj milovaný Syn“. Jan Křtitel tento hlas uslyšel a dosvědčuje nám i tobě, že Ježíš je Spasitel, Ježíše máš ve svém životě poslouchat. Pokud jsi hledající, přijmi ještě dnes Ježíše do svého srdce. Neboj se, jen věř. Pokud jsi věřící a ještě nejsi pokřtěný, udělej další krok víry a následuj Krista v křtu. Dej se na cestu víry a následuj Krista do vody. A pokud jsi pokřtěný a nepřevzal jsi ještě zodpovědnost ve službě, co ti v tom brání? Žeň je veliká, dělníků je málo. Vezmi za práci a přidej se k dílu pro Boží království.

Dovolte mi dnes skončit zdůrazněním verše 27. Ve verši 27 je evangelistou Janem zapsaný postoj Jana Křtitele. Za mnou přichází někdo větší než jsem já. Tomu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálů. Rozvazovat sandály, to byla práce otroků. Jan říká, že je méně než otrok, když toho není hoden.

Co tím chce říct? Jeho cíl je jediný, on chce být ukazatelem ke Kristu. On je tím hlasem z pustiny, který nabádá lidi, aby se připravili na Krista. Je to výzva i pro mě a pro tebe: Kdo si myslíš, že jsi? Jsi bohem? Nebo jsi ukazatelem k Bohu? Jsi ochoten být odvážným svědkem pro Ježíše? A na závěr: Až budeme rozbalovat vánoční dárky, nezaměňujme dárky za Dárce. Buďme vděční a když si budeme užívat Božích požehnání, vzdejme čest Kristu a Bohu. Amen.