Zamyšlení Apokalypsa Efez a Smyrna

Dvacátého prvního září 1938 obrovský a ničivý hurikán zasáhl východní Pobřeží Spojených států. Ta bouřka byla tak silná, že byla zapsaná na seismografu na Aljašce. Když zasáhla, dvanácti metrová vlna se přiblížila k Long Islandu, a proto hodně lidí skočilo do svých aut, aby unikli jisté smrti. Meteorologove měli vědět, co se přibližuje, aby ostatní varovali, ale z nějakého důvodu to neudělali. Bud‘ ignorovali sve přístroje nebo jim prostě nevěřili.

V jeho knize “Sláva a Sen”, autor, William Manchester, zachytil přiběhy o hurikánu. Jeden takový příběh se týkal muže, který bydlel na Long Islandu. Koupil tlakoměr, který byl dodán do domu dvacátého prvního září. Ten muž byl rozzlobený, když tlakoměr ukázal pod 29, kde ručička ukazovala “Hurikány a Tornáda”. Ten muž bouchl tlakoměr proti zdi, ale ručička se nezměnila. Ve svém hněvu sbalil tlakoměr, jel do pošty a poslal to zpátky. Když byl pryč,
jeho dům byl odfouknut kvůli moci hurikánu. Není to typické s lidmi? Když nemáme radí to, co slyšíme, ignorujeme to nebo se rozzlobíme, a zkusíme argumentovat proti tomu.
Dnes začínáme novou sérii. Podíváme se na první část knihy Zjevení, kde čteme o sedmi dopisech, které byli poslány sedmi sborům. Zprávy, které dostali, nebyli relevantní jen pro ně, ale jsou také pro nás. Každý dopis pochválil sbor za něco, ale také kromě dvou dopisů upozornil sbor na něco, co dělali špatně. Bůh jim řekl a říká nám abychom poslouchali jeho slova. Říká podniknout akci a změnit směr, jestli musíte. Jeho Slovo musíme brát vážně.
Pokud ne, můžeš být jako ti meteorologové, kteří ignorovali upozornění na přicházející bouřku. Nebo můžeš být jako ten muž, který se rozzlobil na tlakoměr, a ignoroval ho. Písmo může být náš tlakoměr. Skrze Ducha Svatého odhaluje Boží pravdu. Je na nás ji ignorovat nebo poslechnout. Ale stejně jako lidé, kteří nemohli uniknout hurikánu, jedna věc je jistá, nemůžeš uniknout pravdě.
Tak co víme o těchto církvích? Za prvé to byly skutečné církve, které existovaly v sedmi starověkých městech v Malé Asii. Nejsou metaforou nebo fiktivními církvemi. Za druhé, proč tyto a ne třeba korintská nebo tesalonická církev? Několik teologů věří, že každá církev reprezentuje periodu v církevních dějinách. A také Jan se zmiňuje o každé církvi v určitém pořadí. Znamená to, že Efez, který je zmíněný první, reprezentuje začátek církevních dějin a církev v Laodikeji, která je poslední, reprezentuje konec církevních dějin (pravděpodobně tím
myslí současnou dobu). Další teologové navrhují, že tyto církve proště byly vybrané, aby charakterizovaly různá shromáždění, která existovala od dnů apoštolů až dodnes. Bez ohledu na to, proč tyto církve byly vybrané, věřím, že je pro nás důležité slyšet, co bylo napsáno o každé z nich. Protože věřím, že uslyšíme, co Bůh řekl, a že to, co těm církvím řekl, je pro nás velmi důležité dnes.
Boží plán zachránit tento svět byl proveden skrze smrt Ježíše na kříži. A Boží plán oznámit světu, co Ježíš udělal, je proveden skrze Jeho církev. Je velmi důležité, aby církev správně předala tuto zprávu o spasení. Když se podíváme na obrazy, které Jan používá ve Zjevení v kapitole 1, uvidíme to velmi jasně. V kapitole 1 Jan říká, že viděl 7 hvězd a 7 zlatých svícnů.
Hvězdy znázorňují anděly, kteří jsou v Písmu často popisováni jako hvězdy. Ale čteme v kapitole 1, verš 20, že sedm zlatých svícnů je sedm církví v kapitole 2 a 3. Svícen dává světlo.
Svícen měl pro Izraelity důležitý účel. V Exodusu 25 čteme, že Bůh Mojžišovi řekl, že má postavit zlatý svícen, který stál na svatém místě Izraelského Svatostánku. Tam svícen svítil ve tmě. Podobně v evangeliu Jana 1,9 Jan píše o Ježíšovi, který je světlem světa a tma nemůže zadržet světu světlo Ježíše. A potom v Matouši 5, 14-16, Ježíš mluví o své Církvi (věřících) jako o světlu světa, a skrze světlo Církve, tento svět uvidí Boha a bude Ho chválit.
Během celých církevních dějin bylo a je účelem Církve být světlo světu, aby lidem ukazovalo Ježíše. Tady ve Zjevení čteme, jak věrné těchto sedm církví bylo – byli skutečně světlo světa a komunikovaly zprávu od Boha.
V každém dopisu vidíme, že před popisem Ježíše jsou slova “Toto praví”. Musíme pochopit, že hlavou Církve je Ježíš. Není to žádný jiný lidský vůdce. Není to Papež. Není to šéf nějaké denominace. Není to kazatel. Ale hlavou Církve a každé místní církve je jenom Ježíš Kristus.
V Matoušovi 16,18, Ježíš řekl, “zbuduji svou církev”. V Listu Koloským 1,18, Pavel píše “On jest hlavou těla – totiž Církve.” Každá církev v dnešní době musí prohlásit, že Ježíš je hlavou. Pokud by to neřekla, pochyboval bych, že je Duch Svatý mezi nimi. Vzhledem k tomu, že tyto dopisy jsou od Ježíše, musíme těmto slovům věnovat zvláštní pozornost a pochopení a musíme je považovat za velmi důležité, ne jen pro 7 církví ale také pro nás.
Dnes se podíváme na první dvě církve ve Zjevení 2. Jsou to církve v Efezu a Smyrně.
Podívejme se na církev v Efezu. Co víme o Efezu? Ve dnech Apoštola Jana a Pavla, Efez bylo mocné důležité město. Bylo hlavním městem ve svém kraji. Nacházelo se na pobřeží, a proto bylo důležité pro cestování a obchod.
Také víme, že možná Pavel strávil tři roky své služby v tomto městě. Napsal list Efeským tomuto sboru a také pravděpodobně jako dopis pro sbory v okolí. Timotej, který sloužil s Pavlem, byl vedoucí ve sboru v Efezu. Knihy první a druhý list Timoteovi byli napsány jemu ve spojení s sborem v Efezu. Tyto dopisy pochválily, naléhaly a upozornily Timoteje na to co se děje ve sboru. Tak z perspektivy historie Církve, Efez byl velmi důležitý sbor a město.
S takovým důležitým úsilím na práci v Efezu a protože Efez bylo vlivné Římské město, mohli byste si myslet, že sbor bude silný a pevný na dlouhou dobu. Mohli byste si myslet, že ještě stojí. Nicméně dnes neexistuje město Efez ani sbor.
Jak jsem řekl předtím, každý dopis začíná popisem Ježíše. V dopisu Efeským, čteme, “toto praví ten, který drží sedm hvězd ve své pravici, který se prochází mezi sedmi zlatými svícny”.
Ježíš je nejen hlava Církve a ten, který drží Církev, ale také chodí mezi Církvi. Není jako další vládci a králové tohoto světa, kteří vládnou z trůnu a nemají žádné tušení o tom, co se děje v jejich království. Ježíš skutečně chodil po světě a žil jako vy a já. Chápe naše boje a naše bolesti. Prožil stejné radosti, které prožíváme. Jako Král Církve překonal našeho nepřítele. On sám to dělal. Ale nejen, že může pochopit všechno, ale skrze Ducha Svatého Jeho přítomnost je stále mezi námi. To znamená, že nic neujde Jeho pozornosti. Žádná myšlenka, žádná činnost, žádné slovo je schované od Něho. A tohle je to, co řiká sboru v
Efezu. Vím, co děláte – dobré a špatné.
Podívejme se na několik konkrétních věcí, které Ježíš říká této církví. Ježíš je pochválí za to, že nenávidí zlo, které je kolem nich. Oni poznali učení a proroctví druhých, a poznali, že někteří z nich jsou falešní učitelé a falešní proroci. Církev v Efezu nenáviděla skutky Nikolaitů ve verši 6. Tato skupina lidí byla pohanská skupina, která praktikovala modlářství a nemorálnost. Tak Ježíš říká, “Výborně. Nenávidíte věci, které nejsou ode mně. Máte dar rozpoznání”. Asi dvacet let od doby kdy bylo napsáno Zjevení, Ignatius Antioku, který byl otec dávné Církve, napsal Efeským. Pochválil je, že nedovolili, aby falešní proroci zůstali mezi nimi. Jenom dovolili, aby lidé kázali a učili pravdu Krista. Tak sbor v Efezu vytrval ve
vykořenění falešných učení. A tohle je dobrá věc dělat pro káždý sbor.
Nicméně Ježíš jim davá velmi silné pokárání. Říká jim, že už nemají takovou lásku jako na počátku. Jinými slovy nemají lásku Otce, Syna, a Ducha Svatého. Oni zapomněli, že je to tahle láska, která je povolala ke vztahu s Bohem. Oni zapomněli, že musejí růst v lásce, moudrosti a milosti Boží. Místo toho se stali arogantními a dali své standardy nad standardy Boží. A podle Ježíše je tento hřích tak velký, že by církev v Efezu mohla ztratit svůj svícen.
Jinými slovy by Ježíš pak nebyl přítomný. Taková církev by nebyla církví. Jejich svědectví ve světě by bylo pryč. To je silné pokárání a musíme poslouchat to, co Ježíš říká.
Ale co konkrétně dělali špatného? V Evangeliích čteme, že především musíme milovat Boha, ale potom musíme milovat ostatní. Desatero přikázání jsou rozdělené takhle. První čtyři ukazují naši lásku k Bohu, a poslední šest ukazují naši lásku k ostatním. A možná, co se stalo s Efeskými, je to, že jejich horlivost pro Boha a pravdu a čistotu doktríny byla větší než jejich láska k ostatním. Nemůžeme být tak horliví, že nemáme milosrdenství a pochopení. Jsou
doktrinální pravdy, které nemůžou být vyjednané nebo změněné jako panenské narození Krista nebo, že spasení přichází pouze skrze Krista. Ale jsou další, o kterých můžeme diskutovat.
Když mluví o Církvi, Nicky Gumbel vyprávěl příběh o dvou Křesťanech, kteří se seznámili na mostě. Aby se poznali lépe, jeden muž se druhého zeptal, jaký druh Křesťana jsi? Začínal s něčím, co bylo velmi jednoduché. On se ho zeptal, jestli byl fundamentální Křesťan nebo liberální Křesťan. Když se vždy shodli, obejmuli se nebo se smáli, a dohodli se být dobrými přáteli, atd. Ale vždy se otázka stala užší. Konečně asi po šesti otázkách ten muž jinému říká, “jste pre Tribunalista podle deváté kapitoly Skutku ve dvanácti nebo bez dvanácti?”. Jiný muž odpověděl, “jsem pre Tribunalista podle deváté kapitoly Skutku bez dvanácti”. Tak první muž ho nazval heretikem, a shodil ho z mostu. To je jedno, jestli jsi pochopil tyto teologické termy ani jestli jsem správně překládal do češtiny. Není to pointa. Kromě shození někoho z mostu, tyto situace se stávají velmi často v Církvi. Možná toto je upozornění Efezanům – nedržet se tak pevně triviálních věcí, ale naopak se pevně držet Evangelia, a skrze toto milovat ostatní.
Tak za druhé, podívejme se na to, co čteme o sboru ve Smyrně. Toto město se nacházelo 56 kilometrů od Efezu. Na rozdíl od Efezu toto město přežilo v průběhu let, a dnes tam stojí současné město Izmir. Sbor ve Smyrně pravděpodobně byl založen Pavlem nebo nepřímo svoji službou během jeho třetí misijní cesty. Historikové poznamenali, že toto město bylo velmi věrné římské říši, ale také existovala velmi silná přítomnost Židů ve Smyrně. Dodnes je v Izmiru hodně židovských synagog.
Jako dopis Efeským, ten dopis začiná popisem Krista. Ježíš je počátek a konec. Zemřel a teď žije. Překonal všechno, a díky tomu také můžeme stát silně a pevně. Pravděpodobně tato slova jsou povzbuzením pro lidi, kteří budou prožívat extrémní utrpění kvůli své víře.

Historie Církve nám říká, že jeden z dávných mučedníků Církve byl Polykarp, který byl biskup ve Smyrně. Kvůli věrnosti Římu a přítomnosti Židů, je jasné, že Křesťané budou pravděpodobně pronásledováni.
Další zajímavá historická poznámka je, že Smyrna byla kolonie, která byla založena Řeky v roce 1000 před Kristem. Ale v roce 600 před Kristem město bylo zničeno, a na 400 let bylo prázdné. Ale v roce 200 před Kristem bylo obnoveno, a úplně znovu postaveno. Tak slova Ježíše ve verši 8, “který byl mrtev a je živ” byli velmi významné. Nejsou jen významné historicky, ale také duchovně. Zdálo by se, že utrpění, kterému budou čelit, bude konec.
Zdálo by se, že sbor zemře, ale skrze Krista je život. Ten sbor znovu obživl. Připomínám si to, když čtu nebo slyším o české historii. Česká církev čelila hodně letem pronásledování – nedávno letem během komunismu. Ale při temných letech ta církev přežila, a vytrvala, a roste. Znovu se Království Boha rozšíří v Čechách.
Na rozdíl od Efezu tento dopis neobsahuje hlášení lítosti, ale jenom pochválí lidi, a povzbuzuje je být věrní. Jestli zůstanou věrní, dostanou korunu (v. 10). Ne korunu krále, ale řecké slovo v tomto verši znamená, že dostanou korunu, kterou vítěz zápasu dostává, nebo korunu, kterou vládce dostává, když dokončí svoje období. Je to koruna vítězství, dokončení, vytrvalosti. Ježíš říká této církvi, že čelili pronásledování a budou mu čelit i dál. Říká jim, že i když jsou v očích tohoto světa chudí, jsou bohatí duchovně. Věřící ve Smyrně evangelium pochopili. Věděli, že následovat Krista znamená zkoušky. Ježíš překonal zkoušky tohoto
světa, a tak nad ním smrt neměla moc. A proto odměna vidět Ježíše tváří v tvář jednoho dne a slyšet ho říkat “dobře, služebníku věrný a dobrý” je větší než všechny zkoušky na zemi.
Tak tady to máte – dvě církve, dvě různé hlášení. Kterému z nich jsme nejvíce podobní? Jsme církev, která silně chrání doktrínu, že se nám nedaří ukázat milost a lásku? Když říkám církev, mám na mysli každého z nás protože církev jsou lidé. Je to vy a já, ne nějaký neživý nediskrétní objekt. Už jsi zapomněl to, kde by tvoje láska měla být, stejně jako to, co se stalo s Efezem? Jsi chladný a nemilosrdný vůči ostatním, protože některé lhostejnosti máš proti nim? To by nemělo být. Pamatuj si, že jsi jednou byl Božím nepřítelem. Díky Jeho lásce a milosrdenství, On ti odpustil něco mnohem většího než co bylo provedeno proti tobě. Ve
všech dobách a ve všech směrech musíme být charakterizováni jako lidé lásky. Ježíš řekl:
„Do toho všichni poznají, že jste moji učedníci, pokud máte rádi jeden druhého.“ Kéž jsme lidé, kteří milují Boha a ostatní.

Jsme církev, která prožívá utrpení a pronásledování ? Možna řikáš „ne „. Na rozdíl od minulé historie nikdo tady nechodí do vězení kvůli víře, a jistě nikdo neumírá kvůli své víře . Z větší části od roku 1989 Česká republika zažívá jedno z nejdelších období náboženské svobody.
Ale ještě je utrpení a pronásledování. Ne fyzicky, ale duševně a duchovně. Je těžké žít svoji křesťanskou víru, když jsi v extrémní menšině. Tvůj pohled na svět a perspektiva jsou ignorované. Je těžké žít podle biblických standardů, když všichni kolem tebe nejsou. A pokud nepochází z rodiny, která drží tvou víru, mohou tě ignorovat a kritizovat. Tolikrát to chceš vzdát a řekl sis, „proč bych měl žít takhle, když nikdo kolem mě takhle nežije?“ Jsem si jistý, že církev ve Smyrně říkala to samé. Ale připomínali si, že Ježíš vytrval až do konce a překonal všechno. A pak je Petr, který řekl, „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova
věčného života“. V tom je ta pravda, drž oči, srdce a mysl pevně na věčném a ne na světském.
Tvoje problémy a moje problémy jsou momentální, ve srovnání se slávou, kterou budeme přijímat v nebi. Pokud jsi byl s věčným, Ježíšem Kristem, kam jinam můžeš jít?