Vykupujte čas

Tématem dnešního kázání je vykupování času.

Čas. To je zajímavá veličina. Už jste někdo viděl čas? Já ne.

Co o něm můžeme říci?

Jsme v něm ponořeni až po uši, plaveme v něm od chvíle, kdy jsme se narodili. Někdy se i topíme.

Může nás tedy ještě něčím překvapit? Víme si s ním vždy rady?

Jako objektivní fyzikální veličinu se ho pokusil ve své teorii relativity popsat A. Einstein.

My však máme zkušenosti s úplně jinou relativitou.

Jinak je dlouhá minuta, když dobíháme autobus a chtěli bychom ji všemožně nastavit, jinak je dlouhá minuta, když sedíme v zubařském křesle a chtěli bychom ji všemožně zkrátit. Jinak utíká čas ve škole, v práci a jinak utíká o prázdninách, na dovolené apod. Jinak vnímají čas zamilovaní lidé.

 

A přitom se dokonce říká, že u Boha čas není, že Bůh žije mimo čas.

Zatímco my přitom dobře víme, že v čase žijeme.

Myslím, že s ním máme všichni bohaté zkušenosti, a kdybychom se o nich chtěli sdílet, tak by nám zřejmě nestačil čas dnešního dopoledne.

 

Jsem rád, že nejsme odkázáni jen na naše přemýšlení. Že Bůh dobře ví, že my v čase žijeme a proto k nám o čase, ale i prostřednictvím času, často mluví.

 

My jsme dnes slyšeli o čase již ve třech čteních. Jako výchozí text, nad kterým se budeme dnes zamýšlet, jak nás Bůh povede, použijeme Pavlův dopis Efezským. (Ef 5, 15-20)

Vypadá to, že problémy, které dnes s časem spojujeme, znaly již tenkrát před bezmála 2000 tis. let.

Asi to nebude nějaký módní trend, jako spíše záležitost týkající se naší vnitřní podstaty. A tu měli lidé tehdy úplně stejnou, jako my dnes.

 

Pavel zde píše:

 

15  Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří;

16  nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.

 

Jak si dávat pozor na to jak žiji?

Jak si počínat moudře?

Jak nepromarnit svůj čas?

 

Jako odpověď bychom mohli použít další, tedy 17. Verš

 

17  Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.

 

Myslím, že když pochopíme, co je skutečně Boží vůle pro naše životy, pak budeme moci žít moudře a dobře využívat nám svěřený čas.

Ale vezměme to popořadě.

 

Jako první nám apoštol Pavel píše: „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete“.

 

Jak si dávat pozor na to jak žiji?

 

Myslím, že se Petr v předminulém kázání o dávání, dotknul také jedné důležité funkce peněz.

Při zpětném pohledu, když se podíváme, za co kolik utrácíme, nám mohou ukázat, co má pro nás jakou hodnotu.

Ne jinak, je tomu s časem.

Řekl bych, že snad každý člověk si je nějakým způsobem více či méně vědom, jakou obrovskou hodnotu má čas. Říká se, že čas jsou peníze a v jistém ekonomickém smyslu s tím musíme souhlasit.

Ale ve skutečnosti si času ceníme mnohem více. Neznám nikoho, kdo by vědomě za peníze prodal svůj čas. Spíše naopak, leckdo by si jej za peníze chtěl koupit, kdyby to jen bylo možné.

 

Proto nám také zpětný pohled na to, kolik času čemu věnujeme, může ukázat, co má pro nás jakou hodnotu.

 

Dívám-li se každý den 2 hod. na televizi, pak má pro mne televize takovou hodnotu.

Věnuji-li hodiny týdně péči o auto, pak má pro mne auto takovou hodnotu.

Trávím-li v práci více času, než je nutné, pak pro mne ta práce nebo vydělané peníze mají takovou hodnotu.

Trávím-li čas s rodinou nebo přáteli, mají pro mne takovou hodnotu.

Mám li čas na Boha, znám jeho hodnotu.

 

Uvědomuji si, co má pro mne v životě jakou hodnotu?

 

To je jedna rovina, kde a jak si můžeme dávat pozor na to, jak žijeme.

 

Nicméně jednoduchá je teorie, složitější je praxe.

Proč?

Protože, kde jde o velké hodnoty, tam bývá také velký boj. Můžeme to vidět i ve světě okolo nás. Jiné boje se vedou o území, kde se nachází ropa, a jiné boje se vedou o území, která pro nás nemají přímý význam.

Jaký význam má čas, ví samozřejmě i boží nepřítel a vynaloží všechno úsilí, aby uspěl.

Vynaloží všechno úsilí, aby nás odlákal od Boha a skutečného života.

 

Můžeme u něho vysledovat dvojí strategii.

Jednu strategii bychom mohli nazvat zdržovací nebo uspávací a druhou strategii bychom mohli nazvat pobízející nebo děsící.

Tu první (uspávací) taktiku bude používat u lidí spíše pohodlných, kteří nemají větší ambice.

Ti budou nejspíš slyšet, „proč se vzrušovat, kam se honit, zítra je také den“.

Když se mu podaří uspat člověka tak, aby si ani nevšimnul, že mu něco schází, že spí jako ty hloupé družičky, které když ženich otevřel dveře, neměli olej, aby mohli vejít na svatbu a splnit své poslání,

tak se člověku již nemusí více věnovat.

Takový člověk neklade žádný odpor, a tedy nehrozí, že by se mohl přiblížit Bohu.

 

Pravý opak budou slyšet lidé činorodí nebo ambiciózní.

Budou to nejspíš slova jako, „žiješ jen jednou, tak si život pořádně užij, když neuděláš to nebo ono, budeš mít nedostatek ty nebo tvoji blízcí.“

V tomto případě se lidé uchylují buď k užívání si a vychutnávání života nebo k horečnaté práci a snaze něčeho dosáhnout.

 

Většinou známe ze svého života v různé míře obojí. Jsou to pokušení, se kterými se setká každý.

Takto se bezděčně chová většina nevěřících lidí, ale tyto vlivy a pokušení se nevyhýbají ani těm, kdo touží upřímně následovat Boha.

Dokonce můžeme říci, že čím více chce člověk pro Boha žít, tím intenzivnější pokušení na něho mohou doléhat.

Poznali to i mnozí velcí mužové a ženy víry v celé historii.

 

Když pak uvěříme některé z těchto nepravd, tak je potom lehké dávat v životě prostor a důležitost takovým věcem, které nás budou od Boha odvádět.

 

V dalším verši nám Pavel píše:

 

„nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.“

 

Slovo „nepromarněte“ používá ekumenická bible, ale zrovna u tohoto slova je dobré znát i jiné překlady.

Další překlad používá slovo „využívejte“.

Nicméně já mám nejraději slovo „vykupujte“.

„Nepromarnit“ ve mne může vyvolávat pocit o něco nepřijít.

Slovo využít zase možnost něco získat.

Avšak slovo vykupovat můžeme vnímat jako „uvědomovat si cenu, hodnotu“.

 

Ale i když budeme mít k dispozici ten nejlepší možný překlad, tak důležitější je, jak si to „přeložíme“ nebo pochopíme v našem každodenním životě.

 

Jak může vypadat využívání času, když podlehneme klamu, bude asi nejlépe vidět na konkrétním případě.

Připadá mi trochu ironií, abych o zacházení s časem hovořil právě já.

Myslím, že jen málo lidí dobíhá tak často dopravní prostředky a trpí pocitem, že nic nestíhá.

Proto také příklady jakým způsobem mám snahu využívat čas, jsou spíše k poučení, než k následování.

Nejprve uvedu příklad, jak může vypadat „ideální využívání času“, z doby kdy mi bylo kolem 15 let.

Chtěl jsem ideálně využít každou minutu. A tak jsem si napsal rozpis, co budu dělat po příchodu ze školy. Ten rozpis se věnoval i jednotlivým minutám, takže není divu, že byl na celou stránku.

Můj bratr se vždy smál tomu, že si píši rozpis „co budu dělat“ od 4 hodin, ale než jej napíši, tak je 5 hodin a já jsem již ve skluzu. Asi si umíte představit, jak mi tento rozpis pomohl využít můj čas.

 

A pak mám ještě jednu příhodu, která je novějšího data a pro mne o to silnější.

 

V mém minulém zaměstnání mne můj nadřízený, se kterým jsme měli dobrý vztah, poslal na služební cestu, která měla být tak trochu zpestřením mé práce.

Jednalo se o cestu na Moravu, odkud jsme s kolegou měli přivézt kamionem několik hříbat.

Cesta to byla dlouhá a já chtěl tento čas nějak využít. Proto jsem si v druhé půlce cesty našel místo v zadní části kamionu, odkud sice nebylo vidět ven, ale byl tam klid, abych se mohl něco užitečného učit. Myslím, že jsem studoval dokonce nějakou duchovní četbu.

Celá cesta proběhla v pořádku. Úkol jsme splnili a kolem půl noci jsme přivezená hříbata mohli vyložit na hříbárně.

S dobrým pocitem jdu druhý den do práce a zanedlouho potkám svého vedoucího. Ten byl také spokojený.

Měl jen jednu otázku. „Jak se ti líbil Velehrad?“

To jsem hned nepochopil a tak pokračoval.

„Vždyť jste včera jeli okolo. Já když tudy minule jel, tak i jako neznaboh jsem zastavil, abych si tu nádheru prohlédl.“

V tu chvíli mi došlo.

Kolem Velehradu jsme jeli, když  jsem šel „využívat čas“ do zadní části kamionu a kolegovi Velehrad zřejmě nic neříkal.

Docela mne to zamrzelo. Děkuji však Bohu, za tak názornou ukázku.

 

Pochopil jsem, že snahou o využití každé minuty, mohu ztratit celý život.

 

Tak to byl jen jeden názorný příklad, jak to může vypadat, když člověk špatně pochopí, co Bůh zamýšlí využíváním, nepromarněním či vykupováním času.

 

O co se zde jednalo?

 

V těchto mých případech se projevila obyčejná chtivost a sobectví.

Chtěl jsem z toho času mít co nejvíce. Chtěl jsem ho co nejvíce využít. Co nejvíce – a ne co nejlépe.

Co nejvíce – pro sebe.

Petr ve svém kázání o radostném dávání zmiňuje princip, že čím více dáme, tím více dostaneme.

A tento princip platí univerzálně. Ať se jedná o peníze, o čas nebo cokoli jiného.

Mohli bychom říct:“o co chceš přijít, to si schovej pro sebe. Co chceš rozmnožit, to dej“.

Snaha cokoli co nejvíce využít a zabezpečit se je pravým opakem spoléhání na Boha a žití z milosti.

 

A proč tomu tak může být? Kdy nám takové chování hrozí?

 

Myslím, že to souvisí se ztrátou důvěry. Se ztrátou důvěry, že se o mne Bůh postará.

V tu chvíli pak nastupuje úporná snaha zajistit a zabezpečit se sám. Začínám kumulovat peníze, prostředky a také maximálně využívat čas.

Právě žití v důvěře a spoléhání na Boha mi může pomoci, abych čas co nejvíce nevyužíval, ale co nejlépe vykupoval.

Pak nepotřebujeme nic schraňovat pro sebe. Nepotřebujeme nic úzkostlivě dávat pod polštář.

Nejen peníze a jiné věci, ale ani čas.

 

A protože k pravé víře-důvěře patří také pravá poslušnost, tak můžeme přijímat věci takové, jaké jsou. Nemusíme si vytvářet a vynucovat svoje představy a honit se za svými tužbami.

Nemusíme přemýšlet na týdny a roky dopředu, kde bychom našli štěstí.

 

Naopak štěstí můžeme nacházet v Bohu tady a teď. Protože Bůh je právě tady a teď.

 

Zdá se mi, že tím směrem nás také vede Mojžíš ve svém 90. žalmu, když nám připomíná naši omezenost, abychom neviděli své štěstí v tom, co mi přinese zítřek.

V jednom verši říká: „Tisíc let je v tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka“.

A v dalším: „Nauč nás počítat naše dny, abychom získali moudrost srdce“.

 

A proto docházím k závěru, že to jak dobře využiji nebo vykoupím svůj čas, nesouvisí s tím, kolik ho mám, ani s tím jak jsem dobrý manažer svého času, jak jsem šikovný bystrý nebo pilný, ale souvisí to s mým srdcem.

 

Není ani tak důležité, jaké konkrétní činnosti budu přes den dělat, ale důležitější je, jak je budu dělat. Můžu tvrdě pracovat, můžu odpočívat, můžu přečíst všechnu duchovní literaturu trávit mnoho času v církvi, a přesto u toho mohu být pořád, jen já sám. Nikdy k tomu nepřizvu Boha. Mohu říkat buď vůle tvá, a při tom mít stále představu, jak by měli věci být.

To je jeden způsob.

Ale může to být i jinak.

Mohu vše dělat s myšlenkou na Boha. Dělat vše tak, aby se to jemu líbilo.

A také mohu vidět ve všem Boží záměr. Vše se děje z jeho milosti a proto se vše děje správně.

Pak mohu prožívat pokoj a radost Božích dětí.

 

To ovšem neznamená jakékoli omezování naší rozumové stránky. Rozum nám Bůh dal, abychom ho používali v nejvyšší míře.

Jde však o to, že ten rozum už nepracuje ve službách ega, ve službách naší sobecké přirozenosti, ale pracuje ve službách Božích.

 

A také to neznamená, že nejsou činnosti, při kterých je snazší Boha nacházet a činnosti, které nás mohou od Boha spíše odvádět.

Je daleko více pravděpodobné, že uslyšíme Boží hlas na společném shromáždění, kde se chválí Bůh, než když budeme svůj čas pravidelně trávit po hospodách apod.

 

O tom píše Pavel v druhé části dnešního čtení.

 

18  A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost,

19  ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce

20  a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

 

Když si budeme dávat pozor na to, jak žijeme, tak můžeme žít moudrým způsobem a chápat, co s námi Bůh zamýšlí, jaká je jeho vůle pro nás.

Potom nám také bude dobře ve společenství božího lidu a dělat nám radost chválení Pána.

 

Věřím, že když budeme takto prožívat náš čas, tak jej nepromarníme, ale dobře vykoupíme.

Amen