Category Archives: Bohoslužby u stolů

Nejistota

Zvláštní časy to nastaly v kotlině české. Večer si nemáte kde a málem ani s kým sednout. Na ulici ani nepoznáte sousedku, protože má na obličeji roušku. Když chcete využít nastalé volno k tomu, že byste třeba něco udělali na chalupě, či doma, tak těžko hledáte možnost, jak koupit potřebný materiál. Doba nečekaných změn v rytmu života, návycích a plánech. Kupodivu se tak dostává ke slovu stará dobrá pranostika „Březen za kamna vlezem…“ Doufám, že nedojde na tu druhou část „….duben

Mějme zájem o druhé…

V některých protestantských církvích bývá zvykem na přelomu roku losovat biblické verše. Nejde o loterii, či tombolu, kdy by soutěžící s NEJ biblickým veršem něco vyhrál :o) Jde o touhu církve, aby jí do dalšího roku řekl Pán Bůh to, co jí chce povědět. Směřování, povzbuzení, ujištění, napomenutí… Prostě slovo od Boha pro další rok. Pro letošní rok na Skalce nám Pán Bůh dal slovo: „Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“ (ep.Židům

Obnova

Pod slovem obnova si představíme spoustu věcí. Opakovat se ale bude pojem návratu k původnímu stavu – zpravidla lepšímu. Především v mezilidských vztazích, kdy řešíme oslabené, poničené, či přerušené vztahy. Obnova nás vede znovu k těm, se kterými nefungují vztahy tak, jako kdysi. V tom duchovním životě je to podobné. Téma duchovní obnovy v církvi také přináší důraz na obnovu – především obnovu vztahu s Bohem. Přeci jen vztah s Bohem občas zanedbáváme, kazíme atd. A když nám to dojde a

Ježíšovo kázání

V evangeliích je zaznamenána řada Ježíšových výroků. Často jen věta, nebo jen několik vět. Jedno vyučování je ale poměrně dlouhé (i když ho lze přečístza chvilku) a hlavně tematicky velmi pestré. Říká se mu „kázání na hoře“. Pokud se toto kázání bere jako závazný požadavek vůči věřícím, je to celkem náročný text. Např.požadavek na odpouštění, milování nepřátel apod. Tento text lze však brát poněkud jinak – jako popis toho, jak si mohou a mají dovolit žít ti, kdo znají Boha

Bůh je opravdový džentlmen

Když lidé něco pokazí, tak jsou zpravidla zvyklí očekávat cokoliv, jen ne vlídné jednání. Přeci jen – proč by na nás měl být někdo hodný, pokud jsme něco pokazili? To si nezasloužíme… Koneckonců v tomhle systému jedeme neustále. Ale v Božím království platí poněkud jiná pravidla. Bůh s námi nejedná tak, jak jsme zvyklí a jak bychom si „zasloužili“. Já vím, že je to hodně divné, ale takhle to prostě je. Bůh je dost velký frajer a tak prostě nemá

Duchovní boj

Duchovní boj – to vypadá na hodně ostrý pojem z říše fantasy. Někdo si vybaví Gandalfa, jiný Harryho Pottera, jak se brání kouzly proti zlu, či na něj útočí. Ta realita je naštěstí poměrně veselejší, protože je založena na tom, že ti, kdo patří Kristu, už mají vyhráno. Kristus svou smrtí porazil veškeré démony a veškeré duchovní mocnosti. Díky tomu už jsou křesťané ve vítězném týmu a proto nemusí nic složitě vybojovávat. Ale něco jiného je si to udržet. Neboli –

Jsi Bohem obdarovaný člověk

Já? Opravdu? Vždyť se znám a rozhodně nejsem ten, kdo by si zasloužil být obdarován Bohem. Jsou jiní, lepší, vhodnější kandidáti… Kdo jsem já? Tohle jsou velmi časté výhrady na téma obdarování. Ale dar není o příjemci a jeho vhodnosti, či nevhodnosti ale o dárci. Dárce se rozhoduje k tomu, že někoho obdaruje, nikoliv obdarovaný. Proto je téma Božího obdarování nádherné, protože nám dokazuje, že Bůh nehledí na naši vhodnost, či nevhodnost. Prostě s námi počítá jako se svými dětmi,

Duch svatý

Duch svatý je velikým tajemstvím. Pro některé je pouze „něčím“ – jakousi božskou energií. Pro někoho je pouhým doplňkem k Bohu – do třetice Trojice všeho dobrého. Pro někoho je zase někým, koho „dostane“ během konfirmace, či biřmováním. Těch pojetí hodně, protože Duch svatý je na rozdíl od Boha Otce a jeho Syna Ježíše Krista opravdu nejméně známý. Něco se o něm dá dočíst z dob Izraele, kdy výjimečně na někoho sestoupil, aby ho uschopnil k něčemu, co by sám po lidsku

Bůh bojuje za nás

Obecný pocit z církve je takový, že je to parta zoufalců, kteří v něco věří a snaží se zalíbit Bohu. Neboli – samé zákazy a příkazy, strach, odsouzení, nejistota… prostě nic, o co by soudný člověk vážně stál. A rozhodně to není o jakémkoliv zájmu ze strany Boha. Ale – realita je poněkud jiná. Bůh má o lidi veliký zájem.Především vůči těm, kdo už ho znají se chová velmi láskyplně a neustále překvapuje. Je tím, kdo se svých lidí zastává

« Older Entries