Náboženství Boha nenahradí

V říjnu jsme se zabývali tím, že lidské náboženství nemůže nahradit skutečného Boha.

Probírali jsme se příběhem o tom, kdy Izraelci čelili vojenské hrozbě ze strany jednoho ze sousedních národů. V prvním střetu zažili porážku. Žel se příliš nezamysleli nad příčinou své porážky a do druhého kola si vzali jeden posvátný předmět v naději, že si tím zajistí Boží přítomnost a tím pádem i výhru nad nepřáteli.

Bůh je však nechal napospas jejich důvěře v posvátné předměty a tak zažili ještě větší porážku, než předtím. O posvátný předmět přišli a dostali se do područí sousedního národa. Teprve poté se roztoužili po Bohu a najednou vyšlo najevo, že příčinou tehdejšího nezdaru bylo nejen to, že spoléhali na posvátný předmět namísto na Boha. Ukázalo se, že pro ně Bůh byl jen jednou z možností, protože měli ještě další bohy.

Izraelci se vzdali všeho falešného a zbyl jim už jen skutečný Bůh. Přichází další bitva, ve které však bez svého přičinění vyhrávají. Bůh vyhrál bitvu za ně.

Tento příběh je velikým poučením. Pokud spoléháme nejen na Boha, ale máme ještě mnoho dalších „pojistek“, tak nás Bůh často vydá napospas tomu, na co spoléháme. Ale pokud se rozhodneme spoléhat na něj, tak zažijeme veliké věci. Vyplatí se vsadit všechno na jedinou kartu – na Boha.

Čemu věříme my sami? Pomůže nám to v momentě, kdy skutečně potřebujeme pomoc a kde my sami už nejsme schopni nic udělat? Dostane nás naše víra např. bezpečně přes naši smrt?