Píseň 7 Láska objímající

Úvod – Tajemství manželství

Milí Kristovi přátelé, dnes pokračujeme v sérii zamyšlení na téma Láska je silnější než smrt. Touto láskou je myšlena pochopitelně Boží láska k nám, ta ani smrtí nekončí. Navíc tři týdny před Velikonocemi má tato láska ještě jiný nádech. Ježíš Kristus ukazuje nám lidem, jak má tato věčná láska vypadat. Ten, který je spravedlivý a ve kterém není zlo se dobrovolně obětuje za hříšníka jako jsem já a ty, abychom nemuseli zemřít, ale měli život a to život v hojnosti. To jsou myšlenky, které se nám vybaví v tomto předvelikonočním čase, když se vysloví toto tajemné slovo láska. Láska má ale také horizontální rozměr. V nejkrásnější podobě to můžeme vidět v manželství. Boží láska, pokud je postavena na Bohu, se nejlépe ukazuje na vztahu muže a ženy. Jako lidé totiž nejsme stvořeni pro samotu, ale pro vztah a blízkost. I když žijeme ve společnosti, která manželstvím pohrdá. Snaží se ho nahradit jakýmsi polohybridem – partnerstvím mezi jakýmkoliv pohlaví. A obecná důvěra v manželství za posledních 30 let opadla neskutečně. Dnes je manželství jen cár papíru. A pro ty, kdo ze sentimentality drží tradice, je spíše výrazem tradicionalismu či konzervativismu. Má ale manželství nějaký smysl? Když začneme od lesa, je překvapivé, že sociologové říkají, že lidé v manželství jsou z dlouhodobého hlediska šťastnější než lidé svobodní. Je také velmi zajímavé, že lidé žijící v manželství jsou při odchodu do důchodu o 75% movitější než lidé, kteří do manželství nikdy nevstoupili nebo se rozvedli a další sňatek už nikdy neuzavřeli. Navíc ženatí muži vydělávají v průměru o 25 procent více než svobodní muži se stejným vzděláním a pracovními zkušenostmi. Jak je to možné? Je to jednak tím, že se manželé cítí fyzicky i duševně zdravěji. Manželství také funguje jako účinný polštář, který člověku pomáhá proplout zklamáním, nemocemi a dalšími těžkostmi.  Přesto mnoho mladých lidí má vůči manželství velké výhrady. Hlavním důvodem je jejich pocit, že je většina manželských párů nešťastná. Je ale zajímavé, že většina průzkumů ukazuje, že velmi mnoho lidí (asi 60%) je v manželství velmi šťastných. Navíc platí, že pokud manželé zůstanou spolu dlouhodobě a nerozvedou se, bude až 75% manželství šťastná. Tedy lidé žijící v manželství jsou spokojenější než lidé svobodní, rozvedení nebo žijící na hromádce. To jsou sociologické průzkumy.

Pokud se tedy zamýšlíme nad pozemským rozměrem lásky, manželstvím… a přemýšlíme nad jeho smyslem, vidíme, že manželství má velký smysl, kdyby už pro nic jiného, tak pro pocit štěstí a radosti, které přináší. Jelikož jsem ale skeptik a čísla mě příliš neuspokojují, můžeme přemýšlet ještě dále.

Manželství má smysl, protože je to Boží nápad, Boží plán. Bůh řekl: opustí muž otce a matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo. Problém dnešního manželství je to, čemu říká Tim Keller milostná apokalypsa. Jelikož pro moderního a postmoderního člověka je Bůh mrtev, člověk hledá jiný zdroj štěstí a naplnění. Tímto zdrojem se často stává náš lidský partner. Do našeho partnera si přirozeně projekujeme svá očekávání a naděje na spokojený život. Romantická láska je něco, čím jsme nahradili vztah s Bohem. A protože náš partner vždy bude nedokonalý a je jen člověk, budeme vždy cítit frustraci, že nám romantická ideál vždy přinese více zklamání než skutečný pocit štěstí. Zkrátka člověk nás nedovede spasit, omezený hříšný člověk nám nedokáže dát to, co nám může dát neomezený svatý Bůh. Pojďme již od obecnému ke konkrétnímu. Od úvahy o manželství a jeho smyslu k dnešnímu Božímu slovu z nejkrásnější písně, šír ha-širím. Dnes je na pořadu dne 7. kapitola.

 

Literární charakteristika Pís 7

Nacházíme se v 7. kapitole, která je vrcholem manželského smíření. Po kapitole 5, která popisuje peripetie manželského odloučení a 6. kapitole, kde manželská dvojice k sobě opět nachází cestu a toto nalezení oslavují, přichází snad nejerotičtější a zároveň nejintimnější kapitola z této knihy. Nevyrovná se jí ani 4. kapitola oslavující svatební noc. Z toho vyplývá jeden zajímavý postřeh. Svatba není vrchol manželství, ale jen začátek. Sex na začátku vztahu za mnoho nestojí, ale s časem a zkušenostmi začíná být opravdu něčím krásným. Myslím, že to platí o vztahu obecně. Když odejde první zamilovanost, je prostor pro lásku. Láska s časem a zkušenostmi zraje a roste. Stejně tak i intimita mezi manžely. Pokud ovšem na vztahu pracujeme a dáme manželství šanci a Bohu prostor, aby nás měnil. Je proto nepochopitelné, že často muži, ale i ženy hledají uspokojení mimo manželství.

Milenec či milenka nám nikdy nepřinese takovou radost jako náš dlouhodobý manžel či manželka. Stejně jako na počátku s Bohem spíše tápeme, ale když Boha známe déle, máme stále větší radost ze vztahu s ním. Naši milostnou poezii rozdělíme na dvě části, za 1. prvních deset veršů je krásný milostný popis ženského těla a jeho krásy. Za 2. od 11. verše 7. kapitoly do začátku 8. kapitoly je odpověď milenky-manželky na mužovu touhu po ní. První část je literárně tzv. wasf, tenorová milostná píseň oslavující ženinu krásu. Druhá část je sopránová písňová odpověď ženy radující se ze svého nalezeného manžela.

Pís 7,1-10 Jak jsi krásná…

1Tanči, tanči, Šulamít, tanči, tanči, chcem tě zřít! Co uzříte na Šulamít, že má v tanci sólo mít? 2Jaká je krása tvých kroků v opáncích, dívko ty šlechetná! Klenotem je křivka tvých boků, rukama umělce vykroužená. 3Tvůj klín se jak mísa klene. Ať víno mísit nepřestane.

Tvé bříško pšenice navršená, liliemi obroubená. 4Dva koloušci dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí. 5Šíje tvá věži ze slonoviny se podobá. Tvé oči batrabimskou bránu zračí jak v chešbónských nádržích. Tvůj nos jako věž Libanonu si Damašek prohlíží. 6Hlava na tobě jako Karmel vyjímá se a v plášti tvých vlasů šarlatovém král kvůli kučeravé kráse zajatcem je rázem. 7Jak krásná jsi, jak líbezná, lásko přerozkošná. 8Neseš se tak, že připomínáš palmu a tvé prsy vzdouvají se datlemi. 9Chci vylézt na palmu, říkám si, datlové trsy popadnu. Nebo ať jsou tvé prsy bobulová réva, ať po jablkách ti voní dech 10a v ústech — jako bys to nejlepší víno měla. Pro mého milého kane! Hladce po rtech starců klouzá, … (konec tenoru)

Je zajímavé, že popis ženiny krásy jde od nohou k hlavě. Muž si nejprve všímá ženiných nohou a jejích sandálů. Hebrejské ženy prý chodily bosé, tak první, co Šalomouna uchvátilo je, že je obutá. Kolikrát se naše kultura první zaměřuje na intimní partie lidského těla, ale zapomíná na skutečnost, že člověk je individualita. V manželství jde o mnohem víc než o sex. Sex je vrcholem intimity, ta ale nezačíná pohledem na zadek nebo ňadra, ale předchází mu pohled do očí, do duše a vnímání přítele jako celé bytosti. Na rozdíl od internetu či časopisů jde v Písni o vztah, nejen o romantiku, o intimitu a poezii, nejen o dočasné fyzické uspokojení.

Ve třetím verši je v originále použito pro slovo „klín“ pojem, který znamená jednak zdraví dívky, ale také vlastní intimní místo, ale také může znamenat sexuální vzrušení. Muži, všimněte si, jakou vzdálenost Šalomoun urazí, než se dostane k pohledu na ženský klín… Nejprve sleduje, jak ladně a krásně tančí… nutno podotknout, že stále více párů dnes neumí tancovat… a to je škoda, jak se pak může projevit krása, když muž místo aby obdivoval tanec dívky, do sebe hodí panáka a jde se na věc? O hodně přichází. Tanec dynamicky odhaluje fyzické krásy, které jinak zůstávají staticky skryté. Podobně Kristus nezůstal na pravici Boží, ale sestoupil ze své lásky k nám na zem. A nevrátil se hned zpět, ale nejprve prožil 33 let s námi, abychom jej mohli poznat, v jeho životě, smrti a vzkříšení a pak se teprve vrací zpět. Dynamika pohybu odhaluje více než jen statika. Křivky boků lépe vyniknout v pohybu tance. A zvláště když manželka tančí nahá. Snad se moc nečervenáte. Až poté Šalomoun pohlédne na manželčin klín a přemýšlí o dětech, které s ní bude mít. Víno a pšenice jsou symbolem plodnosti a krásy. Nejde jen o nějaké fyzické uspokojování, ale o naplnění Božího stvořitelského příkazu: ploďte a množte se a naplňte tuto zemi. Pokud bude náš průměr 1,4 dítěte na rodinu, jak chceme vůbec přežít? Natož naplnit Stvořitelův záměr? Místo Božího plánu ale dnes platí ono zlé heslo: lidí je moc. Čteme tohle v Bibli?

Rozhodně ne. Krása jde ruku v ruce s plodností. Šalomoun obdivuje manželčinu krásu nejen po fyzické stránce, ale i po duchovní, přemýšlí nad rodinou, kterou spolu založí. Je pravda, že někteří jeho synové byli pěkní výrostci. Jeden málem zemřel, když pokračoval v tvrdé politice svého otce. Jeho lid ho málem zabil, když chtěl ještě zvýšit daně, jen tak tak utekl. A pak se rozdělili království. To je ale jiný příběh… Někteří vykladači vykládají víno jako vaginální šťávy, ale já si myslím, že je to spíše symbol plodnosti a sexuálních radovánek.

Ve čtvrtém verši je zajímavá zvířecí metafora. Tvoje prsy jsou jako koloušci. Kdo ví, co to znamená? Snad na dotyk příjemné? Asi ne chlupaté… kdo ví čemu dával Šalomoun přednost. Poezie se nedá vždy jasně vyložit. Každopádně vidíme romantický krásný popis ženiných ňader. Jen co pohlédne na ňadra, zadívá se na její krk. Zajímavé přirovnání je krk jako slonovinová věž.

Může jít o popis barvy, který je krémově bílá. Věž je ale také popis síly. Síly a statečnosti. Šalomoun si váží lásky, která je silná a statečná. Jak daleko je tento popis od našeho romantického ideálu?

Nejkrásnější v 5. verši mi ale přijde popis ženiných očí… V češtině bychom řekli krásné jako studánky. Ale hebrejská poezie je daleko hlubší. Manžel přirovnává manželčiny oči k vodním zřídlům amorejského krále Sichóna. Našly se pozůstatky těchto zřídel z 10. století před Kristem, tedy z doby krále Davida a Šalomouna. Z těchto obrazů můžeme datovat píseň snad právě do doby 10. století BC. Abychom ale nevyprazdňovali poezii dějinami, král zkrátka říká, že se v manželčiných očích může utopit pro jejich hloubku. Když se podíváme na internet nebo do současných knih, erotikou a sexem se to jen hemží… ale chybí fantazie a hloubka.

Buďme proto jako věřící manželé kreativní a vyjadřujme se o kráse našich manželek poeticky a krásně. Kdy jsi naposled napsal své ženě zamilovaný dopis? Kdy jsi naposledy napsal báseň? Zkus to. Možná to nebude taková hloubka, žena se ti možná v hlubokých obrazech neutopí a láskou se nerozplyne, ale možná ji překvapíš a vaše manželská láska pookřeje.

Další zajímavý obraz pro popis ženiny krásy je hora Karmel. Ne že by byla příliš vysoká, má jen 550m… Věřím, ale že tím chtěl říct, že pro mě jsi ta nejkrásnější. Z krku pohlédne do jejích očí a obdivuje se jejímu nosu a hlavě. Na Karmelu opět rostlo víno a pšenice a opět se jedná o obraz krásy a hojnosti. Obdivuje její vlasy… Vlasy jsou skutečně intimní zóna. Určitě dotyk po vlasech a hlavě nepatří jen tak někomu. Je vidět, že starověcí muži uměli docenit krásy svých žen. Sex pro ně nebyl jen prozaickou, ale rozhodně i poetickou záležitostí…

Zapletené vlasy odkazují k ženské zručnosti, ale také schopnosti svádět. Na tomto místě ale nehledejme žádné prohnané intriky, ale zkrátka schopnost ženy okouzlit svého manžela. Způsob, jak se žena stará o své vlasy napovídá o tom, jaký má vztah ke své kráse. Ženský um pletení a tkaní má svou dlouhou tradici. Uvedu aspoň 3 příklady, jednak krétskou princeznu Ariadne, která pomohla Théseovi uniknout pomocí vlákna z bludiště. Pak Penelope, která čekala na svého manžela Odysea a zdržovala svou zručností a pak biblický příklad Delíly, která vetkala vlasy Samsona do osnovy. Pravda, Samson osnovu i s kolíkem vytrhl. Z toho vyplývá poučení, zručnost a krása nemá být používána ke zlému. V Písni písní tu ale není naznačena vyčůranost či prohnanost, ale schopnost okouzlit. Na tomto místě chci apelovat na ženy, aby byly krásné pro své muže. Vždyť víte, čím jste pro své manžele nekrásnější.

Já osobně preferuji to, co má moje žena v hlavě než na hlavě, ale pravda, dlouhé kadeře mé manželky vždy obdivuji.

Zbývá vyložit ještě dva obrazy, palmy a datle. Tedy zajímavá přirovnání k ženským prsům. Co k tomu říct? Palma je dosti vysoký strom, má až 30 metrů. V Bibli nacházíme slovo palma jako vlastní jméno Támar v Gen 38. Byla pravda dosti vysoká, neměla ale 30 metrů. Jsme v poezii, na to nesmíme zapomenout. Spíše se jedná o jedinečnost v kráse. Šalomoun prostě obdivoval fyzické proporce Šulamítky. Také nás jistě napadne náboženské srovnání s kultem Aštary a Artemis. Na rozdíl od mezopotámské a řecké mythologie Bible sex nezbožšťuje. Nejde tu o tantrické prvky, ale o poetický popis krásy. Ten ale zjevuje Boží původ krásy. Vždyť je to sám Stvořitel vesmíru, který stvořil naše ženy krásné. Proto bychom na to měli pamatovat a radovat se z toho.

A měli bychom také naše ženy obdivovat – (chci říct každý svou ženu) pro její krásu. Šalomoun byl zkrátka staroorientálec a znal dobře jiná náboženství, vždyť si vzal mnoho žen a tak je jeho fantazie velmi široká. Když tedy přirovnává Šulamítku k palmě, jeho fantazie se točí a když přirovnává její prsy k datlím, nenaráží na jejich počet. Bohyně Artemis měla prsy posetou hruď, tady se ale nejedná o počet, ale spíše o tvar. Pro Šalomouna byla Šulamitčina ňadra ze všech žen ta nejkrásnější… a že měl s čím srovnávat.  Když si vzpomněl na datle, byl okouzlen a vzrušen. Nevím jak vás, ale mě datle a palmy moc nevzrušují, je to ale asi tím, že nepocházím z Orientu a nebo nemám dostatečnou představivost.

Pojďme dál do druhé části, která plynule v 11. verši přechází od tenoru do sopránu… chtěl bych slyšet, jak to zazpívali, ale je to tak…

od 11. verše 7. kapitoly do 8. kapitoly 4. verše Šulamítka odpovídá Šalomounovi…

Pís 7,11-8,4 Odpověď milované Šulamítky

(pokračování sopránu) 11můj milý má mne. Po mně prahne jeho touha. 12Jen pojď, můj milý, pojďme ven do polí, ať venku přespíme. 13Podíváme se ráno na vinice, réva jestli vyraší, zda její květ rozvírá se a rozkvetly granáty. Tam ti dám své milování. 14Laskavec vůni přivání a nad našimi dveřmi dozrály lahůdky, nové i staré. Pro tebe, můj milý, schovala jsem je.

Šulamítka dobře ví, jak je v očích Šalomouna krásná. Ve vztahu bezpečí a lásky je možné, aby žena byla iniciativní. Šulamítka navrhuje králi Šalomounovi, aby přespali v polích venku a ráno navštívili vinice, zda už roste víno. Na tomto místě se chce milovat. Jak vidíme, sex vyžaduje romantiku. Jestli očekáváme, že porosteme v intimitě automaticky, budeme zklamáni.

Je třeba se intimitě a romantice učit. Milostná předehra předchází sexuální hrátky a radovánky. To oba bibličtí milenci dobře ví a tomu nás učí. Je zajímavé, že používají afrodisiakum – mandragoru. Co si z tohoto poetického děje můžeme vzít? Zahrada je symbolem očekávání. V zahradě, vinici se stalo mnoho důležitých věcí. Ježíš byl zrazen v zahradě. Byl tu zatčen, modlil se tu za své učedníky. Když do milostného příběhu promítneme novozákonní perspektivu, vidíme jasně, že obrazy a symboly jsou nejen pozemské metafory intimity v manželství, ale jsou to obrazy věčné lásky Boží k člověku. Kristus jako milenec očekává na svou krásnou nevěstu – církev. Je mu ta nejkrásnější a touží se s ní spojit v mystické jednotě Ducha Svatého.

Šulamítka touží po svém milém. Prahnoucí touha tady ale není nic hříšného, ale jde o lásku prahnoucí po svém protějšku.

Pokud budeme prahnout jen po ženách a unikne nám duchovní rozměr lásky, budeme velmi nešťastní. To zná mnoho lidí, kteří se rozvádí, protože manželství nenaplnilo jejich očekávání. Co od manželství očekáváš ty? Spasení od samoty a smysl života? Slibuji Ti, že pokud očekáváš tohle, budeš hodně zklamaný/á. Pokud ale víš, že garantem manželství je ten, jehož jméno je Láska, pak nikdy nebudeš zklamaný/á. Nejen že Kristus miluje církev věčnou láskou, proto se za ni obětoval. Ale i nevěsta plane pro svého milého láskou. Buďme proto vášniví v lásce k Bohu i k našim ženám.

Jdeme do finále. Co s tím? Podívejme se na chvíli do nového zákona, co k tomu říká Boží slovo v listu Efeským. 5. kapitola mluví o tom, kde máme vzít sílu k lásce. Odkud čerpat a nekrást? Jak milovat někoho, kdo není náš spasitel? Jak mít rád někoho, kdo není dokonalý? To je možné jen z moci Božího Ducha.

Ef 5,18-33 síla k manželství – moc Božího Ducha

(přečti Ef 5,18-33)

Apoštol Pavel nám vysvětluje, že Kristovu lásku můžeme opětovat našim ženám/mužům jen tehdy, když neustále čerpáme ze zřídel Božího života. Je zajímavé, že některé metafory jsou podobné i Písni písní. Jednak náš Kristus očišťuje svou koupelí svého slova. Proč? Aby Kristus církev postavil jako slavnou a krásnou. Pak bude krásná pro svého ženicha. Tedy krása církve nespočívá na tom, jak jsme úžasní, ale na tom, co Kristus udělal na kříži. Kde tedy brát a nekrást? Když se díváme na Kristův kříž a když pijeme z nevyčerpatelných zásob Božího Ducha, pak čerpáme sílu k lásce. A už je jedno, zda je naším protějškem náš přítel, manžel, bratr, sestra či dítě. Princip je stejný.

Láska lidská, pokud má vyjít ze svého sobectví a nesmyslného romantického očekávání, má smysl jen tehdy, když je posilněna a umocněna Božím Duchem. Jako křesťané právě tento horizont a zdroj vnímáme a vyhlížíme právě dnes, když jako Kristovo tělo pijeme jeho krev a jíme jeho tělo. Nechme se proto prostoupit Boží láskou a naplnit Jeho i ve svátosti Večeře Páně. Čerpejme z Božího slova a buďme plni Božího ducha. Pokud jsi to ještě neprožil, připoj se k nám. Pokud ještě nejsi křesťan, obrať se a věř evangeliu. Pokud ještě nejsi pokřtěný/á, nech se pokřtít. Bůh nás miluje a touží po vztahu s námi. Toužíš také po vztahu s ním? Amen.