Smíření bratrů

Přeji Vám všem pěknou letní neděli. Dohromady už osm nedělí vykládáme starozákonní příběh Josefa Egyptského, syna Jákoba zvaného Izrael a jeho bratrů, kteří Josefa prodali do otroctví v Egyptě. Je to vskutku strhující příběh, ve kterém sledujeme nejen lidské životy, jejich vývoj a proměny, ale hlavně můžeme vidět a uvědomovat si Boží moc a jednání v jejich životech a situacích. Josefův příběh se nám dnes dostává skoro do finále. Josefa tuto neděli sice ještě neopustíme, ale v dnešní 45. kapitole knihy Genesis máme popsaný jeden z klíčových momentů celého příběhu. Petr Šedý předminulou neděli došel až k tomuto momentu a skoro se tajil dech, když skončil těsně před ním. Ano, v této kapitole Josef konečně odhalí svým bratrům svou identitu a jim doslova spadne čelist, když se dozví, kdo je tím správcem Egypta, který má v rukou jejich životy. To samo o sobě by mohlo znamenat, že Josef teď může oplatit svým bratrům jejich zlé jednání. Ti se ho nejdřív chtěli zbavit tak, že ho hodili do cisterny a nakonec ho prodali do otroctví. Jak vy ke mně, tak já k vám. Dnešní zamyšlení má název Smíření bratrů a bude to opravdu tak. K žádné pomstě Josefa bratrům totiž nedojde, tématem kapitoly je smíření a odpuštění. Takovým nadřazeným tématem této kapitoly je pak završení Božího plánu na záchranu Josefovy rodiny a také celého Egypta před hladomorem.
Podívejme se už na text dnešní 45. kapitoly. Projdeme si vždy několik veršů po sobě. Chtěl bych jen na úvod připomenout, že stejně jako jsme se na celý příběh Josefa a jeho rodiny dívali skrze Nový zákon a Ježíše Krista, nejinak tomu bude i teď. Řekl bych, že ta dnešní kapitola je plná kristologických rysů a ve výrocích a jednání Josefa v něm můžeme i zde vidět typ Krista. Opět tak uvidíme, že Josefův příběh se týká i nás, křesťanů, tedy následovníků Krista nebo Krista hledajících. Můžeme si z něj něco odnést a není to jen nějaký příběh ze Starého zákona, který už pro nás není relevantní. První tři verše (1-3) bezprostředně navazují na 44. kapitolu, kterou minule skončil Petr Šedý. Ta vlastně končí otázkou. Pokládá ji Juda, jeden z bratrů Josefa, když se snaží zachránit nejmladsího z bratrů Benjamina. 34 „Jak bych mohl ke svému otci přijít, kdyby chlapec nebyl se mnou ? Což bych se mohl dívat na utrpení, které by mého otce postihlo ?“ Juda je jedním z aktérů příběhu, jejichž charakter se v průběhu příběhu mění. Petr tu minule Judovu proměnu několikrát zmiňoval. Judovi najednou zaleží na jeho otci, nemyslí už jen na sebe jako dřív. Při slovech o otci už to Josef nevydrží a rozhodne se, že dá bratrům poznat, kdo vlastně je. Ve verši 3 čteme: „Já jsem Josef. Můj otec vskutku ještě žije ? Bratři mu však nemohli odpovědět, tak se zhrozili.“ Nemůžeme se divit, že bratři Josefa nebyli schopní vydat hlásku. Josefa už dávno odepsali, prodali ho přece do otroctví. A on se tu najednou objeví jako druhý nejmocnější muž v Egyptě. Měl být už dávno mrtvý a teď jakoby z mrtvých vstal. Bratři to zkrátka nemohli pobrat, stáli před Josefem jako sloupy a tak musel Josef pokračovat. Ve čtvrtém verši (4) vyzval bratry, aby přišli k němu blíž. I to lze chápat z jeho strany jako smírčí krok, blízkost jeho bratrů, nechtěl se od nich raději držet dál za to, co mu kdysi provedli. Znovu jim zopakoval, že on je opravdu jejich bratr Josef. A hned jim také připomněl, že ho prodali do otroctví. V pátém verši (5) čteme, že to neudělal proto, aby v nich rozdmýchal zničující pocit viny, ale řekl jim: „Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života. 6 V zemi trvá po dva roky hlad a ještě pět let nebude orba ani žeň.“ Josef tu zmiňuje a ukazuje klíčovou věc. A to Boží plán a Boží svrchovanost. Říká, že ho vyslal Bůh. Josefovi bratři měli zlé úmysly a jejich plánem bylo se Josefa zbavit. Bůh ale měl s Josefem jiný plán. A jak vidíme, Boží plány mají nad těmi lidskými navrch. Ještěže tak. Zlo, které zamýšleli Josefovi bratři, Bůh nakonec obrátil v dobro. Pozoruhodné je, že nejen pro Josefa samotného, ale i pro celý Egypt, který tak nezhynul hladem a dokonce i pro ty, kdo byli původci toho zla. Tedy Josefovi bratry. Tady můžeme vnímat Josefa jako typ Krista. Ježíš si byl vědom svého poslání, které mu Bůh uložil. Zachránit lidstvo pro Boží království. Lidé měli s Ježíšem zlé úmysly, chtěli ho zabít, zbavit se ho. Netušili ale, stejně jako Josefovi bratři, že jsou součástí velkého Božího plánu, který díky své odtažitosti od Boha neměli šanci poznat. Sedmý a osmý verš (7-8) mě osobně oslovily. V sedmém verši Josef opakuje: „Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození.“ V Josefově situaci se zdají být jeho slova prorocká. Může tím „velikým vysvobozením“ být myšleno přestěhování jeho rodiny do Egypta nebo exodus Izrealců z Egypta o pár set let později. Stejně tak Ježíše Bůh poslal, aby svou smrtí na kříži vysvobodil naše životy z hříchu a zachoval nás ve svatosti až do dne Jeho druhého příchodu. Pro ty, kdo uvěřili a přijali jeho smírčí oběť na kříži to bude veliké, definitivní vysvobození do království Božího. Josef je tedy tím vysvoboditelem, který byl předtím bratry zavržen. Josefovi bratři nevycházeli z údivu, když najednou viděli Josefa, o kterém si mysleli, že je mrtvý a slyšeli o Bohu. Ježíš je také naším vysvoboditelem z hříchu, který byl zavržen těmi, kteří ho měli znát. A stejně tak byli překvapeni i Jeho učedníci, když se setkali se vzkříšeným Pánem Ježíšem. Vždyť jim zemřel na kříži. A přece, naplnily se Boží plány, Ježíš byl vzkříšen. Bůh je svrchovaný nad jednáním člověka. A to platí i v našich životech. Kolikrát se znovu a znovu divíme (já aspoň určitě ano) jak Bůh s námi jedná. Boží jednání je vždy pozoruhodné, ale nestává se nám, že někdy už Boha odepisujeme a nepočítáme s ním? Jednáme podle vlastní vůle a našich plánů. Ty se nám však mohou sesypat jak domeček z karet. Pokud ale chceme, Bůh se nám dá poznat a my poznáváme, že jeho plány vždy přesahují ty naše. V osmém verši čteme, že Bůh Josefa učinil pánem celého domu faraona a vladařem v celé egyptské zemi.“ To Bůh dal Josefovi moc, aby panoval tam kde byla hojnost a přivedl tam i své blízké a zachránil je před hladem. Bůh, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, mu také dal moc nade vším. V Mt 28,18 čteme: Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ S Ježíšem a jen u něj máme opravdovou hojnost. V kontextu našeho příběhu, u něj je ten „Egypt“, jako byl pro bratry Josefa. Místo hojnosti, lásky a také odpuštění. Ježíš, který byl zavržen a mnoho vytrpěl, nás přijímá, přestože jsme se prve stavěli proti němu a odpouští nám. V našem příběhu Josef nakonec odpouští svým bratrům.
Osmým veršem končí Josefovo vysvětlování bratrům a následuje další část jeho odpuštění bratrům. V devátém až jedenáctém verši (9-11) posílá bratry zpět se vzkazem otci. Mají mu vyřídit, že je Josef vůbec naživu a navíc, že ho Bůh učinil správcem celého Egypta. Vskutku neuvěřitelná zpráva. Sama o sobě by jeho otce, který Josefa velmi miloval, jistě hodně potěšila. Josef ale navíc otce vybízí, aby se vším co má, se svou rodinou, bravem i skotem, prostě se vším, přišel za Josefem do Egypta. Josefovi bratři už asi trochu pookřáli, ale Josef je ve dvanáctém až patnáctém verši (12-15) ještě jednou ujišťuje, že je to opravdu on, jejich ztracený bratr. Teprve ale až po fyzickém kontaktu, čteme ve verši 15, kdy každého z nich políbil, byli jeho bratři schopni slova. V těchto verších můžeme vidět další kristovský rys. Tím je velkorysost. Josef byl k bratrům velkorysý už tím, že jim odpustil, přestože byl jimi zavržen, dán do otroctví a vězněn. Tím ale neskončil, jde ještě dál. Jeho bratři s ním nakládali zle, ale on jim nejen odpustil, ale rozdělil se s nimi o své bohatství. Josef je dobrým příkladem toho, jak nám Bůh odpouští a zahrnuje nás svou dobrotou, přestože my jsme hříšní a stavíme se proti němu.Od šestnáctého do dvacátého verše (16-20) následuje možná trochu zvláštní část. Josef byl v Egyptě mužem číslo dvě, vládcem číslo jedna byl samozřejmě farao. Mohlo by se zdát, že faraonovi pramálo záleželo na Josefově rodině. Vždyť to byli nějací hebrejové. Ukázalo se ale, že faraovi záleží i na Josefově rodině. Tolik si Josefa vážil. Nestavěl se proti tomu, aby se do Egypta nastěhovala celá Josefova početná rodina. Vzkázal bratrům, ať vše naloží včetně jejich otce a jdou do Egypta. Také ve verších 22 a 23 vidíme, že Josef neposlal bratry zpět s prázdnou. Čteme, že jim dal sváteční pláště a Benjaminovi navíc tři sta šekelů stříbra a pět svátečních plášťů. Svému otci poslal navíc spoustu dobrých věcí ze svého bohatství. Ve verši 24 Josef bratrům vzkazuje: „Jen mezi sebou nevyvolávejte po cestě hádky !“ Četli jsme, že Josef dal nejmladšímu bratru Benjaminovi víc než všem ostatním. To mohlo samozřejmě vyvolat mezi bratry konflikt. Proč dostal Benjamínek víc než my ? Fakt je, že všichni bratři mohli být vděčni za to, co dostali. Josef jim prokázal milost, o kterou se nijak nazasloužili. Mohli jen s vděčností přijmout odpuštění a dary, kterými je Josef vybavil. Byla to prostě Josefova volba, že dal Benjaminovi víc. Bratrům do toho nic nebylo. Jak je to někdy vlastní nám, že se porovnáváme s ostatními. Já mám ty tendence také, i když už snad mnohem méně než dřív. Bůh nás obdarovává a žehná nám, ale my místo vděčnosti třeba říkáme, proč dostal tamten člověk víc než já ? Proč má někdo tolik obdarování a já jen jedno, myslíme si. Proč Bůh žehná víc tamtomu bratru, který toho dělá, samozřejmě podle mého mínění, méně než já ? Prostě místo vděčnosti si ještě stěžujeme na druhé. A přitom to není naše věc. Bůh nás z milosti, ne z naší zásluhy, přijímá skrze Ježíše Krista a pokud se na něj obracíme, dává nám dobré věci. Je Jeho věc kolik dá komu a čeho. Nemusel by to dělat vůbec. Mohl by nám spravedlivě odplatit co si zasloužíme, když hřešíme proti němu. Ale v tom se právě ukazuje Boží láska k nám, že i přes naší hříšnost nám Bůh skrze Ježíše odpouští a dává nám to dobré.
V závěrečných verších 25 až 28 se přesouváme z Egypta do kenaanské země. Bratři už dorazili k jejich otci Jákobovi. Oznámili mu tu neuvěřitelnou zprávu: „Josef ještě žije, a dokonce je vladařem nad celou egyptskou zemí !“ Věřil jim otec ? Kdepak, čteme dál, že s ním nepohnulo ani vyprávění bratrů, co vše jim Josef řekl. Ve verši 27 čteme: „Teprve až když spatřil povozy, které Josef poslal, aby ho odvezly, okřál duch jejich otce Jákoba.“ Slova holt někdy nestačí, Jákob potřeboval vidět důkaz. Stejně jako v Novém zákoně nevěřící učedník Ježíše Tomáš nechtěl věřit, že Ježíš vstal z mrtvých. Musel ho vidět a dotknout se ho, jak čteme v J 20,25. Někdy je pro nás zkrátka těžké uvěřit nějaké úžasné zprávě. Naše chápání je nastaveno spíše negativně a my si říkáme kdepak, tohle není možné. Bůh tím ale není omezen. Jeho plány a činy daleko přesahují naši představivost.
Tak jsme se dostali na konec dnešní 45. kapitoly. Kapitoly, kde jsme četli o vyvrcholení Božího plánu s Josefem a jeho rodinou. Příště bude Leendert kázat na další kapitolu, kde se Josef setká se svým otcem Jákobem zvaným Izrael. Dnes jsme viděli, že Bůh svůj plán záchrany uskutečnil i přes zlé úmysly některých lidí. Naopak si je použil k dosažení svého cíle. Také si použil Josefa, který se vždy řídil Boží vůli a dělal, co po něm Bůh chtěl. Bůh ho za to taky nakonec dostatečně odměnil, svěřil mu do rukou celý Egypt. Josefa jsme mohli vnímat pro jeho lid jako Krista, odpouštějícího, vysvobozujícího, prorockého, mocného.  A co my tedy s tím ? Co takhle to udělat podobně jako Josef a nechat se vést Bohem, který s každým z nás má nějaký plán a chce pro nás to dobré. Co je tedy k tomu zapotřebí ? Předně je dobré znát Boží vůli znát, když se jí máme řídit. To nemusí být jednoduché, ale musíme chtít být s Bohem v kontaktu. A v kontaktu s Ním jsme třeba při čtení Jeho Slova zapsaného v Bibli. Důležitým kontaktem je i modlitba a také společenství lidí, kteří chtějí a mají každodenní kontakt s Bohem. No dobrá, ale možná máme někdy ten strašný pocit, že selháváme, jsme hříšní, že pro Boha už nejsme dost dobří a radši si pak jdeme svou cestou. Co je tématem dnešní kapitoly ? Smíření, odpuštění. Josef velkoryse odpustil svým bratrům, že se ho zbavili prodejem do otroctví. Nám Bůh velkoryse odpouští skrze svého Syna Ježíše Krista, kterého obětoval za naše hříchy. Skrze Ježíšovu smrt a vzkříšení jsou nám odpuštěny hříchy proti Bohu, jedině skrze Ježíše jsme pro Boha „dost dobří“. Pokud jsme Ježíši naše hříchy vyznali, jeho oběť srdcem přijali, nemusíme se bát být s Bohem v kontaktu. Není to vždy jednoduché, někdy je to boj, ale když to nebudeme vzdávat, budeme nakonec žasnout jako bratři Josefa nad tím, co bude Bůh v našem životě dělat. Nenechme si tu šanci ujít. Amen.