Učednictví

Kdo někdy studoval řemeslo, tak ví, kdo je to učedník – neboli učeň. je to ten, kdo se má od mistrů v daném oboru naučit jejich řemeslo. Samozřejmě – v rámci školství je mistrů odborného výcviku a učitelů hodně. Konkrétní učeň se tedy neučí jen od jednoho mistra. Dříve ale bylo zvykem, že se někdo učil řemeslu tak, že doslova žil např. u kováře – byl s ním v kovárně, žil v jeho rodině apod. Viděl kováře nejen v práci, ale celý den – mohl se od něj mnohému přiučit. Podobně fungovali následovníci nejrůznější mistrů v oblasti filosofie, náboženství, nebo např.bojových umění.
Křesťanství je učednické náboženství. Ačkoliv se na první pohled zdá, že v něm jde především o to, aby křesťané žili správně podle jakýchsi psaných, či nepsaných pravidel, tak jde o něco víc. Kolik bylo Kristů? Jenom jeden a ten v té fyzické podobě už dávno nežije. Proto máme tendenci brát Krista jen jako někoho, kdysi žil – dělal a říkal úžasné věci. Ale celkem právem namítneme, že uvěřit v někoho, kdo žil před 2.000 lety a ještě k tomu v dalekém Izraeli, není úplně snadné.
Křesťané mají být Kristovými učedníky, aby mohli pokračovat v jeho „řemeslu“. Proč? Aby i dnešní lidé pouze neslýchali takřka bájné historky o Ježíši Kristu, ale viděli na dnešních křesťanech Krista, který je stále stejný a projevuje se i v současných českých křesťanech. V čem všem by křesťané měli být podobní Kristu? Rozhodně v charakteru, ale i ve svých slovech a také v činech, včetně zázraků. O tom všem byla Kristova služba. Stejně jako v Ježíšově době potřebují i dnešní lidé o Bohu nejen slyšet, ale potřebují poněkud více momentů, aby mohli uvěřit, že Bůh existuje a že o nás nejen ví, ale že nás skutečně miluje a chce jednat v našich životech.
Proto jako křesťané potřebujeme být s Bohem, abychom se jím nechali proměňovat a naplňovat. Pak na nás lidé mohou Boha opravdu vidět a bude pro ně mnohem snadnější s Bohem také začít žít.